VaclavV - @ 05.11.2016 | #

Asi se všichni shodneme, že Uriah Heep vystoupali na vrchol v letech 1971 a 1972. Už debut pro mě má ale obrovskou cenu, netajím, že i silně nostalgickou, protože právě toto album bylo jedním z prvních, co jsem si kdy na CD koupil. Ač jsem byl možná malinko zklamaný (byl jsem ještě dítě), postupně jsem přišel na to, že je deska vskutku geniální...

Už samotný úvod mluví za vše. Neskutečně brutální Gypsy s drtivým riffem a řezavými klávesami... Ukažte mi tvrdší song té doby! Hotová apokalypsa, jak zvukově, tak nasazením.

Mám ale rád i další, méně nápadné skladby. Walking In Your Shadow má zvláštně poťouchlou náladu, kterou si hned zamilujete. Zajímavé je, že po úvodním peklu zní najednou Uriah Heep podstatně klidněji, tradičněji. Jako by začátek natočil někdo jiný...

Co dál? Například Dreammare je úžasná nebo finální jazzovka Wake Up (možná druhý vrchol alba).

Diskutabilní jsou snad jen dvě skladby - akustická Come Away Melinda, která je sice hezká, ale nikdy mi k albu příliš neseděla, a barová Lucy Blues, se kterou osobně nemám problém, ale chápu, když ji někteří fanoušci nezkousnou.

Very ´eavy... drtím v přehrávači často. Je to klasika a jeden z nejlepších debutů. A ten obal!!!

Snake @ 05.11.2016 16:09:51 | #
Gypsy je fantastická pecka a Hensley tam z těch varhan ždímá zvuky takřka ďábelské. Hotové inferno. Hodně se mi líbí i sedmička I'll Keep On Trying a rád mám mellotronem podbarvenej cajdáček Come Away Melinda, aj rytmickou "divočárnu" Wake Up...

Obal je pěknej, zvuk - na rok 1970 - přímo exkluzivní. Viděl bych to na 3,5 - alba "Look At Yourself" i "Demons And Wizards" mám raději - ale s ohledem na opravdu skvostnou produkci to zatáhnu směrem nahoru. A díky za recenzi.