kamila - @ 04.09.2016 | #

Při poslechu alba Steel Umbrellas si posluchač rázem uvědomí, že Saga v devadesátých letech vlastně tvořila naprosto revoluční alba. Už návrat na pódia a do studií s předešlou deskou, mnohem víc kytarověji laděnou, znamená malou revoluci v jejich pojetí. Deska následující této, Generation 13 je vlastně maximálně vypointované progresivní dílo podřízené příběhu a technickým možnostem kapelníků. A její následovník The Pleasure and the Pain je zase případ, jak to může zkončit, když kapela svým experimentálním choutkám podlehne, neuhlídá si objevitelský pocit dokonalosti a silně přetlačí. Záměrně jsem si hodnocení S.U. nechala jako poslední, poněvač je opět úplně jiná, sice si taky tyká s revolučními technologiemi a vývojem uvnitř ansámblu, ale tady má kapela vše podchyceno, ohlídáno a do puntíků ji to vychází. Modernější přístup je cítit na každým kroku, jsou to samply, občasný jazzový sklony, sklouznutí k fusion, ale i třeba přimíchání funky.

Why Not? do toho vlítne svým funky záběrem pěkně od podlahy, skladba zní čerstvě a neokoukaně Jim Gilmour se činí k nepoznání. (You Were) Never Alone působí přec tradičněji, hlavně ve sborech, překrásných sborech a něžných akustikách. Třetí Bet on This, to je nová Saga ve svém fusion přístupu a svěžím komponování. Osobní vrcholek vidím v Shake That Tree se sladkým hláskem slavice Pauly Mattioli kde se kapela vydává na tenký led experimentální popové melodie a artových tvarů, na led který ale nemá snahu prasknout. Hodně programingu slibuje píseň Password Pirate/Access Code/Password, nemám nic proti, tahle nová tvář kapely mě sedí. Baladička I Walk With You, další cený poklad do sbírky něžných Saga-balad. Push it nás pěkně nakope ráznými tempy a živočišností a následující Steamroller funkuje a poskakuje s oživující dechovou sekcí. Láska, touha, pocity něžností a vřelá objetí, to vše ve mě proniká s laskavou smyslností písničky Say Goodbye to Hollywood, přesně pro tohle Sagu tak miluju. A jedéém, jazujéém s poslední peckou Feed the Fire, bomba, fakt naprostá paráda z repertoáru tédle kapely.

Když album v 94 vyšlo jejich muziku jsem vůbec neznala, vlastně ani název kapely mi nic neříkal, ale ten obal v obchoďáku si dobře pamatuju, koukala jsem na něj a říkala si, co tohle je asi zač, no a po pár letech na něj koukám, říkám si, vypadá vkusně originálně a hlavně obsažená hudba, ta mě dostává do kolen:)

b.wolf @ 07.09.2016 18:20:28 | #
Když jsem pořídil kdysi MC s touto nahrávkou, už po prvním poslechu přišlo ne rozčarování, ale primo zklamání. To přetrvalo dodnes, naštěstí následovala Generation 13, tím si to Sága vyzehlila. Tenhle ulet zkratka není Sága. Bez hodnocení.