horyna - @ 30.01.2017 | #

Stál krámek v naší ulici,
v něm párky, buřty s hořčicí
a bonbóny a sýr a sladký mák.
Tam chodíval jsem potají
tak, jak to kluci dělají
a ochutnával od okurek lák.
A pro mou duši nevinnou
pan vedoucí byl hrdinou,
když po obědě začal prodávat.
Měl jazyk mrštný jako bič
a já byl z něho celý pryč
a toužil jsem se prodavačem stát.

tolik Majkl Tučný.

Stál krámek v ulici Na bělidle, v pražské čtvrti Smíchov a patřil značce Rock Paradise, v něm se pan vedoucí Šimečka staral o zásobovaní kvalitní rockou a metalovou hudbou té části populace, která o toto jevila značný zájem.
V dobách neinternetových, jsem si z naší Moravy, dělal občasné vyjížďky vstříc dobrodružství a nakupování vysněných, ale i nově vycházejících alb do matičty Prahy. A jednou se přihodilo, že jsem tam uviděl mimo jiné i tuhle desku. Kapelu jsem neznal skoro vůbec, ale její monstrózně klávesová hudba (kterou jsem si tam poprvé vyslechl) a geniální obal rozhodli o podlovolení se tužbě, něco tak jedinečného a z toho co znám se ničemu nepodobajícímu vlastnit.

V počátcích kapela používala snad troje keyboardy a hradba zvuků řinoucích se z těchto nástrojů mnohdy zastiňovala klasickou rockovou polohu. Je tomu znát hned z úvodní Don't Be Late- magicky uhrančivé, neuvěřitelně hitové vele-skladby, která mě ke kapele vlastně přivedla a dodnes slouží něco jako naše pupeční šňůra. Sadler ční (svůdně šeptá) a akustiky famózně drnkají, to nejmagičtější na písni jsou ovšem proudící klávesové tóny, nestárnoucí fantazie.
What's It Gonna Be- začne svižně a rockověji, ovšem Gilmour vede kapelu atmosférickou dráhou, do které se vměšují další klávesové rejstříky, ale i Ian C. tu čaruje slušivě. Mocný patos operního stylu se předvádí v třetí Time to Go- kde mě Sdaler svým rozsahem připomíná Mercuryho. Compromise- je uvolněnější, střídmější i rockovější koncertní tutovka. Too Much to Lose, ale i další položky alba se odehrávají celičké v dalekém vesmíru s maximálním zapojením v té době veškerého dostupného syntezátorového boomu. Velký závěr v podobě Careful Where You Step- silná to skladba, nacpaná melodiemi, důraznějším rytmem, jiskrnými nápady, nebo záměrně futuristicky mašinkově upraveným Michaelovým vokálem.

Z prvních klasických čtyř alb kanadských Saga, mám tohle prostě nejraději.

Epitaf- zpráva čerstvá teprve několik dnů- Saga se rozhodla ukončit kariéru, nééééé, prosím ještě nééé. Rozhodně bude několika generacím oddaným fanouškům chybět, zbude tu po ní vakuum a smutný výraz ve tváři, který ale může napravit radost z muziky, kterou nám tahle kapela po čtyři desetiletí rozdávala!

b.wolf @ 30.01.2017 09:04:17 | #
Musím říct, že zpráva o konci Sagy mě taky radosti nepřidala... poslední novinky, jako Demon či Gotthard, toje tragédie, říkal jsem si, že by Saga mohla po Sagacity ještě něco stvořit... bohužel... jdu si pustit Worlds apart... :(((((