Marsyas - V přítmí (1989)

22.03.2020 chimp.charlie | #

Nedávno jsem při probírání starými vinyly narazil na tuhle desku – upřímně řečeno jsem úplně zapomněl nejen že ji mám, ale že vůbec vyšla, což už samo o sobě o něčem svědčí a mělo mě to varovat. Leč nedbal jsem, mlsně jsem si ji naservíroval na talíř a jal se konzumovat. A… Ajajaj!

Je konec osmdesátých let dvacátého století, od východu duje wind of change a časy se zase jednou mění. Kdoví, třeba právě proto se Zuzana Michnová rozhodla angažovat novou krev a pustit se do perestrojky i ve starých dobrých Marsyas. Samozřejmě určitý posun je patrný už mezi „prvorepublikovou“ sestavou s Oskarem Petrem a tou, již reprezentují alba „Kousek přízně“ a „Jen tak“: změnilo se pojetí vokálů, ubylo vícehlasů, obohatily se instrumentace. Pořád je to ale týž Marsyas – nevelký, ale suverénní státeček s jasnou světonázorovou orientací, stabilní měnou a samosprávou, z níž cítíte osobní angažovanost každého občana – pardon, muzikanta. „V přítmí“ je naproti tomu totalitní záležitostí Zuzany Michnové, kterou možná víc než s Marsyas budete mimoděčně srovnávat s její regulérní sólovkou „Rány“. Tahle perestrojka proběhla tak nějak naopak.

Ale dosti politiky, podívejme se blíže na samotné album. Materiál, jejž nabízí k poslechu, bych rozdělil do dvou kategorií: 1) „tradiční“ – kritériem pro zařazení je, že si danou věc dokážu představit i v kalandrovsko-skálovském pojetí, a 2) ostatní. Abych nezdržoval výčty, do druhé skupiny řadím jen tři věci: bezmála diskotékové dupárny VELKOMĚSTO a ZRZAVÁ MICI, a DNES VEČER MĚ VYNECH, s jediným textem, který nepochází z duše Zuzany Michnové, ale Jana Buriana – věc, kterou i při opakovaném poslechu slyším spíš v autorově podání na pozadí kláves Dana Fikejze. Všechno ostatní uvedenému kritériu více či méně vyhoví. Ducha starých (či mladých, dle úhlu pohledu) Marsyas mi ale nejvíc evokují dvě písně: SÁM VÍ LÍP (pro mě vůbec nejhezčí bod programu) a závěrečná S LUISEM. Pokud jde o texty, i tentokrát jsou partnery a ne jen příslušenstvím hudby; je to pořád ta samá Zuzana Michnová, která jak okruhem témat, tak jejich zpracováním nijak nevybočuje ze svého standardu, což albu přičítám k dobru.

Sečteno a podtrženo by tedy neměl být důvod si nějak zvlášť stěžovat. Co mi potom na albu tak vadí? Vy, kteří je znáte, už nejspíš tušíte, i když samozřejmě nemusíte souhlasit. Ano, je to jeho sound. Postavit aranžmá s vinětou Marsyas na agresivním zvuku elektronických kláves a bicích je něco, co se nedá jen tak překousnout, alespoň můj, na můj věk stále ještě docela zachovalý chrup s tím má problém. Tenhle počin dle mého zcela zbavil Marsyas toho, co až dosud tvořilo jeho trademark: subtilní niterné poetiky. A půjdu-li ještě dál a houšť, skoro bych jej označil za zradu víry, ale to už je samozřejmě nadsázka.

Přes právě napsané si nicméně nemyslím, že je album „V přítmí“ nutné hned odepisovat jako špatné. Není – pokud přistoupíte na dohodu, což se nejspíš neobejde bez jisté dávky velkorysosti. Vyvolává však řadu otázek, zejména na téma nezadatelného práva umělce hledat nové cesty a ochoty dát všanc renomé zavedené značky. A taky jestli ony nové cesty nezavánějí spíš podlehnutím diktátu módy – kupříkladu syntezátory a bicí Simmons (nebo jak se ty placaté šestiúhelníky jmenovaly) měl na konci 80. let na desce skoro každý. Ono je to asi jako když dnes Alfa Romeo uvede na trh SUV: je to sice hezké a jistě i dobré auto – ale nevybral bych si je ani jako SUV, ani jako Alfu. Tahle deska má vlastně docela případný název, jejž lze zároveň považovat za návod: Poslouchejte v přítmí – abyste neviděli nápis Marsyas na obalu. Pak se vám nejspíš bude i líbit. Ale Marsyas to nejsou.

