Jiří Matějů - Vltava - @ 14.10.2004 | #

Po neuvěřitelných 15 letech od svého vzniku vydávají Porcupine Tree konečně album u velké firmy. Ke kontraktu s labelem Lava koncernu WEA jim do značné míry pomohlo společné turné s Dream Theater (to ostatně umožnilo i českým posluchačům tuto kapelu zaregistrovat), kteří prakticky jako jediní z tzv. progresivně rockové scény točí desky u někoho z mocné pětky. Zakládající člen a hlavní tvůrce repertoáru britských Porcupine Tree Steven Wilson nic neuspěchal, k nahrávání připraveného materiálu došlo až na jaře roku 2002. Vše se odehrálo na druhé straně Atlantiku, kde má tento druh hudby přece jen výrazně větší posluchačské zázemí a respekt. "In Absentia" se také dočkala svého vydání během loňského podzimu nejprve v USA a na evropský trh se dostala až v úvodu roku 2003. V americkém časopise Rolling Stone ji jeden z kritiků orientující se na tuto hudební oblast neváhal zařadit mezi nejlepší tři desky roku 2002, čímž ještě umocnil mé očekávání. Prohlášení Stevena Wilsona, že jde o jejich nejlepší album, jsem bral přece jen s rezervou (který z hudebníků to o svém posledním díle neříká?), přímý poslech mi ale velí jeho slova potvrdit. Zatímco stopy po kosmických výletech ve stylu krautrocku, patrné na prvních nahrávkách z 90. let jsou definitivně zaváty, láska k Pink Floyd a především "Wish You We´re Here" se tvorbou Porcupine Tree stále proplétá jako nekonečná nit. Wilson ji ovšem pojímá po svém, tiskne jí punc originality a ono příjemné deja-vu zažíváte především při skvěle sezpívaných vícehlasých vokálech (asi nejvíc v "Prodigal"). Oproti předchozím deskám je In Absentia ostřejší, přibylo elektrizujících riffů a běhů kytar (až metalově zní "The Creator Was A Mastertape" nebo singlová "Strip The Soul"), svou nejsilnější stránku však kapela neopouští. Přestože až na tři delší věci se délka skladeb pohybuje kolem pěti minut, prakticky v každé z nich dokáže Wilson & spol. upříst ze zvonících akustických kytar a podkreslujících kláves velmi působivou náladu. Ne, nic nového pod sluncem se nekoná, jenom se to moc hezky poslouchá a pokud jsou pro vaši partnerku Dream Theater moc tvrdí, zkuste "In Absentia" Porcupine Tree. Evropská verze navíc obsahuje bonus CD se dvěma dalšími skladbami a editovanou verzi "Strip The Soul"

Judith @ 14.10.2022 13:16:09 | #
Ještě jeden podotek k návrhu "pokud jsou pro vaši partnerku Dream Theater moc tvrdí, zkuste In Absentia, moc hezky se to poslouchá" - jo, dejte svojí holce poslechnout desku, kde jí bude hned v první skladbě cizí chlápek šeptat do ucha "líbí se mi, když brečíš"... Možná se jí to nakonec bude opravdu líbit, celé album je ostatně o tom, co všechno se různým lidem líbí a co mají rádi, ale úplně jako dobrý nápad mi to nepřipadá. Nepohoršuju se nad PT, spíš si říkám, jak dobře je vlastně tehdy (co tak čtu tady) lidi poslouchali? Ale možná je to věc nevyjádřitelnosti dojmů, sama váhám, jestli mám koule psát o tom, co se mi všechno při téhle desce honí hlavou.