oř - @ 17.02.2017 | #

Big Generator porodili Yes do dlouhého hudebně časového vzduchoprázdna, které kvalitní muzice nepřálo. Doba plná disca, trvalých a natupírovaných kštic, barevně zářících triček, plísňáků, mrkváčů a ohyzdných make-upových vrstev, čas se zastavil a móda se pohybovala zřetelně pod hranicí vkusu.

Yes byli s tímto parazitujícím období spjati, nebyli mu však nakloněni ani příliš nablízku. Se snáze přijatelným "progresivním" stylem touto desetiletkou propluli s grácií a vztyčenou hlavou a Rabin byl pro tuto epochu tou nejlepší volbou. Howe se sem nehodil a nikoho nevzrušoval, na svou renesanci musel ještě počkat, zato Yes potřebovali oslovit daleko širší a hlavně jiné publikum. Pro takovou změnu našli prostředky už na albu minulém a Big Generator tuto volbu jako správnou a hlavně jedinou možnou zcela potvrdil.

Za dvacet let na scéně se zatím prakticky nestalo, aby kapela neshrábla vavříny pro vítěze, a i toto album bude hrát vůdcovskou roli v nazírání na art rock osmé dekády a se jménem Yes bude stále spjat ten zlatavě zářivý odlesk. V prvé řadě je třeba pochválit nazvučení Whiteových bicí, absolutně odlišné od uniformovaného krabicového a plochého zvuku dané doby, stejně jako Kayeho klávesové rejstříky, na několika místech ne nepodobné klávesovým obrazcům alba Power Windows kanadských Rush - že by inspirace? Tyto dva faktory plus dynamicky živý zvuk řízený Rabinem vynesly kolekci osmi výborných a technicky dokonalých písní kapely Yes opět na trůn akademicky rockového směru. Rhythm of Love, Big Generator, Shoot High Aim Low - to byl start jako hrom a Squireho doprovodné vokály nešlo neregistrovat jako dokonalé. Lze tedy tvrdit, že osmdesátky hrály Yes do kapsy, a ti se v nich cítili jako ryba ve vodě.

horyna @ 19.02.2017 09:10:08 | #
Do devadesátek si s dovolením rýpnu i já a rád. Alternativa a znovuobjevený "punk" v druhé polovině oněch let prostřednictvím odporných Green Day, Offspring a dalších otrasných bánd sprznil nejednu dobrou kapelu k nepoznání. To už raděj upřednostním grunge první poloviny 90-tek, ten alespoň vyprodukoval nějakou kvalitu.
Beru to takto: v devadesátých létech vzniklo několik významných desek a spousta odpadu okolo. Art a progres byl ve stejném, ne li větším útlaku jako během předchozího desetiletí. Ale možná proto, že se prosazoval tak těžce, vznikali opravdové klenoty. Významné desky vydali Deep P., Rush, Yes, Saga, Van Halen, Toto, vrátili se Ufo a Kansas. To není málo.