reagovat

PaloM @ 22.03.2020 21:39:49
Výborne napísané. Skutočne, s potešením som celé prečítal. Je to náhoda, tento týždeň sme si s kamarátom písali o Zuzke Michnovej a Marsyas. Dozvedel som sa veľa zaujímavých podrobností, za čo mu ďakujem.
Skúsim ho upozorniť na tvoju recenziu, čo na to povie. Mne sa to páčilo.
Ja si žiaľ pamätám iba pieseň S Luisem. A to je môj najobľúbenejší hit Marsyas. Zniesol by som ju aj 10x po sebe.
Ďakujem.

jiří schwarz @ 23.03.2020 01:35:39
Ano, krásně napsaná recenze. A souhlasím snad se vším na 100 % (jakož i s předchozí recenzí P. Gratiase). Hlas Michnové miluju, ale ta elektronika jí moc nepomohla). A podobně jako PaloM miluju píseň s Luisem (takže díky ní 3,5-hvězdičkovýmu LP dám 4.
Podobně elektronikou lehce zprzněných LP vyšlo u nás v 80. letech vícero. Tady to byl Fikejz (proč není uveden na soupisu hráčů?), i jednu dobu často zvaný Petřina uměl zmrazit pocitově mu jinak dost vzdálené kapely.

Danny @ 23.03.2020 21:33:22
Tohle album vnímám dost podobně. Myslím si, že ho Michnová neměla vydat pod značkou Marsyas, ale jako sólovku nebo pod hlavičkou nově utvořené kapely. Hudba se tady od předchozích alb, i když i na nich je patrný vývoj, posunula výrazně jinam. Albu uškodil mizerný zvuk a více něž polovina nevýrazných písní - fakt, že písně složilo víc autorů, přispěl bohužel ke kvalitativní nevyváženosti. Což se týká i některých textů. Pokud bych měl porovnat první čtyři alba tak, jak ve mně po těch mnoha letech rezonují, pak pro první dvě mám absolutní hodnocení (vrcholem je pro mě druhé album Kousek přízně), na třetím albu už je pár slabších momentů, stále jde ale o velmi dobrou nahrávku, za mě 4 body. Pro V přítmí mám 2,5 bodu.

chimp.charlie @ 23.03.2020 21:43:11
Pánové, děkuji vám za reakce i slova chvály. Měl jsem velké štěstí, že se „zlatý věk“ Marsyas víceméně kryl s léty mých studií v Praze – dokonce jsem stihl i jeden koncert s Oskarem Petrem, těsně před jeho emigrací. Není proto divu, že můj vztah ke kapele má to, čemu s oblibou říkám „emocionální přidaná hodnota“ – a zřejmě o to víc mě pak zklamalo „V přítmí“. Občas taky přemýšlím o nezastupitelnosti Petra Kalandry v téhle formaci – říct, že Marsyas bez Kalandry je totéž, co Stones bez Richardse nebo Zeppelin bez Planta, je možná příliš silné přirovnání, ale mně tady Petr chybí.

jiří schwarz: Pokud vím, Daniel Fikejz na téhle desce nehrál. V recenzi jsem nejspíš nepřesně vyjádřil, že mi píseň „Dnes večer mě vynech“ připomíná věci, které Burian s Fikejzem nahráli na album „Hodina duchů“.

jiří schwarz @ 24.03.2020 00:28:17
Ok. Tak kdo? V tom soupise na profilu desky chybí klávesista. Hledal jsem. Server Discogs stran kláves:(výňatek):
Guest, Sequenced By [Sequencer] – Jiří Chlumecký (tracks: A3)
Guest, Synthesizer [Moog Prodigy] – Jan Kolář (tracks: A3, B3)
Keyboards – David Noll
Na Supraphonu píšou datum vydání 1988 (zde uvedeno 1989). Píšou:
Čtvrté LP album skupiny Marsyas - respektive zpěvačky Zuzany Michnové a skupiny Marsyas (na tomto albu byla poprvé zpěvačka předřazena před samotnou skupinu) -
pod názvem V přítmí (11 0173-1 311) vydal Supraphon v roce 1988; v roce 1996 vydal původní sestavu LP rozšířenou o skladby Velkoměsto a Zítra ti řeknu (singl 1143 3221) Bonton na CD albu pod stejnojmenným názvem.

