jirka 7200 - @ 14.09.2017 | #

Již celých 20 let uplynulo od vydání třetí studiové desky Threshold. Té kapely, jejíž sláva povstala v okamžiku, kdy byl angažován Damian Wilson. Jeho zpěv katapultoval tuto nahrávku o několik tříd výše, neboť s jeho projevem zněla jinak, než ostatní prog metalové akvizice té doby.

Těch prvků, co do sebe musely zapadnout bylo však více. Mrazivě chladný Wilsonův hlas, také však plný emocí, hutné kytary Karla Grooma a Nicka Midsona - tu někdy až techno thrashově riffující, za okamžik však schopné zahrát nádherné melodické pasáže, či sóla. Na povedeném výsledku se jasně podepsaly i ledově až kosmicky znějící klávesy Richarda Westa, které výborně dokreslují ponurou náladu skladeb.

Spolu s výborně napsaným materiálem ve středním tempu (jež náladou občas připomenou takovou uvolněnější light verzi Voivod smíchanou s Dream Theater) tak vznikla dle mého nejlepší deska Threshold. Jedinou odlišností jsou dvě balady Forever a Clear, které však nejsou nikterak podbízivé.

Když Threshold - tak Extinct Instinct !

Snake @ 14.09.2017 08:33:01 | #
... výborné album ! V porovnání s o tři roky starší plackou Psychedelicatessen jako kdyby to byla úplně jiná kapela. Hutnej, místy opravdu pěkně old schoolově thrashující a přitom melodickej sound, vynikající vokál Damiana Wilsona. Moje nejoblíbenější skladby jsou druhá Somatography, hned následující (a deset minut dlouhá !) Eat The Unicorn a sedmá Lake Of Despond. Skutečným vyvrcholením desky je pak další megakompozice Part Of The Chaos a čerešničkou na dortu skrytý bonus, v podobě akustické křehule Segue.

Mám ještě původní vydání Giant Electric Pea - GEPCD 1019 a hraje to skvěle. Radost poslouchat. Půl hvězdičky sundám za ty dvě balady, především "Clear" mi přijde malinko vtíravá - tož 4,5. Zřejmě nejlepší album Threshold !