vdeck - @ 16.01.2015 | #

Tak tedy Porcupine Tree.

Zaujali mě tím, že u nich hraje klávesák z mých oblíbených Japan. Recenzuji verzi alba „In Absentia“ z roku 2002 v provedení s bonusovým diskem. Na základním disku je dvanáct skladeb a na tom bonusovém jsou tři skladby. Album má celkem zajímavý obal (odhaduji, že se jedná o Gluma z filmu Pán prstenů).

Když jsem si album pustil, očekával jsem, že mi první náslech naznačí, čím se tvorba a celkový přístup Porcupine Tree odlišuje od podobné soudobé produkce. Jako posluchač teprve seznamující se s kapelou jsem byl zklamán.

Hudba na albu „In Absentia“ je jakousi směskou přístupů známých z alb ex-členů skupin Pink Floyd, Yes nebo Genesis. Porcupine Tree je obohatili o prvky heavy metalu. Jediné, co nemůžu hudebníkům vyčítat, je dokonalé zvládnutí nástrojů a zvuková kvalita nahrávky.

Na albu se mi ani po opakovaném poslechu nedaří najít výrazný nápad nebo motiv, který by mě lákal k více poslechům. Zkrátka něco, čím by se skupina odlišovala od ostatní šedi. Při druhém poslechu jsem nabyl nepříjemného dojmu, že poslouchám novou desku Pink Floyd.

Chvíli jsem zvažoval, že si „Porcupáče“ pustím k práci nebo v autě jako kulisu, ale nakonec jsem to vzdal.

Steven Wilson je pracovitý a zdatný hudebník. Navíc má jasnou představu, jak by měly jeho nahrávky znít. Recenzované album má lepší zvuk a lepší mix, než alba skupin podobného zaměření.

To jsou patrně důvody, proč si Stevena Wilsona vybírají skupiny „starých máz“ pro práci na remasterech jejich klasických desek.

Album „In Absentia“ je průměrná deska a tomu odpovídá průměrné hodnocení.

Stevene a Richarde, dám vám šanci někdy příště, ale prozatím nevím kdy. Nepřesvědčili jste!

Vdeck škála 50/100, zaokrouhluji na PíGíBí tři hvězdy.

Snake @ 16.01.2015 19:54:22 | #
Nějak podobně se o Porcupine Tree vyjadřoval i Jarda Merhaut, tedy jestli si dobře pamatuji. Skoro to vypadá, že "starší" generace, odkojená hudbou sedmdesátých let musí v "Dikobrazím ostnu" nutně vidět noshledy a plagiátory. Ovšem recenze Petra Gratiase tu moji teorii bourá, jak domeček z karet :) My, o pár let mladší to asi vidíme trochu jinak. Je velmi těžké v dnešní době přijít s něčím originálním a já jsem rád, že i prostřednictvím téhle kapely dostal jsem se až ke kořenům progresivního rocku.

Během své éry urazili Porcupine Tree pořádný flák cesty. Od psychedelie křtěné elektronikou, přes progresivní rock až po progmetal. Tahle deska patří k těm nejtvrdším a asociace k Pink Floyd bych tam asi nehledal, ale s hodnocením za tři nemám nejmenší problém. Já bych minimálně jednu přihodil, ale to bych si musel album po delší době znovu poslechnout a oživit...

vdecku, možná by se ti zamlouvali spíš náladotvorné desky, hojně využívající elektroniku. Zkus "Signify", "Up The Downstair", nebo "Voyage 34".