jiruz - @ 29.06.2011 | #

Řemeslně dobře udělaná hudba, která v sobě nemá šťávu, jiskru, energii, radost, duši a která prostě jenom odsejpá. Skoro to vypadá, že se ve studiu sešli muzikanti, kteří se ani moc neznají. Jejich hudba nikam nemíří, nenaplňuje mě energií kulového blesku jako ty nejlepší desky Yes. Ne že by tu nebyly chytlavé melodie (Hour Of Need, Life On A Film Set), ale chybí zastřešující charisma, srdce a zpěv Jona Andersona. Jako když desetkrát vyvaříte Drama a pověsíte na prádelní šňůru. To je můj čistě subjektivní názor.

TomKas @ 30.06.2011 04:53:10 | #
To, že je Anderson nenahraditelný je jasná věc a chápu, že drtivé většině příznivců Yes na nové desce prostě bude chybět.
Přesto všechno se mi album líbí a vnímám ho jako dalšího důstojného zástupce v diskografii.

S tím "vyštípnutím" Andersona z Yes bych to ale neviděl tak jednoznačně, jak se to všeobecně v médiích a jiných zdrojích propíralo. Taky mne zarazilo, že v době jeho nemoci se rozhodli pokračovat v turné bez něj a beru to jako podpásovku ze strany zbytku kapely.
Na druhou stranu je nutné si připustit, že to byl právě Anderson (samozřejmě ještě před tím, než onemocněl), který další aktivity Yes od roku 2005 prakticky zmrazil (až na pár koncertů). Zatímco zbytek kapely chtěl dál koncertovat. Byl jsem na jeho koncertě v roce 2005 v Praze (a byl to opravdu moc příjemný zážitek, doplněný navíc osobním setkáním s ním i s jeho ženou), ale již tehdy se dalo jednoznačně vycítit, že Yes se (alespoň na čas) stávají minulostí.

Toto všechno pak někdy na konci loňského roku potvrdil i Steve Howe, kdy sám řekl, že s Jonem byla v tomto směru velmi složitá spolupráce, co se týče dalšího pokračování projektu Yes.

Teď to možná vypadá, že jsem vůči Andersonovi nějak zaujatý. Věřte mi, není to tak. Dlouhodobě si Yes bez něj dokážu asi těžko představit. Sám ve skrytu duše pevně doufám, že se zase jednou vrátí a budou to opět plnohodnotní Yes. Uvidíme a snad hlavně uslyšíme :-)