Profil uživatele TomKas
Recenze:
Yes / Open Your Eyes
| 2011-09-21 | Když v roce 1994 Yes vydali Talk, definitivně jsem se do téhle kapely zbláznil. Tu desku znám dokonale snad i pozpátku. V té době jsem ale mohl pouze snít, že je kdy vůbec naživo uvidím. Sen se mi splnil až na sklonku roku 1997, kdy mi v uších ještě doznívalo nádherné Keys To Ascension 2 a na trhu se poněkud nečekaně objevila další nová deska s názvem Open Your Eyes. Zatímco na KTA 2 Yes zavzpomínali na starou dobrou tvorbu a tu v podstatě oprášili i na studiové části Keys, Open Your Eyes kromě personální změny na postu klávesáka přineslo i změnu v hudbě samotné. Rozmáchlé vrstevnaté kompozice byly vystřídány krátkými melodickými písničkami. V té době se na oficiálních stránkách Yes objevila téměř neuvěřitelná informace. Yes budou 28. března 1998 koncertovat v Praze! Tak jsme se přeci jen dočkali!
Pokud je v mých uších nebo přesněji řečeno vzpomínkách Open Your Eyes nečím vyjímečné, je to právě díky tomu, že v rámci stejnojmennéo turné jsme skupinu viděli naživo také v našich zeměpisných šířkách. Krásný koncert v k prasknutí nafouknuté Sportovní hale na pražském výstavišti. Kapela byla neuvěřitelná. Energie jen sršela, k tomu výborná zadní projekce promítaná na plátno za kapelou, dodávala celému vystoupení dynamiku.
Album samotné není špatné, ale v porovnání se zbylou tvorbou jednoduše neobstojí. Přitom začátek desky zní slibně. Úderná New State Of Mind, ve které se nápaditě proplétají dvě baskytary, titulní Open Your Eyes a především zasněná a nádherná Universal Garden. Zbytek písní padá do šedého, někdy bohužel nudného průměru až na křehkou From The Balcony a skvělou závěrečnou The Solution.
Co je nutné na albu vyzvednou jsou stoprocentně čisté a vynikající vokály, které je možné si vychutnat i v závěrečném mixu fragmentů všech písní, který po asi minutové pauze následuje po odehrání poslední The Solution.
Open Your Eyes je hezké písničkové album, na kterém najdeme i pár vyvedených kousků. Zbytek je ale už bohužel slabší záležitost.
Deska asi nenadchne, na druhou stranu si však myslím, že ani neurazí.
» ostatní recenze alba Yes - Open Your Eyes
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Yesshows
| 2011-05-28 | Osobně Yesshows vnímám jako jakéhosi bratříčka legendárního Yessongs. Zatímco na Yessongs můžeme slyšet skladby z desek The Yes Album, Fragile a Close To The Edge, Yessongs pokračuje v plejádě neméně skvělých live nahrávek z alb Tales From Topographic Oceans, Relayer, Going For The One a Tormato. Vyjímku tvoří pouze Time And A Word ze stejnojmenného alba z roku 1970.
Kapele to prostě hraje skvěle. Hned úvodní Parallels se zajímavým Wakemanovým nástupem je vynikající zážitek, stejně jako oddychovka Time And A Word. Škoda jen, že jej Yes již prakticky vypustili ze svého současného koncertního repertoáru. Po úderném Going For The One přichází, troufám si tvrdit, to nejzásadnější z celého alba. Monumentální The Gates Of Delirium, které na této nahrávce zní snad ještě lépe než ve studiové verzi.
Don't Kill The Whale je jediným zástupcem z alba Tormato, a i když jej na řadové desce často přeskakuju (mám ho již dost ohrané), v živém provedení si tuhle píseň vychutnám.
Dalším úžasným a nadčasovým eposem je téměř třicetiminutová Ritual, který na klávesovém postu skvěle odehrál Patrick Moraz. Psychedelická mezihra představující souboj dobra a zla je vítaným a zajímavým zpestřením.
