kamila - @ 08.10.2016 | #

Pořád objevuju zprávy, že tato deska v době svého vzniku, potažmo jejím objevením se na pultech obdodů, znamenala pro kapelu velký úspěch. Nechce se mě tomu nějak věřit, že by se jenom mě nezdála nijak vyjmečná, ale ani zdejší průměrné hodnocení z ní zlatý hřeb diskografie uriášů rozhodně nedělá. V čem je teda chyba a čím je podle hudebníků samotných tak skvělá? Čtyři z deseti písní jsou coververze, to mě na jednu desku přijde sakra moc, že by nemohoucnost složit dostatek kvalitního materiálu?. Prý úlitba heavy metalu, dobře, vezmeme li v potaz minulou slaboučkou a hlavně dost odlišnou Conquest, tak oproti ní novým materiálem značně přitvrzuje, ale pořád je to jen v pásmu hudby té doby, copak by tenkrát šel někdo proti, leda sebevrah:)
Ale ať to nevypadá že desku totálně odepíšu, skladby jsou tu i pěkné, třeba druhá Chasing Shadows, Ballardův cover On The Rebound, mající ale s původní tvorbou U.H pramálo vztyčných bodů. Další dvojice "cizích" písní, našlápnutá That's The Way That It Is a perfektní překrásná pomaloučká Prisoner, mající v sobě drama, patos i refrénový vrchol. A aby to nebyly samé předěly, tak nakonec Think It Over vyloupne slušnou píseň. Zbytek...no... ehm. Uráše mám moc ráda, tady spíš z nostalgie 3.

b.wolf @ 10.10.2016 15:50:21 | #
Body jsou vždycky styčné,to jen pro úplnost. Když jsme tuhle desku poprvé uvideli a přehráli, byl to nářez. Osobně všelijaké ty covery nemusím, ale tahle fošna vrátila Uriah Heep zpět do hry. A ten rudá obal s rozsklebenou tváří monstra, paráda. Je to poslední album, které od Uriah Heep poslouchám, od příchodu Shawa už mě nijak neberou...