Petr Gratias - @ 03.01.2012 | #

Skladatel, textař, hudebník a zpěvák Petr Ulrych a jeho sestra, zpěvačka Hana patřili mezi brněnskou špičku bigbítové scény a společně se skupinou Vulkán (za asistence kapelníka, skladatele a kytaristy Aleše Sigmunda) prorazili už polovině šedesátých let do nahrávacího studia a následně i na singly. Po řadě personálních proměn skupiny Vulkán se Ulrychovi uchýlili do skupiny Atlantis (Hana Ulrychová odešla na jistý čas do olomoucké kapely Bluesmen) a po dalších personálních proměnách Atlantisu se oba sourozenci opět setkali v nové a bohužel závěrečné fázi této velmi nadějné bigbítové skupiny.
Natočit album se jim sice v dané době nezdařilo, ale zůstala po nich řada písní rozptýlených na singlech. Sampler Seď a tiše poslouchej tohle období docela přesně mapuje. Přiznám se, že nechci čtenáře recenze zahlcovat analýzou tolika skladeb (výjimku tvořilo The Beatles - white double album), protože chápu, že nadměrně tolik textu odrazuje od niterného čtení...

Píseň skleněné báně - klasický příklad modelu spojení moravské melodiky s beatlesovskou inspirací jednak v instrumentaci, jednak ve vedení přímočarých zpěvných hlasů – dobový brněnský hit, který se prosadil i v Praze.

Kouzelná lampa - další model údernější bigbítové skladby šedesátých let ve zrychleném tempu, s vypilovanou sólovou kytarou a výtečně znějícími hlasy sourozeneckého dua Ulrychových.

Dýchá na tebe jaro - příjemně pojatá melodicky silná skladba milostného typu s podporou varhan, které mají v instrumentaci vůdčí úlohu. Lyrizující text potvrzuje půvabnou naivitu šedesátých let.

Sen - jedna z nejsilnějších písní šedesátých let, která se sourozencům Ulrychovým podařila. Prolínání mollových akordů s durovými s výtečnou melodikou slaví jedinečný úspěch svou přímočarostí a potvrzuje Ulrycha jako skutečného hitmakera.

Zamávej - přichází skutečný tvrdý bigbít šedesátých let. Výrazná dynamika skladby přináší napětí a divoký rytmický nástup se zkresleným tónem sólové kytary Regala, stejně jako výtečné basové linky Svobody a kreativní bicí Kluky.

Jen o to mi nejde - z mého pohledu nejprogresivnější skladba, kterou Atlantis s Ulrychem u mikrofonu natočili. Psychedelická atmosféra ozvěn, tajemných netušených až strašidelných zvuků s kvílející Regalovou kytarou. Škoda, že se nepodařilo Atlantisu natočit více podobných skladeb a hlavně je dostat na celistvé album. Nadčasová záležitost!

Seď a tiše poslouchej - krásná téměř alžbětinská kompozice s cembalem a nádhernými sbory přináší do repertoáru Ulrychových historizující prvek a tradičně nádherně vystavěnou melodickou linku s důraznými basovými postupy – hitové ambice jsou zcela jasné.

Wine Or Love - další divočejší bigbítová záležitost, v níž se prolínají výtečné rytmické postupy Klukových bicích a Svobodovy baskytary a kvílející kytary Regala. Ulrych zpívá anglicky s měkkým moravským přízvukem, ale jsou zde i důležité sbory. Zajímavě vystavěná skladba se snahou vytvořit ojediněle znějící hudební útvar.

Dlouhý stín - psychedelický zkreslený tón Regalovy elektrické kytary přináší energickou rytmickou a výraznou melodickou píseň s dlouhým dozvukem kytary může vyvolat vzdálené asociace na Carlose Santanu se zajímavým vokálním aranžmá a přeznívajícím závěrečným kytarovým tónem.

Král umírá - nádherný vokální sbor v barokním stylu je střídán bigbítovou orientací další písně s vynikajícím refrénem s mohutným sborem a výrazným vokálním podílem Ulrychové. V mezihře slyšíme podmanivý varhanní motiv a dobře preparovanou rytmiku.

Brána milenců - krásné tremolo hammondek Vraštila nám v další výtečné melodicky silné skladbě přináší sólo pro Ulrychovou, která nám nabídne svou jedinečnou pěveckou prezentaci. Klavírní sólo uprostřed skladby je kreativní a instrumentálně bezchybné a máme opět co dělat s výrazně moravsky znějícím hitem.