Album uzavírá odpočinková Wonderous Stories.
Yesshows rozhodně potěší i po umělecké - grafické stránce. Roger Dean opět nezklamal a vytvořil jeden z nejkrásnějších obalů, tentokrát se zimním motivem. Radost pohledět, radost poslouchat!
» ostatní recenze alba Yes - Yesshows
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Live – 1975 at Q.P.R.
Památný koncert z roku 1975, leč ne tolik známý. Yes byli tehdy na turné k albu Relayer společně s klávesákem Patrickem Morazem.
Na dvou dvd discích (každý vyšel zvlášť) je zachycena jedinečná atmosféra tohoto letního vystoupení pod širým nebem. Kvalita obrazu je nadstandardně dobrá, drobnou chybičkou je pouze občasné vypadávání zvuku v jednom z kanálů, ale to je v tomto případě opravdu jen detail.
V tracklistu nechybí legendární, kompozičně rozsáhlé suity jako Close To The Edge, Ritual a především pak strhující a dramatická The Gates Of Delirium. Osobně mne nejvíce potěšila nádherná To Be Over, kterou mám z celého Relayeru asi nejraději.
Yes jsou zde v úžasné formě, mladí, plní elánu. Radost se dívat a poslouchat!
» ostatní recenze alba Yes - Live – 1975 at Q.P.R.
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Live In Philadelphia 1979
| 2011-05-08 | Lze jen litovat, že DVD nemá větší minutáž. Audiovizuální záznam z turné k albu Tormato by si to určitě zasloužil.
Nikoho určitě nepřekvapí, že koncert zahajuje Siberian Khatru, osvědčený to otvírák mnoha live show. Následuje jediný zástupce alba Tormato, konkrétně dětsky hravá Circus Of Heaven. The Ancient je pouze kratičký akustický výňatek ze stejnojmenné skladby studiového dvojalba Tales From Topographic Oceans.
Starship Trooper stejně jako I've Seen All Good People patří mezi letité koncertní stálice, a tak ani v tomto případě jejich zařazení na DVD nepřekvapí.
Posledním kouskem je megahit Roundabout, o kterém v podstatě platí to samé, co u výše jmenovaných skladeb z The Yes Album.
Kvalita záznamu odpovídá spíše bootlegu. Nemohu se zbavit dojmu, že např. o několik let starší záznam Live At Q.P.R. je technicky mnohem lépe zmáknutý.
Co osobně vidím jako velký přínos tohoto nosiče je, že Yes jsou zde dobově zaznamenání na svém legendárním otáčivém kruhovém pódiu.
Pro "běžného" fandu skupiny tohle DVD zřejmě velký přínos znamenat nebude, pro opravdového a skalního fanouška však jde o zajímavé zpestření sbírky a svým způsobem možná cenný dobový dokument.
Škoda jen, že není delší.
» ostatní recenze alba Yes - Live In Philadelphia 1979
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Yessongs
Živák Yes zachycující skupinu na vrcholu jejich tvůrčí a umělecké formy. Live dvojalbum (ve své době vlastně trojalbum) už Yes asi stěží nějakým jiným koncertním albem překonají. V mysli věrných fanoušků je to modla, na kterou si nenechají sáhnout a ani já v tomto směru nejsem výjimkou. Vždyť nejde jen o samotnou hudbu prezentovanou snad všemi významnými a nezapomenutelnými skladbami z desek The Yes Album, Fragile a především Close To The Edge. Tohle kompaktní dílo je i pastva pro oči. Jeden z nejkrásnějších obalů, jaké kdy Roger Dean pro Yes vytvořil dává celému albu punc nevšednosti.
Ačkoliv nejde o celistvý záznam z jednoho vystoupení, ale o mix z několika koncertů, posluchač tuto skutečnost nijak nepozná. Naopak, díky neopakovatelné atmosféře záznamu je vtažen takříkajíc přímo do děje nebo spíše před pódium.
