Änglagård - Hybris (1992)
Reakce na recenzi:

Kapelu Anglagard můžeme s čistým svědomím označit za pionýry severského progresivního rocku, kteří na začátku devadesátých let odstartovali renesanci tohoto hudebního směru. Svým mellotronovým pojetím a syrovým, přitom na výsost melodickým soundem se snažili obrátit určitou část posluchačské obce zpátky do hloubi sedmdesátých let až k raným dílům karmínového krále.
Jejich hudba je kromě klasické rockové stravy namixována také s pomocí mellotronů, hammondů, klavíru a příčné flétny. Charakteristické jsou dlouhé, tempově často obměňované instrumentální plochy plné melancholických nálad. Malebnost určitých částí si s divákem dojemně pohupuje a nechává doslova nasávat sladký anglagardovský mok tryskající za zvuku španělek, klavíru a flétny vzhůru, ale jen do té doby, než na scénu vtrhnou rázné a přesné údery bicích, mellotronový tajfun a výrazný kytarový riff. Každému musí být po několika minutách jasné, jací skvělí to jsou muzikanti a přesto, že čerpají z odkazu svých vzorů, o žádný plagiát se rozhodně nejedná. To spíš naopak, jeden motiv na začátku úvodu alba si celkem okatě vypůjčili do své písně Stoltovi květinoví králové.
Mít tahle dnes už určitě kultovní kapela početnější albovou diskografii a pravidelnou koncertní činnost, byli by z nich hvězdy první velikosti. Ale to by nejspíš přišli o onu kultovní auru. A zato, že kdysi právě oni pozvedli praporec progresivního rocku který byl v předchozí desetiletce tak často ušpiněn a pošlapán, jim určitě patří velký dík.
horyna @ 30.03.2018 07:21:32 | #
northman ahoj: samozřejmě když TO tam necítíš, je zbytečné se do podobné muziky nutit. Máš pravdu, nejspíš by to u tebe byl podobný případ jako s Anekdoten. Ty kapely mají většinu vztyčných bodů podobných a King Crimson si za vzory berou, to je bez debat. S tou originalitou bych byl kapánek zdrženlivější. Přeci jenom jsou Anglagard i Anekdoten teritoriálně ze severu a právě tohle etnické zařazení je od KC dokáže odpárat. Jde o atmosféru - severskou, chladnou, zádumčivou a občas i pěkně depresivní. To byli sice KC občas také, ale v jiné sféře, to nelze přeslechnout.
Oni vlastně pokračují v jejich odkazu, nemusí to být ukrutně originální, ovšem působivost se jim upřít nedá. A to neříkám proto, že bych se jich potřeboval zastávat.