kamila - @ 28.08.2016 | #

Roku 1993 se kanadská Saga vrací zpět se svou krásnou muzikou a tentokrát bez ústupků doby, či technologiím, servíruje nám především kytarovou hudbu s klávesovým hávem příslušným už nové dekádě a určitá spojitost její tvorby, se dá vlastně vystopovat až k dnešním dnů a deskám následujících tuto.

Po originálním akordéonovo-pouťovém intru do mé blízkosti doslova vtrhne energií sršící Mind Over Matter, devadesátky jsou tu jak na koni a že kapele sluší je poznat hned od počátku, kytara a zase kytara, samozřejmě melodie a "velký" Michaelův projev je opět přítomen. Poslechněte si tajemý úvod Once Is Never Enough a dáte mi za pravdu, že kapela v novém desetiletí dokáže vytvořit velmi svěží a poutavé scenérie, přechod do klasicko hudeního tvaru si u mě vyslouží další ovace, progres a né patos tak jako ještě mnohdy v nedávné minulosti, stojí v záhlaví této vkusné písně. Když velkou, příjemnou a sugestivně dojemnou baladu, tak od Sagy, říkám to pořád a i zde mi kapela dává za pravdu, píseň Along Again Tonight stojí v první linii dokonalých balad kapely. Pulzní basová linka, španělka a klavír jako dominantní nástroje utvářející emocionální náboj v sousedství Sadlerova cituplného vokálu (oh, please dont cry)-prostě nádhera a ten refrén a sólo, jé, boží!!! Střed alba vyplní čtyři rytmicky precizní a melodicky dokonalé songy, z nichž zaujme třeba štych titulní s krásnou Ianovou akustikou a výborným, spíše božským silně emocionálním Michaelem, nebo rázná Stand up s metalicky kytarovou chutí, ovšem zabalenou v pevném artovém balení. To taková Days Like These dýchá A.O.R. vzletností a otačí se i kousek zpátky v dějinách souboru, ale deja vu tu naštěstí nefunguje. Poslední dvě položky alba bodují na celé čáře, v první z nich kytarová hra jasně udává styl i náplň písně a mohla by se klidně nacházet i na za pár let vydaném albu Full Circle. Without You zbožňuju, má v sobě zvláštní kouzlo záhadologie a mystiky, každá nástrojová složka tu má svůj řád a předem určené funkční priority, které se obměňují s lehkostí a přinášejí do písně patřičné napětí a progresi. Vyzdvihnout nad ostatní musím akustickou složku, basový groove a jemný klávesový příděl, pak Michaelův značně emocionální hlas i velice sugestivní kytarovou melodiku v refrénu, dokonalé, bezchybné.

Tenhle návrat se povedl dokonale, načasování do let který melodický hudbě nepřejí, ale Saga si z toho prd dělá.

yngwie3 @ 01.09.2016 07:14:32 | #
U mňa je The Security of Illusion No. 1 ... tak fantasticky hranú gitaru, bezchybne zapadnutú do celkového konceptu každej zo skvelých skladieb, sa len tak nepočuje ...
Btw ... ak by sa mi podarilo vytvoriť farbu tónu akú má Ian Crichton na tomto albe, od radosti zatancujem odzemok u nás na námestí a trebárs aj nahý :o))) ...