Těžko nějak vyzvedávat konkrétní skladby, protože vše je na svém místě a vše zní nesmírně autenticky. Snad jen zmínku o Squierově The Fish si neodpustím. To co Chris v téhle instrumentálce předvádí je neuvěřitelné a i po mnoha a mnoha letech, kdy si Yessongs opakovaně přehrávám, mi naskakují husí chlupy a dostavuje se ono příjemné mrazení. To ovšem platí o celém Yessongs.
Objektivní hodnocení? Nemá valný význam. Tohle je především srdcovka a silně emocionální záležitost.
» ostatní recenze alba Yes - Yessongs
» popis a diskografie skupiny Yes
Electric Light Orchestra / Discovery
Zřejmě komerčně nejúspěšnější album E.L.O. Discovery mám rád, ale mám zásadní problém s tím, že většina písniček je neustále dokola ohrávána v rádiích a tak se snadno oposlouchají. To je paradoxně měřítko úspěchu, za který se svým způsobem platí, alespoň tedy v mém případě.
V poměrně redukované sestavě pod taktovkou Jeffa Lynna vzniklo hitově nesmírně ambiciózní album, na kterém se smyčcovými aranžemi vypomáhal legendární Louis Clark.
Úvodní Shine A Little Love asi netřeba představovat stejně jako Confusion, jehož základ byl postaven na zvonících rejstřících tehdy inovátorského syntezátoru CS-80 YAMAHA. Pomalá Need Her Love je odpočinková "uspávačka", kterou v zápětí vystřídají zápisky z diáře Horáce Wimpa se zdařile sekundujícím vocoderem.
Velký hit Last Train To London většinou přeskakuji z důvodu, že jej znám i pozpátku (díky rádiu). Za to Midnight Blue považuju za ztracenou perlu, která je poněkud neprávem zastíněna ostatními hitovkami. Divokou jízdu v On The Run pak můžeme vydýchat v pomalé a pohodové Wishing. Závěr alba patří megahitu Don't Bring Me Down, se kterým mám ale podobný problém jako v případě Last Train To London.
Po mimořádně úspěšných titulech A New World Record a Out Of The Blue přišlo E.L.O. s novým, mimořádně úspěšným albem, které právem patří do zlatého fondu jejich diskografie.
Přesto budu tentokrát hodnotit třemi hvězdičkami. Není to proto, že by se mi album líbilo méně než ostatní desky, ale vzhledem k velké profláklosti téměř všech písniček jej jednoduše poslouchám méně často.
» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Discovery
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra
Yes / Yesterdays
Album jsem si pořídil vlastně pouze kvůli dvěma skladbám, které v době nákupu CD nebyly běžně k mání např. formou bonusů na jiných deskách. Asi tušíte, že jde o cover singlovku America a závěrečnou Dear Father, která nakonec vypadla z desky Time And A Word. Zbytek tvorby můžeme slyšet na prvních dvou deskách (Yes a Time And A Word).
Kromě pěkného obalu z dílny Rogera Deana dnes vlastně nevidím jediný důvod ke koupi tohoto CD, jelikož zmiňované singly jsou zařazeny jako bonusový materiál na remasterech od Rhina a to hned v několika verzích.
Hodnocení v tomto případě asi nemá valný smysl, přesto dávám dvě hvězdičky, protože si skutečně myslím, že je to záležitost pouze pro sběratele a skalní fandy.
» ostatní recenze alba Yes - Yesterdays
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / The Yes Album
| 2011-04-23 | Byť to vůči Peteru Banksovi nebude znít zrovna fér, personální rošáda na postu kytaristy se v případě Yes ukázala jako správná volba. Steve Howe, mimořádně nadaný kytarista a vášnivý sběratel strunných nástrojů do skupiny přinesl novou a svěží energii. Album, které v roce 1971 Yes natočili znamenalo zásadní obrat v jejich kariéře a celý hudební svět začal jejich jmého skloňovat ve všech pádech.
