Änglagård - Hybris (1992)
Reakce na recenzi:

Kapelu Anglagard můžeme s čistým svědomím označit za pionýry severského progresivního rocku, kteří na začátku devadesátých let odstartovali renesanci tohoto hudebního směru. Svým mellotronovým pojetím a syrovým, přitom na výsost melodickým soundem se snažili obrátit určitou část posluchačské obce zpátky do hloubi sedmdesátých let až k raným dílům karmínového krále.
Jejich hudba je kromě klasické rockové stravy namixována také s pomocí mellotronů, hammondů, klavíru a příčné flétny. Charakteristické jsou dlouhé, tempově často obměňované instrumentální plochy plné melancholických nálad. Malebnost určitých částí si s divákem dojemně pohupuje a nechává doslova nasávat sladký anglagardovský mok tryskající za zvuku španělek, klavíru a flétny vzhůru, ale jen do té doby, než na scénu vtrhnou rázné a přesné údery bicích, mellotronový tajfun a výrazný kytarový riff. Každému musí být po několika minutách jasné, jací skvělí to jsou muzikanti a přesto, že čerpají z odkazu svých vzorů, o žádný plagiát se rozhodně nejedná. To spíš naopak, jeden motiv na začátku úvodu alba si celkem okatě vypůjčili do své písně Stoltovi květinoví králové.
Mít tahle dnes už určitě kultovní kapela početnější albovou diskografii a pravidelnou koncertní činnost, byli by z nich hvězdy první velikosti. Ale to by nejspíš přišli o onu kultovní auru. A zato, že kdysi právě oni pozvedli praporec progresivního rocku který byl v předchozí desetiletce tak často ušpiněn a pošlapán, jim určitě patří velký dík.
northman @ 25.04.2018 09:16:30 | #
PaloM: je zde hodně pozitivních hodnocení této desky, mně se na první poslech , přiznám nelíbila, poslechl jsem si to pak několikrát z YouTube a začal jsem si říkat, že na tom něco bude, a proto jsem si přes ebay koupil japonskou výroční verzi z Číny, možná to je fake, ale dal jsem za něj i s poštovným necelých 1200,- Kč, ve srovnání s vinylem tohoto alba je to zlomek. Jak to přišlo, tak jsem začalo poslouchat a něco na tom je, není to sice moje krevní skupina, ale dá se to. Mám ve sbírce desky, které jsou na tom podobně (například poslední album Piunk Floyd Endless river na mini LP) , ale kvůli kompletaci jsem si je pořídil, našel bych tam i spoustu dalších. I Frank Zappa, kterého obdivuji má spoustu alba, která jsem chtěl, ale neposlouchám je.