Nikdy nebudu tvá - jedna z nejsilnějších skladeb na sampleru. Ulrychová potvrzuje svou mimořádnou schopnost lavírovat mezi pojetím bílého soulu Angličanky Julie Driscoll a Američanky Arethy Franklin. Jedinečně dusající baskytara Křižana, Gruntovy bicí, i hammondky Vraštila jsou silným základem celé skladby.

S ohledem na dobové souvislosti, kdy se dala prezentovat pro skupiny jejich tvorba pouze na singlech platí trochu jiná měřítka, která nejsou souměřitelná s recenzí standardních alb...
Přesto dávám tomuto albu čtyři hvězdičky, protože se v písních podařilo vytvořit měkký moravský bigbít s výraznou melodikou, která byla u nás v daných časech jedinečná a lze jenom litovat, že Vulkánu se nepodařilo natočit album - Atlantis šedesátých let byl instrumentální ambicióznější a propracovanější a řekl bych, že jedno, ale možná i dvě alba by za normálních poměrů dokázal tehdejšímu trhu nabídnout. Doba tomu bohužel nepřála...

Petr Gratias @ 03.01.2012 13:27:57 | #
Ahoj Mohylo....
potěšil mě Tvůj zájem o sourozence Ulrychovy. Přidal bych tedy pár informací, které určitě budeš znát, anebo si je prostě dosadíš v hist orických souvislostech.
ODYSSEA (1969) první album bylo oficiálně vydáno až v r. 1990 (Producentské centrum Františka Rychtaříka) s několika zajímavými bonusy. O tom jsem obšírně informoval v samostatné recenzi.
13 HP (Supraphon 1970) navzdory tomu, že nad Petrech Ulrychem visel Damohlův meč kvůli jeho angažovanosti v srpnu 1968, tak se věci měly takto. Do televize nesměl, v rádiu ho nehráli, ale vycházely singly a mohl koncertovat. Ulrychovi přesídlili do Prahy, protože předpokládali, že se tam více protlačí do popředí mezi stávající pop-rockovou scénu. Výsledkem bylo dost nešťastné album. Hraje zde na kytary Ota Petřina a na bicí nástroje Petr Hejduk (oba v té době těsně po rozpadu Golden Kids)a Boris Hlaváček: housle. Zbytek obstaral Taneční orchestr řízený Vobrubou. To byla chyba. Je tam pár zajímavých skladeb, ale do koncepce alba mluvilo Ulrychovi hodně lidí a také byla chyba, že autorsky neobsáhl album sám... Obecně je považováno album za méně zdařilé, nebo spíš nedotažené.....
HEJ DÁMY, DĚTI A PÁNI (Panton 1972)- tohle album už vzniklo v Brně za doprovodu Atlantisu (Vladimír Severa: elektrická kytara, Rudolf Hájek: flétny, saxofon, klavír, Jan Hubáček: baskytara, Zdeněk Kluka: bicí nástroje, percussion) + Jan Blaha: varhany a samozřejmě Big-band Gustava Broma.
Soudím, že je to zdařilé album, ale nemá jednoznačnou bigbítovou orientaci. Je tu big-bind, názvuky moravského folklóru, také smyčce. Přesto melodicky silné a interpretačně vyrovnané. Klasičtí rockeři se ale budou ošklíbat.....
Pak Atlantis skončil a Ulrychovi přesedlali na tu lidovou notečku a přestal jsem je sledovat...
Hodně jejich produkce je rozptýleno na řadě singlů. Stejně jako zmíněná LP na CD nevyjdou - není to v edičním plánu Supraphonu. Připravili všelijaké výběry, ale na řadová alba se vykašlali, protože marketingový průzkum říká: NEVYDÁVAT - NEPRODÁ SE TO! To je neúprosný zákon trhu.
Jediná šance je smýčit po hudebních antikvariátech a mít štěstí, že na alba člověk narazí. Protože majitelé antikvariátů tuhle okolnost znají, budou alba taká cenově dražší, než by člověk předpokládal.
Existuje i možnost, že občas nějaký pamětník odnesl desky na půdu a dal je do bedny a tam přežily víc jak třicet let a najednou na ně narazí a chce je vyhodit.... i tohle se občas stává...
Tristní je situace starší české hudby, která nebude z výše uvedených důvodů digitalizována a v době moderních technologií, jakoby tím pádem ani nikdy neexistovala.
Zdravím!