The Yes Album je vystavěno na mnoha dnes již zvučných a legendárních hitech jako Yours Is No Disgrace, Starship Trooper či I've Seen All Good People. K výše jmenovaným asi není co dodat. Jsou to notoricky známé pecky a je prakticky nemožné, aby Yes alespoň jednu z nich neuvedli do svého setlistu v rámci živého vystoupení. Zvláštní prostor na albu dostává nováček Steve Howe, který se posluchačům představí v křehké a dnes již také legendární akustické The Clap.
Na závěr si Yes zaexperimentují se stereofonním zvukem ve velkolepé Perpetual Change, kde názorně ukazují, že i dva rozdílné hudební motivy v navzájem odlišném rytmu mohou spolu dobře fungovat.
The Yes Album je vstupní branou do umělecky neuvěřitelně bohatého a fascinujícího období skupiny Yes.
Neměl bych sebemenší problém hodnotit maximálním počtem hvězdiček, jenže další na řadě jsou Fragile a Close To The Edge.
» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes
Electric Light Orchestra / Out Of The Blue
Out Of The Blue má v diskografii E.L.O. určitě nezastupitelné místo. Jeff Lynne povzbuzen nečekaným úspěchem předchozího A New World Record, se uzavřel od světa na své chatě ve Švýcarsku a za neuvěřitelných 14 dní měl napsaný a složený materiál prakticky pro celé dvojalbum. V dnešní komplikované době plné producentů, manažerů a obchodníků s mobilním telefonem něco jen velmi těžko představitelného.
První disk obsahuje velké hity Turn To Stone a Sweet Talkin' Woman a tak trochu neprávem v jejich stínu stojí nádherné It's Over nebo třeba Steppin' Out.
Druhý disk otevírá další hitovka Standing In The Rain. Nezapomenutelnými písněmi jsou i úžasná Mr. Blue Sky či vesternová Wild West Hero.
Out Of The Blue osobně řadím k tomu nejlepšímu, co kdy E.L.O. vydali. Za zmínku stojí i vskutku nádherné grafické zpracování obalu včetně jeho vnitřního obsahu, který však daleko více vynikne na LP desce než na malé krabičce kompaktního disku.
» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Out Of The Blue
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra
Yes / Fragile
S Fragile Yes začali psát další éru ve své hudební kariéře. Nově příchodivší Rick Wakeman, který nahradil Tonyho Kaye s sebou přinesl nebývalý arzenál klávesových nástrojů, kterým neobyčejně obohatil zvuk skupiny. Obal desky namaloval talentovaný Roger Dean, jenž se pro Yes na dlouhé roky (a vlastně až do současnosti) stal dvorním výtvarníkem. Jeho malované snové krajiny se skvěle pojí s hudbou Yes a kromě obalů pracoval také na scéně (dekoracích pro živá vystoupení), kterou společně se svým bratrem navrhl a zrealizoval.
Fragile jako album je pojato poněkud nevšedním způsobem. Každý z pěti členů souboru zde má prostor pro vlastní seberealizaci. Jon Anderson se představuje s písní We Have Heaven, jejíž základ je postaven na vrstvených vokálech a jednoduchém nápěvu. Chris Squire velmi mile překvapil v podstatě instrumentální baskytarové The Fish (Shindleria Praematurus). Steve Howe prispěl nádhernou akustickou Mood For A Day, jenž se stala další stálicí koncertního repertoáru kapely. Rick Wakeman se uvedl v Cans And Brahms, výňatkem z Brahmsovy symfonie a konečně Bill Bruford si střihl krátkou bubenickou Five Percent For Nothing, tak trochu parafrázující na nehospodárné nakládání s vydělanými penězi uvnitř skupiny.
Zbytek alba je vyplněn společnou tvorbou, z níž asi nejzásadnější a pochopitelně také nejznámnější je Roundabout. Až do vydání alba 90125 je to pro Yes hit číslo 1.
