jirka 7200 - @ 14.09.2017 | #

Již celých 20 let uplynulo od vydání třetí studiové desky Threshold. Té kapely, jejíž sláva povstala v okamžiku, kdy byl angažován Damian Wilson. Jeho zpěv katapultoval tuto nahrávku o několik tříd výše, neboť s jeho projevem zněla jinak, než ostatní prog metalové akvizice té doby.

Těch prvků, co do sebe musely zapadnout bylo však více. Mrazivě chladný Wilsonův hlas, také však plný emocí, hutné kytary Karla Grooma a Nicka Midsona - tu někdy až techno thrashově riffující, za okamžik však schopné zahrát nádherné melodické pasáže, či sóla. Na povedeném výsledku se jasně podepsaly i ledově až kosmicky znějící klávesy Richarda Westa, které výborně dokreslují ponurou náladu skladeb.

Spolu s výborně napsaným materiálem ve středním tempu (jež náladou občas připomenou takovou uvolněnější light verzi Voivod smíchanou s Dream Theater) tak vznikla dle mého nejlepší deska Threshold. Jedinou odlišností jsou dvě balady Forever a Clear, které však nejsou nikterak podbízivé.

Když Threshold - tak Extinct Instinct !

Petr87 @ 14.09.2017 19:42:34 | #
Mě tato deska taky zrovna moc neoslovila.
Mám ji ve sbírce, to ano, ale to mám jako skalní fanda koneckonců všechna jejich alba..., a přiznám se, že ty první tři mi nikdy pořádně nešly do uší - u "Psychedelicatessen" je to hlavně kvůli divnému zvuku.
Ale od "Clone" až do nové rozmáchlé epické dvojplacky "Legends Of The Shires" si už pomlaskávám! :)