horyna - @ 31.03.2016 | #

Už za několik málo týdnů má konečně vyjít dlouho očekávaná novinka Detroitských progresivistů Tiles. Po dlouhých osmi letech bude tedy učiněna přítrž spekulacím a nekonečnému čekání rovnou dvoj-albem Pretending 2 Run. Než tedy horká novinka vstoupí mezi své fanušky, máme jedinečnou příležitost připomenout si některý z pilířů těchto borců ze státu Michigan. A proč tedy neochutnat dílo rovnou z počátků jejich cesty, tedy první eponymní album. Obzvláště, když hned ono bylo tak muzikálně dominantní, silné a už zde pánové jasně prezentovali svůj styl a potenciál.

Analysis Paralysis a Token Pledge jsou naprosto skvělé a jasně definující skladby kapely, založené na progresivním přístupu, nástrojovém bohatství, změnách temp, častých přechodech do akustických poloh a průzračně jasném zpěvu Paula Raricka s rozpoznatelným barvevným zaměřením. Jako nejlepší přirovnání a učitelé ke kterým Tiles vzhlíželi obzvlášte ve svých začátcích jsou kanadští Rush, ne že by šlo sand o nějaké kopírování, jen je jejich hudba založena na podobných principech a s trochu důraznějším zvukem k nim má nejblíže.
Střed alba se nese ve velice pohodovém tempu, zde je ovlivnění Rush asi nejvíce zřejmé a patrné, ale i tady nebudete ochuzeni o mnoho jímavých momentů. To pravé jiskřejí přichází v instrumentálním kusu Dress Rehearsal- který vás svou dravostí a exhibičním umem pevně strhne na svou stranu a zaručuji vám, že nudit se nebudete ani chviličku. Finále obstarává emotivní Supply And Demand- jedna z nejlepších skladeb zde, paráda v podání skutečných mistrů jež ovládají své nástroje na výbornou a navíc komponují s velkým přehledem. Končit ale nehodláme, jelikož remasterovaná verze obsahuje další skvělé skladby-Calling Out, nebo World Sunset a věřte že budete překvapeni sílou bonusového materiálu.

Jelikož následujíci dvě alba mám v ještě větší oblibě, bude to tentokrát na 4* velmi silné.

Snake @ 01.04.2016 09:18:06 | #
K tomu debutu jsem se tenkrát dostal úplnou náhodou, ale protože se mi líbil, už jsem si ho nechal. Pokoušel jsem se sehnat ještě následující "Fence The Clear", ale to se mi nepovedlo a pak už jsem kapelu pustil ze zřetele. Dneska se zaměřuji spíš na léta sedmdesátá a současnou produkci sleduji jen okrajově. Je toho hrozně moc a zkrátka nestíhám.