Dramatická South Side Of The Sky po dlouho dobu od svého vydání nebyla skupinou živě interpretována. Yes, jako by ji znovu objevili až v roce 2003 v rácmci Full Circle Tour a od té doby je to další stálice koncertního repertoáru.
Long Distance Runaroud s až nakažlivou melodií ve spojení s The Fish tvoří dohromady skvěle fungující kousek.
Závěrečná Heart Of The Sunrise je možná tím nejepším z celého alba. Kombinace strhující nástrojové smršti v úvodu s klidnějšími pasážemi zpívanými Andersonem je více než dobrý důvodem si celé album minimálně ještě jednou přehrát.
» ostatní recenze alba Yes - Fragile
» popis a diskografie skupiny Yes
Toto / Tambu
Lukatherovo TOTO. I tak by se dala nazvat deska Tambu. Nemíním to vůbec ironicky. Myslím, že to byla především jeho zásluha, že skupinu po smrti Jeffa Porcara opět oživil a z velké části také připravil veškerý studiový materiál pro nové album. Z původních členů se na pokračování projektu TOTO podílel pouze David Paich, Mike Porcaro a právě Steve Lukather. Místo bicáka připadlo Simonu Phillipsovi, který již s kapelou a hlavně pak s Lukatherem dříve hrál.
Jak vidno (nebo spíše slyšno), ani Tambu nijak nevybočuje ze zajetých kolejí a nese se v duchu předchozí tvorby skupiny.
Pilotním singlem alba byla baladická I Will Remember, ke který byl natočen i videoklip, ale asi známější je hned úvodní Gift Of Faith. Velmi dobře zní i Slipped Away a následující If You Belong To Me. Tak trochu soulovou a pro TOTO poněkud netradiční záležitostí je Baby He's Your Man.
Popisovat nebo nějak charakterizovat další skladby popravdě nemá smysl. Budu se opět opakovat, když řeknu, že tvorba kapely byla po celou dobu její existence nesmírně vyrovnaná a to do puntíku platí i o písních na Tambu.
Steve Lukather má k této desce velmi osobní vztah. To dal mimojiné najevo i na svém letošním koncertě (2011) v Ostravě v rámci turné k jeho sólovému albu All's Well That Ends Well, který zakončoval nádhernou, akustickou The Road Goes On.
Po několik letech nečinnosti skupiny se tedy TOTO opět přihlásili o slovo. Album je věnováno památce Jeffa Porcara a já jsem přesvědčen, že by z něj měl určitě velkou radost.
» ostatní recenze alba Toto - Tambu
» popis a diskografie skupiny Toto
Toto / Kingdom of Desire
Hořko-sladce "chutná" tohle album. Krátce po té, co bylo připraveno k oficiálnímu vydání, zemřel za nešťastných okolností (silná alergická reakce vyvolaná aplikací pesticidů během postřiku orchidejí ve skleníku) na srdeční zástavu jeden ze zakládajících členů TOTO, Jeff Porcaro. Tohle posmrtné album je bohužel tím posledním, kde můžeme tohoto vynikajícího bubeníka, který během své kariéry spolupracoval s desítkami hudebníků zvučných jmen slyšet. TOTO se rozhodli bez Jeffa dále nepokračovat, ale byl tu problém, který představovalo již vyjednané světové turné na propagaci alba. Na jeho místo byl rychle dosazen skvělý Simon Phillips a turné se nakonec přeci jen uskutečnilo a jak dnes již víme, historie skupiny se nakonec přeci jen v tomto okamžiku neuzavřela.
Kingdom Of Desire bylo nahráno v historicky nejužší sestavě, složené z kytaristy a zpěváka Steva Lukathera, klávesáka Davida Paiche, bubeníka Jeffa Porcara a jeho bratra, baskytaristy Mike Porcara. Deska je více razantnější než předchozí alba, je tak nějak rockovější a "rvavější". Vrchol představují How Many Times, Don't Chain My Heart, titulní Kingdom Of Desire a především ukázka instrumentálního mistrovství v závěrečné divoké jízdě nazvané Jake To The Bone.
