Mayak.mem - @ 28.07.2004 | #

Som už relatívne starý pes:-) Počul som stovky a stovky rockových albumov. Na prstoch oboch rúk však napočítam tie, pri ktorých sa mi podlamujú kolená. Ešte menej je tých, pri ktorých mi zvyknú vyhŕknuť slzy. Je jedno, jedinné album, pri počúvaní ktorého mne, starému psovi slzia oči so železnou pravidelnosťou. Toto album pojednáva o strastiplných momentoch vysťahovalectva Írov v minulosti za oceán za lepším životom... Toto album sa volá "Prístav sĺz". Nesmierna, no nádherná melanchólia a smútok sa valia vyše 45 minút z alba, ktoré majiteľ značky Camel, gitarista, spevák a hráč na flautu Andy Latimer venoval svojim najbližším... potom už len 15 minút šumenia oceánu...
Najlepšie a krásne najsmutnejšie artrockové album 90. rokov...
...Keď som v roku 1997 videl v slovenskom Bardejove(!) na "Harbour Of Tears Tour" dosiaľ jedinný koncert tejto kapely na území bývalej federácie, videli ma rodinní príslušníci a spústa priateľov a známych s vlhkými, zaslzenými očami...
Ani trochu som sa za to nehanbil a kto ma pozná, myslím, že ma úplne chápal...

NORIK @ 16.06.2007 00:00:00 | #
Díky za recenzi. Ta hudba mi sedí přesně jako hrnec na ... Velmi hezké album, mám rád tyto melancholické a monumentální počiny. Harbour of Tears mi zní nadčasově, které mohlo být natočeno letos, loni nebo před deseti, nebo klidně před dvaceti lety. Running from Paradise je skvělá skladba s několika pomyslnými vrcholy, ze které by se nemuseli stydět ani IQ "titulní Attic ...", ani Alan Parson či Mike Oldfield. Kytara v Coming of Age zní perfektně a efektně (stejně jako celé album). Závěrečná skladba "The Hour Candle" 23 min je velmi povedený opus, 8 minut hudby :). Slyšet to album naživo po předchozím nastudování, tak u toho zjihne každý starý pes :)