horyna - @ 07.03.2016 | #

Album které vás zaplaví dobrou náladou? Jistě je jich spousta, tohle je jedno z nich. Od úvodních tónu si vás pevně nakloní na svou stranu a už nepustí, to mi věřte. Jiskrná pohoda jež z desky přímo sálá, je navíc doplněna mimořádně čistým zvukem (na který jsme ale u Rush zvyklí už léta), kterým kapela vstupuje do 90-let.Muzikanti, má cenu to omýlat dokola? Moc takových po světě neběhá, jejich výkony si nechám na nějakou jinou desku, tady mě strhla celková atmosféra a nasazení.

Ať už jsou to zvonivé kytary v Dreamline, výrazná basová linka proplétající se skladbou Bravado, navýsost melodická titulovka, až kanadsky romantická Heresy, nebo svižná Neurotica u které vám garantuji že si budete podupávat, vše jsou to perly navýsost dokonalé.
Mě ale ještě o kousek víc vždy upoutávají čtvrtá, v dobrém slova smyslu nakažlivá-Face up s refrénem z kategorie božských a osmá-Ghost of a chance, jež obsahuje překrásný text a její zjemnění a změna tempa do refrénu skýtá neuvěřitelný pocit blaženosti.
Tohle album se skutečně povedlo,ale které ne,že?
A Hugh Symes je stejně bůh:-)

alienshore @ 07.03.2016 21:20:34 | #
albumy Rush som si prehrával v rokoch dospievania do zblbnutia, preto má ich hudba pre mňa tak vysokú hodnotu, aj Roll The Bones bol jeden z nich, skladby Bravado, Roll The Bones, The Big Wheel alebo Ghost Of A Chance sú skvosty, takmer nik nevie robiť progresívny rock s hitovými ambíciami tak ako oni, je to niečo extra ..., preto ich hudba oslovuje tak širokú masu ľudí