TOTO nahráli další vynikající album. Škoda jen, že za jeho pozadím je výše vzpomínaná smutná událost.
» ostatní recenze alba Toto - Kingdom of Desire
» popis a diskografie skupiny Toto
Electric Light Orchestra / ELO 2
Dvojka E.L.O. ještě zdaleka nezní tak, jako další studiové počiny vydané v následujících letech. Je to album nahrané v poměrně experimentální duchu. Jeff Lynne se po odchodu Roye Wooda ujal vedení skupiny a hlavní inspiraci nečerpal nikde jinde, než v Beatles. Ozvěny Abbey Road a dalších věhlasných LP livrpoolských brouků uslyšíme jasně v úvodní, a nutno podotknout že nejlepší In Old England Town.
Následující Mama je odpočinková záležitost, kterou nedoporučuji poslouchat před spaním, jinak zaručeně usnete :-).
Největším tahákem desky je cover verze rock'n'rollové vypalovačky Chucka Berryho Roll Over Beethoven. Způsob, jakým E.L.O. tuto notoricky známou hitovku přepracovalo je jednoduše řečeno úžasný. Na albu je její původní verze, ale existuje i zkrácená single verze, která se často objevuje na různých výběrech.
From The Sun To The World je také velice nápaditá, stejně jako závěrečná, více než jedenáctiminutová Kuiama, která však místy může trochu i nudit.
E.L.O. II je album, které ortodoxního fandu melodických osmdesátkových E.L.O. může poněkud rozčarovat. Je to však jen otázka přístupu. Ona ta deska je totiž opravdu velmi dobrá.
» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - ELO 2
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra
Toto / Seventh One
The Seventh One je jedna z mých nejoblíbenějších desek TOTO. Je to dáno hlavně tím, že většinu písní na albu zpívá můj oblíbenec Joseph Williams. Jistým překvapením je i tak trochu nenápadná přítomnost Jona Andersona z Yes v hitovce Stop Loving You, kde zpívá jako host. Spolupráce Jona s TOTO není náhodná. Skupina totiž hostovala na jeho albu In The City Of Angels.
Je obtížné vybrat pár nej skladeb z této studiovky, ony jsou prostě všechny skvělé. Za všechny jmenujme alpespoň písně Pamela, Stop Loving You, A Thousand Years a hlavně závěrečná Home Of The Brave.
Album jako celek se velmi dobře poslouchá a prakticky nikdy neomrzí (alespoň v mém případě). Lze jen litovat, že je to poslední deska, na které Williams jako plnohodnotný člen kapely zpívá většinu písní.
» ostatní recenze alba Toto - Seventh One
» popis a diskografie skupiny Toto
Toto / Fahrenheit
V roce 1986 se v TOTO udála další personální změna. Na postu zpěváka vystřídal Fergiho Frederiksena charismatický Joseph Williams. Z mého pohledu nejlepší zpěvák, který kdy v TOTO zpíval (pozn. jeho hlas je až neskutečně podobný hlasu Richarda Marxe).
Fahrenheit obsahuje celkem 10 výborných písní, z nichž prakticky každá je hitem. Asi nejznámější je Lukatherova I'll Be Over You a Lea z pera Steve Porcara.
Mými osobními favority však jsou Till The End a vynikající We Can Make It Tonight, zpívané právě nově příchodivším Williamsem.
Album Fahrenheit je posledním, na kterém hraje klávesák Steve Porcaro, ačkoliv i na dalších nahrávkách se občas objevil co by host. Právě od druhé poloviny osmdesátých let je znát tendence neustálého zužování sestavy, kdy skupinu postupně opouštěli další členové. Na hudbě samotné to naštětí není znát a tak značka TOTO je i nadále zárukou skvělého hudebního zážitku.
