Myšák - @ 31.01.2020 | #

Od vydání posledního alba Shadow Gallery loni uplynulo deset let. Můžeme jenom spekulovat, jestli se prostřednictvím této kapely v budoucnu ještě dočkáme přísunu nové muziky. Slibuje se dlouho a trvá to už věčnost. SG nikdy nevydávali desky v nějakém přesně odhadnutém intervalu a jestli si dobře vzpomínám, krom jedné šňůry snad ani nikdy nekoncertovali. Přitom jsou to velmi inteligentní hudebníci a někteří z nich dokonce multiinstrumentalisté. Mike Baker který už mezi živými bohužel není, byl jedním z poznávacích znaků SG. Když otevřel ústa, byl nezaměnitelný. To je výsada těch největších. Dokázal vyzpívat všechno a na koncepčním pátém albu dokonce použil několik rejstříků, aby dokázal co nejvěrohodněji načrtnout charaktery jednotlivých osob.

Tady kapela dosáhla své nejvyšší mety a kdyby se tenkrát rozpadla, mohlo se hovořit o odchodu na vrcholu. Deska je dlouhá a poměrně složitá. Skladby si můžeme rozdělit do dvou rovin. Buď tu jsou krátké, dvě minuty trvající věci kde se hlavně hraje, nebo rovnou osmiminutové epické kvádry, ve kterých je brilantní instrumentace členitá a všechny nástroje spolu hrají první housle. Občas vzniká pořádně mohutná hudební masa, občas jen Mike spoře intonuje na pozadí klavíru, nebo klasické kytary.
Deska dostala výborné zvukové ošetření, které je však vykoupeno ztrátou určité archaičnosti provázející první dvě alba, které SG stavěli do originálnějšího světla.

horyna @ 03.02.2020 06:55:18 | #
Co to zase řešíte ? :-)
každý si píše o tom, co ho baví, nebo ne? (i když už tu bylo stokrát i to, co někoho nebaví a jak si dotyčný zgustnul)

k recenzi: poslední odstaveček - tady s tebou Myšáku úplně nesouhlasím. Archičnost kterou k S. G. přičítáš já osobně slyším pouze a jen na debutu. To je jejich jednoznačná vlajková loď s atmosférou, kterou se už nikdy v budoucnu nedokázali ani přiblížit. Samozřejmě, že i ostatní desky jsou výborné a vesměs za plný počet, ale debut je zkrátka debut. Pro mne jeden z vůbec nejsilnějších v historii.

S. G. byli spolu s D. T., Queensryche, Fates Warning a Savatage jasní vůdci progresivního metalu (rocku) devadesátých let. Nebylo lepších kapel, alespoň na našem běžném trhu ne. Milovali a vyrůstali jsme u jejich muziky. Já osobně ani tehdy a ani dnes nedám na jejich nahrávky z té doby dopustit. Všechny vyjmenované kapely stvořili to nejlepší v devadesátkách (u Queensryche se dá polemizovat :-)

A ty se vykašli na to, kdo o kom píše (jak často se tu někteří hvězdní objevují) a dělej radost svými články především sobě a pak těm, které podobná muzika zajímá.