john l - @ 16.04.2017 | #

Druhá deska projektu/kapely Tangent, The World That We Drive Through, směřuje ve šlépějích dnes už legendárního jazzrockového debutu The Music That Died Alone. Působí rafinovaněji, méně přehledně a jazzověji, dýchá muzikálnějším a poslouchatelnějším dojmem. Zkrátka jazzrock vysoké školy umělecké. Třeba druhá Skipping The Distance, ta je nápady tak napěchovaná, že by klasickému metalovému spolku vyzdobila celé album. A závěrečná suita A Gap In The Night představuje model toho, jak v jazzu pracovat s atmosférou, aniž by musela být popřena instrumentální stránka skladby. Výborná kapela, výborná deska.

Mayak @ 19.04.2017 16:41:14 | #
Sledujem tu dianie celkom často a pravidelne, ale vnútorne to cítim tak, že nemám zasahovať do takýchto "sporov", kto je či nie je lepší ... ale tentokrát celkom jednoznačne (a to mám hodne pozitívny vzťah ku Haken i Tangent, ku ktorým som kedysi písal aj ... recenzné príspevky):
Hudba Tangent je ďaleko komplexnejšia a žánrovo, skladateľsky a kompozične variabilnejšia a širokospektrálnejšia, ako "bežný" progmetal Haken s mnohými klišé faktormi, z ktorého proste progmetal nedokáže vystúpiť (pri všetkej úcte k hráčskym schopnostiam členov aj tohto bandu).
Steve, Tvoje tvrdenie o "deravosti" a o tom, že kapela (Tangent) je za zenitom je hodne úsmevné a detinské a najrozumnejšie by bolo v tomto nepokračovať.
Toto nie je o porovnávaní si pipíkov ...