terka - @ 17.05.2018 | #

Po zklamání způsobeném deskou Ladder jsem si chtěla napravit chuť poslechem jejich původní tvorby. Na ní jsem vyrůstala. Většina z těch desek se u nás pravidelně obměňovala, nepamatovat si je prostě nejde. Jenže když něco hodně znáte, tolik vás to už neláká. Daleko zajímavější mně dnes přijde prohrabování se v novější tvorbě, třeba právě u Yes. Ti mají několik nahrávek, které si veřejnost nestihla nebo nechce oblíbit. Na špici je deska Open Your Eyes, o které se lidé nejen tady vyjadřují v pejorativním duchu.

Já taková nebudu. Raděj zůstanu tou podivínkou, která má tuhle desku ráda. Každý tady na ni nadává, nikomu se moc nelíbí. Ale co je vlastně pravda? Že na ní hrají čtyři pětiny původních Yes? Že má znovu brilantní zvuk? Že nám všichni předvádějí své instrumentální dovednosti až nadoraz? Že deska překypuje živelností a hravostí známou od Yes už dlouho?

Stačí připomenout některé momenty, třeba titulní věc Open Your Eyes, infekční záležitosti Universal Garden, Man In The Moon, Love Shine a další. Že tohle není hudební vysokoškolská promoce Yes, nevěřím. Asi to nedokážu líp vysvětlit, mám tu desku prostě ráda.

lover-of-music @ 17.05.2018 09:42:17 | #
No, Yes mám hodně rád, ale k tomuto albu jsem se ještě nedostal a asi také už nikdy nedostanu, protože, když se podívám na rok vydání, tak z toho nejsem vůbec moudrý. 80. léta, 90. léta a současnost je pro hudbu doba absolutního temna a NIKDY se to už nevrátí k normálu. To mi věřte.

Ale věřím, že Jon Anderson (pro mě přímo andělský zpěvák) má i nadále krásný a roztomilý hlas jako míval kdysi. Právě jeho hlas je jedna z hlavních příčin, proč jsem si oblíbil Yes.

No nic, jdu si pustit jejich fantastický debut z roku 1969. Obzvláště se těším na Harold Land. Já blbec tady o ní tenkrát napsal, že je nic moc. A hned na to navážou Topografické Oceány.