Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 06.09.2012

Když se v r. 1985 rozpadla folkrocková sestava Marsyasu bylo to pro mě velkým a vlastně nepříjemným překvapením. Když se o rok na to objevila premiéra nového Marsyasu, samozřejmě jsem nemohl chybět. Ze staré hudby zde nezůstalo vlastně nic a člověk byl najednou konfrontován s úplně jiným pojetím, které spíš patřilo do osmdesátých let a z atmosféry šedesátých let nezbylo zhola nic.
Zuzana Michnová: zpěv, Petr Pokorný: elektrická kytara, David Noll: klávesové nástroje, zpěv, Václav Bratrych: tenorsaxofon, Jiří Veselý: baskytara a Jiří Chlumecký: elektrické bicí Symmonds. Nekompromisně rockový sound s ostrým zvukem, s novovlnnou rytmikou a krátkými úsečnými kytarovými a saxofonovými sóly. Klávesy spíš barvily a šuměly, než by nabídly nějakým instrumentální přínos. Nicméně celkové pojetí a rvavá dravost si mě přesto přitáhly a Zuzana zpívala stále výtečně. Do jejího hlasu se vkrádalo více rockové živočišnosti a rebelantství. Koncert byl sice nečekaně pojednaný, ale profesionálně dotažený.
Mezi albem Jen tak a další produkcí pod hlavičkou Marsyas zela hluboká propast. Zuzana Michnova natočila ryze rockové album Rány a její příznivci očekávali, že reformovaný Marsyas nabídne nové studiové album…
Když se pak po třech letech objevilo na trhu s názvem V přítmí, pochopitelně jsem ho zakoupil a spěchal si ho poslechnout. Na rozdíl od předešlé produkce si Zuzana Michnová upevnila svoje postavení sólovým albem a tak svoje jméno předrazila před kapelu, což předtím nebylo…
Musím konstatovat, že se přes několik kladů dostavilo poměrné zklamání, které mě zaskočilo.
Na albu se prolínalo reggae s novou vlnou a nová kapela chtěla s novými trendy a zvukem (celkem pochopitelně) oslovit nejen svoje věrné příznivce, ale také nové publikum a splynout s aktivní hudební scénou.
Popravdě řečeno opravdovou radost jsem měl ze skladby SÁM VÍ LÍP, která demonstrovala jakési staré asociace původní tvorby s hudbou který stála možná na pokraji keltské hudby. Zuzaně se zde povedlo napsat velmi výraznou melodii a do instrumentace dostat dokonce i dudy (!). Tohle byla píseň, která se výrazně odlišovala od ostatního materiálu. Byla to ryzí písnička, ale měla michnovskou pečeť kvality. Závěrečná skladba S LUISEM měla v sobě jakési tajemné charisma, stejně jako složité děje filmů světoznámého španělského režiséra Luise Buñuela, kterému skladbou vzdala poctu. Výborné basové tóny zde moduluje Jiří Veselý a třebaže refrén šel trochu do modelu hitového pojetí, jednotlivé sloky měly výbornou stavbu a při poslechu mě šel po těle mráz…
O to víc mě zaráží, že podobné vibrace jsem u dalších skladeb bohužel nezaznamenal. Podle mě byla chyba, že dostali na albu prostor i jiní autoři a že si Zuzana hudbu nenapsala sama. David Noll odvedl slušnou práci např. pro Divadlo Sklep a vůbec divadelní scénu (Pražská pětka), ale nebyl to žádný rocker a jako skladatel nebyl vyzrálý autor, což Zuzana Michnová podcenila. ZRZAVÁ MICI, DNES VEČER MĚ VYNECH byly skladby do jiného hudebního terénu a klidně by je mohl zpívat někdo jiný….
Skladba VDEJ SE, tak úplně nepovedená nebyla, ale nelíbilo se mi její aranžmá a myslím, že měla být natočena starými Marsyas. Píseň DARUJU bych označil za pokus o hit pro jiné zpěváky a kapelu. JSEM JEDNA Z TVÝCH ŽEN je formálně v pořádku, ale stejně jako TEN MUŽ na mě dělají dojem jako nějakého odpadu z alba Rány, kde si Zuzana vyzkoušela rockovou polohu po bohu Michala Pavlíčka….
Musím podotknout, že texty písní si stále zachovávaly velice slušnou úroveň, i když se z nich nějak vytrácela poezie a reagovala spíše na trendová témata, stejně tak její hlas měl pořád úctyhodný rozsah a báječnou barvu a i když na albu hrají vedle méně známých i známá jména, výkon kapely na mě spíš dělá dojem zaplacených profesionálů ve studiu, než přísně vyprofilovaných hudebníků s nálepkou Marsyas….
Mám prostě pocit, že na rozdíl od hodně exponovaného a emocionálního koncertu, se na album atmosféru z pódia nepovedlo přenést, což bylo podle mého názoru pro desku fatální.
Také koncertní sestava nebyla identická s tím, koho Marsyas představoval na albu, třebaže zde byli i různí hosté...
Album jsem si dvakrát přehrál a prodal. Nenalezl jsem k němu tu správnou cestu. Po r. 1990 se Zuzana Michnová nějak ztratila. Byla na mateřské dovolené, zahlédl jsem ji ve filmu Šakalí léta a až v r. 1993 jsem narazil na Marsyas při jejich comebackovém turné….
Ve snaze vzít kapelu „na milost“ jsem si album V přítmí koupil na CD, ale ani po letech a několikerém poslechu při vší úctě jsem nenabyl dojmu, že bych mohl svůj názor na ně korigovat a zařadit do sbírky.
Po třech zajímavých albech, která mám rád a ke kterým se vracím, si stále myslím, že nám Marsyas dluží nějaké další nové album pojednané v původním duchu.
Zatím ale nenasvědčuje nic tomu, že bychom mohli být příjemně překvapeni jako kdysi.
Pouhé tři hvězdičky!