Taffey - @ 29.08.2012 | #

Podle mého názoru, jak mi říká pane celá porcupinovská diskografie, je Up the Downstair nejlepší jejich deska. Společně s The Sky Moves Sideways. Mám rád tyhle hypnotické rytmy. Konkrétně titulní sladba mě přivádí do stavu, kdy nejsem dalek ubalit si Jointa a na zařízení zmáčknout čudlík opakuj sktuální skladbu do zblbnutí. Miluju, především německý, rockimpressionismus, především sedmdesátých let, nebo tvorbu týpků jako Harolda Budda, Steve Roacha, Davida Parsonse nebo některé desky Georga Deutera. Ale opravdu jen některé, v čele s úchvatnou deskou SAN. Proto jsou mi tak strašně blízké tyhle dvěuvedené desky Porcupine Tree. Ale i ostatní mě oslovují, Signify nebo Deadwind a další. Mám v asutě báječné audio a na CD mám v autě vždy aspoň tři-čtyři desky PT. Up tam mám ale furt. Ale, samozřejmě, nejlepší poslech doma. Konkrétně v noci, kdy celá famíglie spí, nahodím na uši má Grada LAbs Prestige Series 325 a očekávám nirvánu. Obvykle mě nenechá ve štychu.

Taffey @ 29.08.2012 09:59:22 | #
Tobě to nestačilo? Myslím, že tím jointem jsem to napsal zcela jasně. Nebo to chceš převést do not? To taky umím, stačí říct. Ale myslím, že notový zápis by ti moc neřekl. Já poslouchám každou muziku pocitově. Jako celek. Třeba vytržené bicí, byť sebelepší, že bych poslouchal, bez souvislosti s celkem, to by mě nikdy nenapadlo, byť vím, že takových lidí je spousta a pak jim utiká fíling desky. Já nejsem ten typ, který tu bude psát sáhodlouhé rozbory jednotlivých skladeb nebo písní, co čím začíná a čím co končí, kdo na co hraje a jak. Na to já kálím z vejšky. Pokud mi, jak říkají Poláci, mrowki wendrujou po renkach, čili pokud mi běhá mráz po zádech nebo mám nějaký intenzívní pocit, pak je to v pořádku. Když se nic podobného nedostaví, stojí, z mého pohledu, páč někdo jiný to může vnímat jinak, deska za prd.