» ostatní recenze alba Toto - Fahrenheit
» popis a diskografie skupiny Toto
Toto / Isolation
Po veleúspěšném albu IV skupinu opoustil zpěvák Bobby Kimball a baskytarista David Hungate. Místa jejich postů zaplnili u mikrofonu Fergie Frederiksen a baskytary se ujal další z klanu Porcarových, Mike. V této obměněné sestavě nahráli album Isolation.
Frederiksonův hlas k celkovému zvuku kapely skvěle sedl, a tak lze jen litovat, že s ním TOTO nespolupracovali delší dobu.
Úvodní Carmen i následující Lion jsou výbornou ukázkou skladatelského i hudebního potenciálu skupiny a dávají tušit, v jakém duchu se budou odvíjet i následující skladby. K Stranger In Town s kriminální zápletkou existuje i vydařený videoklip, ve kterém si zahrál Brad Douriff. Svižnější Angel Don't Cry pak střídá Lukatherova balada How Does It Feel.
K nejsilnějším momentům na desce určitě patří strhující Endless a titulní píseň Isolation, ve kterých Frederikson nikoho nenechává na pochybách o tom, že ne náhodou si jej TOTO vybrali jako zpěváka.
Mr. Friendly a Change Of Heart pak album postupně přibližují do finále, až na samém závěru zazní z titulu asi vůbec nejznáměnší Holyanna.
Opět se budu opakovat, když řeknu, že se TOTO za dobu své existence nepodařilo nahrát vyloženě slabé album. Isolation je skvělou ukázkou toho, že i při docela zásadních personálních obměnách uvnitř souboru, je výsledkem nápaditá hudba, jejíž laťka je posazena opravdu vysoko.
» ostatní recenze alba Toto - Isolation
» popis a diskografie skupiny Toto
Toto / IV
Nejznámnější a komerčně nejúspěšnější počin americké formace TOTO. Notoricky známé skladby Rosanna a Africa asi netřeba představovat. Na albu ale najdeme i další perly, například baladu I Won't Hold You Back z pera Steva Lukathera nebo hit Waiting For Your Love. Mými osobnímy favority jsou písně Good For You a We Made It.
Čtvrtá deska je na dlouhou dobu poslední, kde zpívá vynikající Bobby Kimball a definitivně poslední, kde hraje baskytarista David Hungate. Na dalších albech jej už nahradil Mike Porcaro.
Čtverku TOTO mám velmi rád, i když se musím přiznat, že díky opravdu velké profláklosti skladeb Africa a Rosanna mám tendenci obě písně přeskakovat, což u jiných desek nedělám.
» ostatní recenze alba Toto - IV
» popis a diskografie skupiny Toto
Toto / Turn Back
V pořadí třeti studiovka Toto nazvaná Turn Back přináší celkem osm písní, které se velmi dobře poslouchají.
Začátek patří hitu Gift With A Golden Gun, za nímž následuje další pecka nazvaná English Eyes. Obě jmenované písně patří do zlatého fondu skupiny Toto a samozřejmě nesmí chybět na koncertech.
Vedle skladatelského esa Davida Paiche, jenž je autorem drtivé většiny písní (alespoň v počátcích Toto), se pomalu ale jistě začíná prosazovat také kytarista Steve Lukather. Napsal, otextoval a odzpíval skvělou Live For Today.
K dalším starým známým se pak určitě řadí Goodbye Elenore a můj favorit na albu, I Think I Could Stand You Forever.
Titulní Turn Back asi také netřeba představovat, škoda jen, že skupina jej dlouhou dobu na koncertech nehrála. Vyjímkou je až turné k albu Falling In Between.
Pomalá a skoro baladická If It's The Last Night pak album uzavírá.
Ono je těžko nějak objektivně hodnotit jednotlivé desky Toto. Všechny si zachovávají velmi slušnou úroveň. To platí i v případe Turn Back.
