mct - @ 10.10.2005 | #

Struktura alba je podobná, jako např. Atom Heart Mother od Pink Floyd, nebo jako Tales of Mystery and Imagination E.A.Poe od Alan Parsons Project. Tzn. polovina alba jedna dlouhá skladba, polovina kratší skladby. Ta dlouhá skladba - 2112 – je tady ale čistě rocková, není to propojení rocku a klasiky jako u těch dvou zmíněných alb. Text je proložen „deníkovými zápisky“, jde o příběh jedince, který vybočuje z průměru, zasazený do sci-fi kulis. Je to na můj vkus dost dlouhé a je tam pár hluchých míst. Kratší skladby se poslouchají lépe, ale žádná mě nijak zvlášť nezaujala.
Co přesně mi u Rush této doby vadí, jsem psala už jinde. Ale nejvíc negativně na mě působí Leeův zpěv. Přestože Rush tady hrají lépe a zajímavěji než na Fly by Night, o Leeově zpěvu to neplatí. G.Lee má hlasový rozsah, který by mu kdekterý zpěvák mohl závidět, ale ze svého hlasového rejstříku tady vetšinou předvádí jen malou část. Část, která je na hranici (a obávám se, že místy až za hranicí) jeho možností. Jeho zpěv tady mi připadá jako jedna velká křeč a chybí mi tu ta lehkost a samozřejmost, s jakou se ve výškách pohybuje např. Robert Plant, nebo Jon Anderson, a tak je to pro mě místy dřina i poslouchat.

Na albu 2112 mi Rush připomínají princeznu zakletou v hardrockové košili, a je jí (jim) evidentně těsná. A když už se princezna nadechuje, aby tu košili ze sebe strhala, tak – … – nic. Jako by v poslední chvíli princezna ztratila odvahu – nebo že by čekala na prince?

S tímto albem jsem se v časoprostoru nějak minula. Nevím, jestli bych z něj byla nadšenější, kdybych ho slyšela poprvé tak před dvaceti lety, ale dnes, dnes jsme já i Rush už někde úplně jinde…

mct @ 24.09.2006 00:00:00 | #
No, je mi, Drobečku, už docela dost a hudební rozhled mám docela dobrý. Věřím vám, že to byla kdysi hardrocková bomba. Ale já se nijak netajím tím, že zrovna hardrock není to, co bych musela poslouchat, a kdyby Rush ustrnuli u hardrocku, tak bych je tady vůbec nehodnotila. Hardrock mě neoslovoval nijak zvlášť ani před 30lety, natož dnes. Rush se tady pokusili, ať s tím souhlasíte nebo ne, dělat něco víc, než většina jejich HR souputníků, ale tak trochu zůstali v půli cesty, což právě proto, že jsem to slyšela poprvé až celkem nedávno, dost zřetelně vnímám. Narozdíl od vás nemám k tomuto albu žádné nostalgické vzpomínky a moje hudební cesta se vydala jiným směrem než ta vaše, tak to zkrátka hodnotím ze svého pohledu.
A srovnání s PF? Všiml jste si, kdy tohle album vyšlo? Myslíte, že tvorba PF zůstala Kanaďanům utajena?