steve - @ 07.09.2017 | #

Podle slov samotných protagonistů Geddyho, Alexe a Neila, měla kapela před nahráváním svého čtvrtého alba 2012 od vydávající firmy Mercury nůž na krku. Buďto album konečně zaboduje, nebo následuje vyhazov a ztráta nahrávacího kontraktu. Rush se ale podařil zázrak a dokonalý majstrštyk. Nejen že album konečně zabodovalo a ve své domovině se umýstilo na 61. příčce bilboardu, ale od té doby se několikrát platinovalo a pozlatilo.

Oproti předchůdci Caress of Steel šlo kupředu ve všech směrech. Sjednotila se koncepční línie, kterou tvoří celá A strana s jednou dlouhou titulní písní, hovořící o chaosu v budoucnu roku 2112. Zbytek jsou kratší rockové skladby, které zaplňují stranu B. Všechny jsou promyšlené a nesmírně citově silné. Díky Alexovým hladce krystalickým akustikám ve skladbách The Twilight Zone, Lessons a Tears, patří tyto kusy stále k tomu nejlepšímu z pera Rush. Také Geddy Lee předvádí zanícenější vokální postoj a v některých místech svým citem bodá.
Měřeno zpětným pohledem je album 2112 jen deskou s průměrně vyhlížejícím obalem, ale v jejich drážkách koluje zásadně revoltující hudba.

john l @ 07.09.2017 19:03:08 | #
Já nedám na 2112 dopustit. První tři desky mi moc neříkají. I když Caress of Steel se dá poslouchat. To co bylo před ním, je kopírka Led Zeppelin s mnohem horším zvukem a totálně upištěným zpěvákem. Tenkrát kapela nevěděla co chce a vůbec se nedivím Mercury, že je chtěli vyhodit. Připomínají mě Budgie, to je taky podobná upištěná střeštěnost. Na 2112 se přemýšlí a kompozice rostou jako nějaké vznešené vesmírné stavby. I sytezátory zní sebejistě. Lee se zlepšil a Peart taky.
Jasně, obal není nic moc, ale nevadí mi. Vždyť ta dětinská sova na dvojce vypadá děsivě a ubohý nápis na jedničce, hm. 2112 je dokonalé.