Snake - @ 27.03.2015 | #

Předcházející deska (Images And Words) mě zrovna nepřesvědčila, ovšem Awake mě doslova srazila na kolena. Když za mnou tenkrát přišel kamarád s očima navrch hlavy a cédéčkem mával mi před nosem s tím, že má nové Dream Theater a že je to bomba, byl jsem trochu na pochybách. Ovšem hned při prvním poslechu jsem mu musel dát za pravdu. Tu placku jsem si od něj vzápětí nahrál a kazetu se záznamem dřel ve svém tape decku do úplného roztrhání. Myslím, že teprve tady si Dream Theater s novým frontmanem pořádně "sedli", dosáhli svého prvního vrcholu a přesně tak naplnili podstatu definice subžánru progresivní metal. A nemám na mysli jen jejich nezpochybnitelnou hráčskou virtuozitu, ale i pečlivě poskládanou stavbu jednotlivých skladeb, ve kterých není nouze o překvapivé zvraty.

Od úvodního breaku matematicky přesných bicích je to strhující jízda a muzika je to tvrdá, jak opilcova játra. Těch tzv. progmetalových náklepů je na ploše 75 minut hned několik : 6:00, Caught In A Web, The Mirror a Lie. Zvuk je čistý a průrazný jak panzerfaust a jen umocňuje parádní zážitek z poslechu.

Ambicióznější choutky DT ukojili v třískladbové suitě A Mind Beside Itself, kterou zahajuje orgasmická instrumentální palba Erotomania, s parádním neoklasickým kytarovým sólem Johna Petrucciho. V členitější skladbě Voices se střídají části jak volnější, tak ty natlakované. Labrie tady hlasivky rozhodně nešetří a podává skvělý výkon. Nu a The Silent Man je takovým křehkým završením celé trilogie.

Za skutečné vyvrcholení celého alba se dá označit předposlední, jedenáctiminutová pecka Scarred. Je velmi rozmáchlá a místy i docela pompézní a chybět pochopitelně nemůže ani nabušená instrumentální vsuvka.

Nezmínil jsem dvě skladby : pomalá Innocence Faded je takovým nepovedeným pokusem o singlový hit, považuji ji za nejslabší článek kolekce a klidně bych se bez ní obešel. To Space - Dye West už je tedy, panečku, jiné kafe. Velmi sugestivní a podmanivou věc napsal a otextoval klávesista Kevin Moore a byť se obsahově zbytku materiálu zcela vymyká, mám ji velmi rád a je pro mě takovou třešničkou na již beztak chutném dortu.

Za ty roky mám Awake detailně naposlouchanou a tak už se k ní moc často nevracím. Když už na ni ale dojde, užívám si to a uznale pokyvuji hlavou. Téměř dokonalá placka...

Petr87 @ 11.02.2016 10:42:50 | #
Společně s "When Dream And Day Unite" moje nejoblíbenější desky od těchto, dle mého názoru docela přeceňovaných Amíků.
Ale to nic nemění na tom, že tyto dvě alba jsou pro mne za jasných pět! S těmi dalšími už je to ovšem horší...