oř - @ 21.03.2017 | #

První album Uriah Heep od dob debutu Very Eavy..., které znatelně ustupuje z vydobytých pozic. Tak například u funky desky Conquest mi ústupky nevadí, ale zde už nehodlám přimhouřit ani jedno oko a svým oblíbencům toho musím hodně vytknout.

Především je cítit výrazný skladatelský propad oproti předchozí, pouze rok staré desce Abominog. Zvuk jde ještě víc po trendech a písně jakbysmet. Goalby je stále dominantní a famózní zpěvák, který do osmé dekády skvěle zapadl, ale ani on neutáhne všechno. Na desce se nacházejí tři předělávky, z nichž prázdná a popová Stay on top patří k nejhorším skladbám kapely vůbec a Adamsova Lonely Nights (jen) neublíží. Zbytek je ucházející průměr, jednou lepší, jako Red Lights (ta měla ležet na začátku alba), nápady a kytarovou erudicí nadupaná šleha, jednou horší, jako slaboučká úvodní píseň.

Slabý průměr a pád U. H. do popové stoky, ale stále jde o poslouchatelnou muziku - s předsudky opatrně, jen očekávání koloritu sedmdesátých roků musí při poslechu rázně stranou. Jde spíš o sběratelský artikl, než nějakou povinnost.

Voytus @ 22.03.2017 08:48:30 | #
Funky deska Conquest? To asi ne. Vybavuju si jen dva songy z diskografie UH, kde bych na funk narazil (funky ne, funky je czenglish, jako když se skloňuje blues a hráči nacházejí inspiraci v bluesu ..... strašný) a sice We got we z Wonderworld a začátek Roller na Innocent Victim. Funk je James Brown, Funkadelic, Parliament, The Meters, Sam & Dave, raní Earth, Wind & Fire, Jamiroquai i J.A.R. nebo Red Hot Chili Peppers, ale určitě ne Conquest od UH. Navíc, z počátku se mu stejně říkalo soul, raní funkeři (či funkatýři)Funkem jsou inspirované Come Taste the Band, Presence nebo The Mirror od Spooky Tooth, ale určitě ne UH. Mají sice solidní rytmiku, ale určitě ne do funku.