chimp.charlie @ 24.03.2020 07:08:23
jiří schwarz: Toto je uvedeno na obalu původní LP (vypsal jsem jen „relevantní“ hudebníky):
David Noll – klávesové nástroje (1-9),
Jiří Chlumecký – programování automatického bubeníka SP 12 (1-6. 8.9), sequencer (3),
Jan Kolář – moog Prodigy (3,8).
Nahráno v prosinci 1987. S vydáním je to ale opravdu poněkud zmatené: na etiketě na desce je copyright 1988, na obalu pak copyrighty fotek a obalu, obojí 1989 – holt přes veškerý předrevoluční kvas jsme stále ještě vězeli v systému, kde zítra již znamená včera :-)

balu @ 01.02.2024 09:56:55
Ani mne nenapadlo, že tu bude recenze.
s napsaným souhlasím, podobný problém mám s deskou Etc 4 ...
co víc dodat ... jen že jsem ji nedávno poslal přes Bazoš někam do Brna :))

Antony @ 01.02.2024 10:51:49
Pro MARSYAS mám slabost a tohle album se mi dost líbí, určitě za 4*. Umělohmotný zvuk coby daň době je poněkud rušivý, ale zvyknul jsem si. Spíš mi vadí některé trochu kabaretní písně, s ublíženě ženskými tématy. Celkově však vysoce kvalitní deska s několika TOP skladbami.

Apache @ 01.02.2024 11:39:18
S Louisem byla tehdy velký hit. Na rádiu EM to hráli pořád dokola a docela mi to rezonovalo s mým tehdejším zájmem o surrealismus. (Kdo nečetl Buňuelovy paměti, určitě to napravte - lepší autobiografii neznám.) Bylo to ale naposledy, co bylo o Zuzaně Michnové a Marsyas více slyšet. S novou dobou ztratili punc výjimečné záležitosti a vytratili se z povědomí národa, který pak už vzhlížel k jiným modlám.
Marsyas jsem nikdy cíleně neposlouchal, ale vzhledově mi byli vždy sympatičtí - takový hippie závan v době socialismu.
Nejsem si jist, zda jsem je později ještě zkoušel. Je to možné, ale pokud ano, tak ta dobová výjimečnost na mě jakožto neznalce už asi nefungovala. V každém případě neříkám, že jim ještě někdy nedám šanci.

