jirka 7200 - @ 14.09.2017 | #

Již celých 20 let uplynulo od vydání třetí studiové desky Threshold. Té kapely, jejíž sláva povstala v okamžiku, kdy byl angažován Damian Wilson. Jeho zpěv katapultoval tuto nahrávku o několik tříd výše, neboť s jeho projevem zněla jinak, než ostatní prog metalové akvizice té doby.

Těch prvků, co do sebe musely zapadnout bylo však více. Mrazivě chladný Wilsonův hlas, také však plný emocí, hutné kytary Karla Grooma a Nicka Midsona - tu někdy až techno thrashově riffující, za okamžik však schopné zahrát nádherné melodické pasáže, či sóla. Na povedeném výsledku se jasně podepsaly i ledově až kosmicky znějící klávesy Richarda Westa, které výborně dokreslují ponurou náladu skladeb.

Spolu s výborně napsaným materiálem ve středním tempu (jež náladou občas připomenou takovou uvolněnější light verzi Voivod smíchanou s Dream Theater) tak vznikla dle mého nejlepší deska Threshold. Jedinou odlišností jsou dvě balady Forever a Clear, které však nejsou nikterak podbízivé.

Když Threshold - tak Extinct Instinct !

jirka 7200 @ 14.09.2017 14:52:06 | #
to Snake : díky za detailnější pohled na jednotlivé písně. Já jsem záměrně nevypíchnul žádnou skladbu, protože jsou pro mne, krom těch dvou pomalejších věcí, velmi kompaktně působícím celkem, které si s chutí pustím komplet, nemám tam žádného favorita - respektive favoritem je celé této album. :-)

A souhlasím s pochvalou za zvuk. Původní vydání má skutečně výborný zvuk a dynamiku i když bych si dokázal představit jemnou změnu v poměru hlasitosti jednotlivých nástrojů a maličkým zvýrazněním bicích - ale to už je takové rýpání.