steve - @ 07.09.2017 | #

Podle slov samotných protagonistů Geddyho, Alexe a Neila, měla kapela před nahráváním svého čtvrtého alba 2012 od vydávající firmy Mercury nůž na krku. Buďto album konečně zaboduje, nebo následuje vyhazov a ztráta nahrávacího kontraktu. Rush se ale podařil zázrak a dokonalý majstrštyk. Nejen že album konečně zabodovalo a ve své domovině se umýstilo na 61. příčce bilboardu, ale od té doby se několikrát platinovalo a pozlatilo.

Oproti předchůdci Caress of Steel šlo kupředu ve všech směrech. Sjednotila se koncepční línie, kterou tvoří celá A strana s jednou dlouhou titulní písní, hovořící o chaosu v budoucnu roku 2112. Zbytek jsou kratší rockové skladby, které zaplňují stranu B. Všechny jsou promyšlené a nesmírně citově silné. Díky Alexovým hladce krystalickým akustikám ve skladbách The Twilight Zone, Lessons a Tears, patří tyto kusy stále k tomu nejlepšímu z pera Rush. Také Geddy Lee předvádí zanícenější vokální postoj a v některých místech svým citem bodá.
Měřeno zpětným pohledem je album 2112 jen deskou s průměrně vyhlížejícím obalem, ale v jejich drážkách koluje zásadně revoltující hudba.

john l @ 08.09.2017 04:25:20 | #
Aha, tak někteří P.F. by mezi nejhranějšími albi byli. Ale taky určitě právě tyhle Rush. 2112 si pouštím dost často. Kdo by byl další už těžko odhadnu, nejspíš desky těch velkejch dinosaurů. Jethro, Yes, Genesis.. Otázka je to však zajímavá.