terka - @ 28.05.2018 | #

Při poslechu desky Test for Echo jsem si pročítala vaše recenze. Začala jsem tou poslední, kterou napsal nick alienshore, protože mně přišlo jeho bodování nejbližší mému pohledu. Zaujala mě polemika o recenzích z doby, kdy deska vyšla. Je dost možné, že ji v té době posluchači skutečně vychvalovali - stejně jako tady v recenzích staršího data. Právě od nich se budu distancovat, protože mě si tahle zvláštní jedenáctiskladbová skrumáž nikdy nezískala. Slovem "zvláštní" jsem chtěla vyjádřit charakter každé jediné písně, protože tady nic nedrží pohromadě. Deska je příliš roztříštěna - jako by Rush nevěděli, jestli mají hrát ten svůj styl, nebo nějaký jiný.

Jsou tu dobré progresivní věci: Test for echo, Time and motion, Totem. A jsou tu také obyčejné popové písničky: Half the world, The color of right. Důvod, proč nakonec dávám o jeden malinkatý půlbodík navíc, je "rushovější" koncovka. Resist je moc pěkná píseň. Uhoupe vás konejšivou atmosférou a přesvědčí barevnou instrumentální dekorací. Limbo je skvostný instrumentální předěl, v mantinelech klasických Rush a Carve away the stone má taky něco do sebe.

Celkově je Test for Echo nejpopovější nahrávkou Rush. Není špatná, jen hodně jiná. Na poměry Rush až nečekaně variabilní.

Snake @ 29.05.2018 19:12:49 | #
Tak zase takovej hambář nejsem. Mám ve sbírce CD výběr The Spirit of Radio (Greatest Hits 1974 - 1987) a tak ty nejlepší fláky znám. Já se těm dinosaurům s rozsáhlou diskografií vyhejbám, zajímají mě spíš kapely méně známé, až neznámé. Cédéček mám plné skříně a už to není kam dávat, cedla Rush jsou v plastovejch krabičkách, běžně k sehnání a za zhruba 180 korun - to pro mě nemá žádnou sběratelskou hodnotu. Když budu chtít, poslechnu si je ze Spotify. Ale proti kapele nic nemám, její kvality jsou mi dobře známé a v minulosti jsem nad těmi nejlepšími alby (Hemispheres, Pernament Waves, Moving Pictures) hodně uvažoval.