john l - @ 16.04.2017 | #

Druhá deska projektu/kapely Tangent, The World That We Drive Through, směřuje ve šlépějích dnes už legendárního jazzrockového debutu The Music That Died Alone. Působí rafinovaněji, méně přehledně a jazzověji, dýchá muzikálnějším a poslouchatelnějším dojmem. Zkrátka jazzrock vysoké školy umělecké. Třeba druhá Skipping The Distance, ta je nápady tak napěchovaná, že by klasickému metalovému spolku vyzdobila celé album. A závěrečná suita A Gap In The Night představuje model toho, jak v jazzu pracovat s atmosférou, aniž by musela být popřena instrumentální stránka skladby. Výborná kapela, výborná deska.

steve @ 19.04.2017 16:53:49 | #
Mayak, těmi pipíkmi krásně řečeno, ale ... Jsem ochotný uznat tvorbu a vliv prvních tří desek Tangent, to co kapela předvádí dál, je jen omílání omletého. Předposlední kolekce se nějak neujala a tak rychle zpátky k The Music That Died Alone a dáme tam raděj dvojku. Není to moc průhledné a vykostruhované? Ještě někdo mě chce trvdit že tohle je progresivní vývoj?