06.09.2012 Petr Gratias | #

Když se v r. 1985 rozpadla folkrocková sestava Marsyasu bylo to pro mě velkým a vlastně nepříjemným překvapením. Když se o rok na to objevila premiéra nového Marsyasu, samozřejmě jsem nemohl chybět. Ze staré hudby zde nezůstalo vlastně nic a člověk byl najednou konfrontován s úplně jiným pojetím, které spíš patřilo do osmdesátých let a z atmosféry šedesátých let nezbylo zhola nic.
Zuzana Michnová: zpěv, Petr Pokorný: elektrická kytara, David Noll: klávesové nástroje, zpěv, Václav Bratrych: tenorsaxofon, Jiří Veselý: baskytara a Jiří Chlumecký: elektrické bicí Symmonds. Nekompromisně rockový sound s ostrým zvukem, s novovlnnou rytmikou a krátkými úsečnými kytarovými a saxofonovými sóly. Klávesy spíš barvily a šuměly, než by nabídly nějakým instrumentální přínos. Nicméně celkové pojetí a rvavá dravost si mě přesto přitáhly a Zuzana zpívala stále výtečně. Do jejího hlasu se vkrádalo více rockové živočišnosti a rebelantství. Koncert byl sice nečekaně pojednaný, ale profesionálně dotažený.
Mezi albem Jen tak a další produkcí pod hlavičkou Marsyas zela hluboká propast. Zuzana Michnova natočila ryze rockové album Rány a její příznivci očekávali, že reformovaný Marsyas nabídne nové studiové album…
Když se pak po třech letech objevilo na trhu s názvem V přítmí, pochopitelně jsem ho zakoupil a spěchal si ho poslechnout. Na rozdíl od předešlé produkce si Zuzana Michnová upevnila svoje postavení sólovým albem a tak svoje jméno předrazila před kapelu, což předtím nebylo…
Musím konstatovat, že se přes několik kladů dostavilo poměrné zklamání, které mě zaskočilo.
Na albu se prolínalo reggae s novou vlnou a nová kapela chtěla s novými trendy a zvukem (celkem pochopitelně) oslovit nejen svoje věrné příznivce, ale také nové publikum a splynout s aktivní hudební scénou.
Popravdě řečeno opravdovou radost jsem měl ze skladby SÁM VÍ LÍP, která demonstrovala jakési staré asociace původní tvorby s hudbou který stála možná na pokraji keltské hudby. Zuzaně se zde povedlo napsat velmi výraznou melodii a do instrumentace dostat dokonce i dudy (!). Tohle byla píseň, která se výrazně odlišovala od ostatního materiálu. Byla to ryzí písnička, ale měla michnovskou pečeť kvality. Závěrečná skladba S LUISEM měla v sobě jakési tajemné charisma, stejně jako složité děje filmů světoznámého španělského režiséra Luise Buñuela, kterému skladbou vzdala poctu. Výborné basové tóny zde moduluje Jiří Veselý a třebaže refrén šel trochu do modelu hitového pojetí, jednotlivé sloky měly výbornou stavbu a při poslechu mě šel po těle mráz…
O to víc mě zaráží, že podobné vibrace jsem u dalších skladeb bohužel nezaznamenal. Podle mě byla chyba, že dostali na albu prostor i jiní autoři a že si Zuzana hudbu nenapsala sama. David Noll odvedl slušnou práci např. pro Divadlo Sklep a vůbec divadelní scénu (Pražská pětka), ale nebyl to žádný rocker a jako skladatel nebyl vyzrálý autor, což Zuzana Michnová podcenila. ZRZAVÁ MICI, DNES VEČER MĚ VYNECH byly skladby do jiného hudebního terénu a klidně by je mohl zpívat někdo jiný….
Skladba VDEJ SE, tak úplně nepovedená nebyla, ale nelíbilo se mi její aranžmá a myslím, že měla být natočena starými Marsyas. Píseň DARUJU bych označil za pokus o hit pro jiné zpěváky a kapelu. JSEM JEDNA Z TVÝCH ŽEN je formálně v pořádku, ale stejně jako TEN MUŽ na mě dělají dojem jako nějakého odpadu z alba Rány, kde si Zuzana vyzkoušela rockovou polohu po bohu Michala Pavlíčka….
Musím podotknout, že texty písní si stále zachovávaly velice slušnou úroveň, i když se z nich nějak vytrácela poezie a reagovala spíše na trendová témata, stejně tak její hlas měl pořád úctyhodný rozsah a báječnou barvu a i když na albu hrají vedle méně známých i známá jména, výkon kapely na mě spíš dělá dojem zaplacených profesionálů ve studiu, než přísně vyprofilovaných hudebníků s nálepkou Marsyas….
Mám prostě pocit, že na rozdíl od hodně exponovaného a emocionálního koncertu, se na album atmosféru z pódia nepovedlo přenést, což bylo podle mého názoru pro desku fatální.
Také koncertní sestava nebyla identická s tím, koho Marsyas představoval na albu, třebaže zde byli i různí hosté...
Album jsem si dvakrát přehrál a prodal. Nenalezl jsem k němu tu správnou cestu. Po r. 1990 se Zuzana Michnová nějak ztratila. Byla na mateřské dovolené, zahlédl jsem ji ve filmu Šakalí léta a až v r. 1993 jsem narazil na Marsyas při jejich comebackovém turné….
Ve snaze vzít kapelu „na milost“ jsem si album V přítmí koupil na CD, ale ani po letech a několikerém poslechu při vší úctě jsem nenabyl dojmu, že bych mohl svůj názor na ně korigovat a zařadit do sbírky.
Po třech zajímavých albech, která mám rád a ke kterým se vracím, si stále myslím, že nám Marsyas dluží nějaké další nové album pojednané v původním duchu.
Zatím ale nenasvědčuje nic tomu, že bychom mohli být příjemně překvapeni jako kdysi.
Pouhé tři hvězdičky!



reagovat