zdenek2512 - @ 21.10.2024 | #

Skupinu Jefferson Airplane jsem poznal díky albu Bark, který se prodával v Gramodeskách před Vánoci roku 1972. Skupina mě zaujalo natolik, že jsem následující období věnoval shánění nahrávek té skupiny s pro mě výbornou zpěvačkou Grace Slick, další deskou, kterou jsem si po čase nahrál byl Surrealistic Pillow. Pořád jsem toužil po Volunteers, které mi kamarád popsal, že tak si představuje americkou desku. O After Bathing At Baxter´s jsem si tehdy přečetl v Pop Music Expresu, ale deska k nahrání byla nedostupná. Kamarád přivezl ze Zvolena, kde byl tehdy ve škole nahraný Crown Of Creation, který mě dostal parádním psychedelickým soundem. Po revoluci patřilo tohle album mezi první desky, které jsem si pořídil na CD. V současné době mám celou jejich tvorbu na japonských mini LP v promo boxu a nejvýznačnější desky na vinylech.

After Bathing At Baxter´s je deska, kterou si od milovaných Jefferson Airplane pouštím asi nejčastěji. Deska mě zaujala svým psychedelickým soundem, výborným zpěvem Grace Slick a dokonalými vícehlasy, považuji jí za dokonalou ukázku populární hudby léta lásky 1967 a éry hippies. Co se týká písní, tak mně se líbí celá deska, možná bych vyzvedl dlouhou instrumentálku Spare Chaynge, která je synonymem psychedelického rocku.

Co se týká hodnocení tak maximum.

jiří schwarz @ 22.10.2024 00:33:40 | #
Mám radost, že se taky vracíme k pokladům, a je fajn, Zdeňku, žes připomněl tenhle poklad (Hejkalovu nedávnou recenzi jsem ňák prošvih). Album je to skvělé, a u posledních 3 kousků LP mě vždy přepadne rocková nirvana. Jistě je předchozí album skvělé, řekl bych o něm v českých kategoriích rockové písničkářství. Na After Bathing… se po pár měsících posunuli ke květinovému bigbítu. Navíc mám rád měkkost Kalifornie, její vícehlasy (od Mammas and Pappas, Beach Boys, Byrds a CSNY, pokračujících v této tradici). Ale pravda, vždy se ňák tak těším na Grace Slick samotnou. Není to tím, že byla pohledná dívka (pravda, tehdy puberťáci jsme ji měli za Královnu Koloběžku I – oblečená/neoblečená v těch síťkách). Žádná distorze hlasu, krásná barva rockové zpěvačky (Jirka Černý mluvíval podobně o ní a Haně Ulrychové). Je to acid – nevim proč (nejsem hudebník a kytarám nerozumím), Jormu Kaukonena ale poznám vždy, miluju jeho zvuk. Na JA jsem narazil nejprve na 3 LP Woodstock, u nás vydaného, a pak se mi povedlo získat skvělou kompilaci The Worst of JA z r. 1970, a pak teprve Tebou zmíněné šustící Bark z druhé ruky. Teprv po revoluci jsem si koupil CD z let 1966-71.