» ostatní recenze alba Toto - Turn Back
» popis a diskografie skupiny Toto
Electric Light Orchestra / Zoom
Dobře si pamatuji, jak jsem se na tohle album těšil. Den před jeho koupí jsem si poslechl mé oblíbené desky od E.L.O., abych si to čekání přeci jen trochu zkrátil. A druhý den jsem vyrazil do krámu.
Konečně, po patnácti letech další album E.L.O. s Jeffem Lynnem!
Mačkám PLAY na přehrávači, a ...
Musím přiznat, že po několika prvních posleších se dostavilo zklamání. Ne že by to bylo špatné album. Písničky jsou pěkné, melodické, Jeff Lynne má stále skvělý hlas, ale... Duch E.L.O. se nějak vytratil.
S odstupem těch několika let se mi deska přeci jen začala více líbit, ale ono je to spíše sólo album Jeffa Lynna než pokračování hvězdné kariéry E.L.O.
Jeff se pokusil o comeback, ale bohužel to nevyšlo. I následující turné mělo slabou návštěvnost a bylo nakonec zrušeno. Alespoň, že z něj vznikl záznam na DVD Zoom Tour Live.
Příjemné je obsazení hostů na desce a tak jmenujme alespoň George Harrisona, Ringo Stara a v roli hosta tu byl i dřívější a plnohodnotný člen, klávesák Richard Tandy, který s Jeffem občasně spolupracuje od oficiálního rozpadu E.L.O. v roce 1986.
Album je plné hezkých písniček, z nichž nejvíce mne asi zasáhly Ordinary Dream, singlovka Alright, Moment In Paradise a State Of Mind.
Obávám se, že po studené sprše spočívající v mizerné prodejnosti alba a nízké návštěvnosti koncertů se již opakovaného pokusu o vzkříšení legendárního E.L.O. nedočkáme. Ale možná to tak mělo být.
» ostatní recenze alba Electric Light Orchestra - Zoom
» popis a diskografie skupiny Electric Light Orchestra
Yes / Close to the Edge
Obávám se, že cokoliv napíšu ohledně Close To The Edge, bude nosením dříví do lesa. Myslím, že vše podstatné tu již bylo detailně rozebráno a rezepsáno. Mistrovské album od Yes z doby, kdy byli na uměleckém a tvůrčím vrcholu.
Tři, dnes už v podstatě legendární kompozice jsou skutečnou lahůdkou pro ucho posluchačovo a nemá smysl je zde nějak rozebírat.
V souvislosti s albem jsem četl a slyšel spousty někdy i vcelku úsměvných teorií, které se snažily mírně řečeno zpochybnit skladatelské a zejména pak kompoziční schopnosti skupiny. Všechno ve vztahu k pojmům dokonalost apod. prý je dílem náhody a že v podstatě ani Yes netušili, co ze studiového mixu nakonec ve výsledku vypadne.
A pak si vzpomenu na Billa Bruforda, jenž v jednom rozhovoru uvedl, kterak se po třech dnech, kdy byl zavřený ve studiu vzbudil, bylo to někdy kolem třetí hodiny ranní, a ještě v polospánku si uvědomil, že nad mixem a magnetofonovými pásky stále sedí Chris Squire s Jonem Andersonem a debatují co a jak změnit. Scénář, který se při nahrávání alba opakoval snad po sté. Možná v tu chvíli, po absolutním vyčerpání s dlouhotrvajícího nahrávání se Bill rozhodl, že už toho má dost a začal pošilhávat po Robertu Frippovi a jeho kapele King Crimson. Jak to nakonec vše dopadlo už víme.
Album Close To The Edge je výsledkem neskutečně pečlivé práce pěti muzikantů a nadšence jménem Eddie Offord. Tihle pánové dali do téhle muziky maximum a v době, kdy prakticky neexistovala žádná digitální technika, která je dnes ve studiích běžně dostupná a která celý proces nahrávání a mixování značně usnadňuje, stvořili úžasné a nadčasové dílo.
Tady není nad čím přemýšlet. Maximální hodnocení je namístě.
» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes