Profil uživatele northman


Recenze:

After Crying - Megalázottak és Megszomorítottak  cover

After Crying / Megalázottak és Megszomorítottak

northman | 5 stars | 2020-04-06 | #

Hudba, která vznikala v sousedních státech mě nikdy moc nezajímala, ani nezaujala. Na počátku sedmdesátých let frčela maďarská scéna, skupiny Omega, Locomotiv GT byly u zdejších posluchačů na vrcholu. Stejně tomu bylo u mě i po revoluci, hlavní zájem byla angloamerická scéna a Francie. Skupinu After Crying mi doporučil jeden prodavač, když viděl můj zájem o King Crimson, koupil jsem si tehdy jejich první dvě desky, a po jejich přehrání jsem byl nadšen. První deska je zpívaná anglicky a druhá v maďarsky, daleko více mě zaujala ta druhá. Na počátku sedmdesátých let mi maďarština vadila, ale nyní to je jinak, maďarština do hudby After Crying prostě sedí.

Desku s nádherným názvem , o kterém nevím co znamená nahrála skupina bez elektrické kytary a mimo kláves i prostřednictvím akustických nástrojů. Obdivuji citlivé použití žesťových nástrojů a hoboje. Deska je postavená na dvou dlouhých suitách dvacet dva minutové A Gadarai Megszállott a jedenáctiminutové titulní skladbě. Úvodní skladba začíná táhlými klávesovými tóny, do kterých se postupně přidává flétna, viola, cello a na závěr lidský hlas. Tóny smyčcových nástrojů vytvářejí dojem prostoru nekonečné maďarské stepi. Ve skladbě Nokturn zpívá Judit Andrejszki. Při poslechu titulní skladby mám stejné pocity, jako při poslechu skladby Islands od King Crimson. Ono vůbec celá deska navazuje tam , kde King Crimson po vydání alba Islands skončili. Tahle deska je pro mě nádherná.

Tahle deska si zaslouží minimálně pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba After Crying - Megalázottak és Megszomorítottak
» popis a diskografie skupiny After Crying


Plastic People Of The Universe, The - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned cover

Plastic People Of The Universe, The / Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned

northman | 5 stars | 2020-03-02 | #

Plastic People Of The Universe, skupina, která zazářila na 2.beatovém festivalu a potom se z ní stala naše nejznámější undergroundová kapela. Všichni ji chtěli vidět, ale bolševik dělal všechno, aby se tak nestalo. Jejich desky byly většinou nahrávány živě na první dobrou a vyšly v kompletu až po revoluci. Některá alba vyšla v zahraničí v nakladatelství Boží mlýn, které založil bývalý člen skupiny Paul Robert Wilson. Tato deska nahraná na hradě Houska vyšla ve Francii, součástí rozkládacího alba je i obsáhlý sešit s historií skupiny. Mám ve sbírce tuhle desku v několika podobách původní vydání na vinylu, CD z nakladatelství Levné knihy a SACD, které má celkem dokonalý zvuk.

Všechny verze začínají skladbou Dvacet, celkem krátký poměrně tvrdý popěvek se známým textem. Zácpa má dokonalý text a Vratislav Brabenec tu dokazuje, že je výborný hráč na dechové nástroje. Po Toxikách, kde se Mejla vyznává ze svého vztahu k toxikuům, následuje pro mě jejich nejlepší skladba z této desky Magické noci, tuhle skladbu hrál Mejla i s Půlnocí. Repetitivní riff a v téhle skladbě je možná nejblíže Velvet Underground. M.G.M. (Metro Goldwyn Mayer) je stylizovaný řev lva ze známého loga americké společnosti. Další vynikající skladba je Podivuhodný mandarin s zajímavým textem. Ve Spofa blues vyjmenovává Mejla všechna možná sedativa. Vinyl končí skladbou Jó-to se ti to spí, co následuje je v podstatě vinyl s názvem Francovka, který vyšel na kompletu vydaném firmou Globus. Mám hodně rád skladbu Apokalyptickej pták i Píseň brance. Všechny skladby na desce jsou hodně tvrdé a skupina dokazuje, že kdyby měla možnosti jako konformní skupiny, tak patří k nejlepším.

Jedno z nejlepších alb skupiny, které má pro mě světovou úroveň . Hodnocení jednoznačné pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Plastic People Of The Universe, The - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned
» popis a diskografie skupiny Plastic People Of The Universe, The


Beatles, The - A Collection Of Beatles...Oldies But Goldies cover

Beatles, The / A Collection Of Beatles...Oldies But Goldies

northman | 0 stars | 2020-02-27 | #

Jsou okamžiky v životě, na které se nezapomíná, první den ve škole, první den na vojně, pro mě takovým památným dnům patří první kontakt s Beatles. Byl jsem tehdy ve druhé třídě a naši koupili televizi, v televizních novinách největší zpráva, v Londýně šílenství s názvem Beatles, šot se skupinou hrající venku v drátěné kleci a kolem dav teens, tehdy se jim ještě tak neříkalo. Beatles tehdy začali určovat módní trendy v hudbě, oblečení a podobně. U nás stejně jako ve světě vznikaly skupiny, které hrály, tak jak Beatles big beat. Jejich písničky se začaly objevovat ve vysílání rozhlasu, nebydlím, ani jsem nebydlel v hlavním městě, a tak se k nám desky beatových skupin dostávaly s velkým zpožděním. Po vzoru Beatles jsme chtěli mít dlouhé vlasy a nosit stejné oblečení, prostě fenomén doby. V současné době je to nepochopitelné. Největší svátek byl, když kamarád donesl do školy magnetofon a o přestávce nám Beatles pustil. Supraphon tehdy v roce 1969 vydal desku Beatles, ne řadovku, ale výběr, který od té doby znám nazpaměť.

Starší kamarádka, která měla gramofon si tehdy desku koupila, nedovedete si představit co jsem cítil, když jsem si mohl desku s nádherným psychedelickým obalem prohlédnout, přečíst sleevenote od pana Černého a následně mi desku kamarádka pustila, bylo to jako beatová mše. Když jsem si koupil magnetofon B4, tak tahle deska byla první, kterou jsem si nahrál, naprostá pecka bylo pro mě přinést si staré rádio z půdy, napojit magnetofon na trochu větší reproduktor a volume doprava. Deska začíná skladbou She Loves You, singl, který nevyšel na žádné řadové desce, pro někoho yeah yeah, ale pro mě velký hit. Píseň From Me To You jsem spíše, než od Beatles slyšel z rádia od Karla Gotta, jako Adresát neznámý. Píseň We Can Work It Out má v našich vodách taky interpreta, a to brněnskou skupinu Progress Organization. Když zazní úvodní tóny Help!, tak vidím kněze Wanga jak hází šipky na plátno, kde je promítán klip s touto písní. Michelle patří k romantickým skladbám, které složil Paul McCartney a unikátní je použití francouzského textu, následuje další Paulova skladba a píseň která má celosvětově nejvíce verzí Yesterday pracovní název této písně byl Scrumbled Egg. V I Feel Fine použil John pro začátek nechtěný feedback, který se potom stal poznávacím znamení jiného kytaristy, a to Peta Townshenda ze skupiny Who. Yellow Submarine jsme si taky v těch letech mohli poslechnout z rádia v ruské verzi, jako Žoltyj parochod. Can´t Buy Love z filmu Perný den je pro mě hodně tvrdá skladba té doby. Následuje jediná převzatá píseň Bad Boy, kterou skvěle zpívá John Lennon, a byla to tehdy moje nejoblíbenější píseň z této desky. Day Tripper singlový hit, který opět nefiguroval na žádné řadové desce, následuje titulní píseň z filmu Perný den A Hard Day´s Night, opět pro mě hit jako blázen. Ticket To Ride mám spojené zase s filmem Pomoc, kdy Beatle natlačí jednoho příslušníka sekty bohyně Kálí na strom a on otřesen vytáhne plechový cejšek se slovy „mám úplně zvláštní krevní skupinu“. Paperback Writer je asi nejnovější píseň na tomto výběru, hodně tvrdá skladba. Eleonor Rigby složil opět se smyčcovým aranžmá Paul, tahle píseň spolu s Ticket To Ride se stala základem úspěchu amerických Vanilla Fudge, kteří je zařadili na své debutové album o tři roky později. Když závěrečný singlový hit I Want To Hold Your Hand hráli na turné v USA, tak dav křičel na Ringa „I Want To Hol Your Nose“.

Tohle není recenze, ale vyznání k naší generaci, kdy hráli Beatles, zuřila válka ve Vietnamu, v USA se začala mládež zdobit květy říkali si hippies a protestovali proti válkám láskou. Komunity hippies se rozšířily i do Evropy, v těchto komunitách vznikaly hudební skupiny, které hrály psychedelickou hudbu. Jednou z nejznámějších skupin byli Grateful Dead. Není to recenze, a proto ji nebudu hodnotit, moje hodnocení je v textu a tento web nemá pro tuhle desku měřítka.

» ostatní recenze alba Beatles, The - A Collection Of Beatles...Oldies But Goldies
» popis a diskografie skupiny Beatles, The


Pink Floyd - Ummagumma cover

Pink Floyd / Ummagumma

northman | 5 stars | 2020-02-15 | #

Desku Ummagumma nahrávala skupina již bez Syda Barretta s novým kytaristou Davidem Gilmourem. První deska je záznam z koncertu a na druhé desce dostal každý člen prostor vyjádřit svůj hudební názor.
Koncert začíná skladbou Astronomy Domineé, úvodní skladbou z debutového alba a koncertní provedení je ještě syrovější. Následuje skladba Careful That Axe, Eugene, která je instrumentální provedení skladby Come In Number 51, Your Time Is Up, jež doprovází požár domu ve filmu Michelangela Antonioniho Zabriskie Point, vynikající skladba, která vás udržuje v napětí a jako součást filmu je uhrančivá. Další skladbou je moje snad nejoblíbenější píseň Pink Floyd Set The Controls For The Heart Of The Sun, tady opět mnohem ostřejší. Na konec desky kapela zařadila svojí další vrcholnou skladbu A Saucerful Of Secrets. Když jsem toto album slyšel poprvé, tak jsem chtěl být na jejich koncertě.

Jako první se na studiové desce představuje Rick Wright s čtyřdílnou skladbou Sysyphus, když posloucháte úplně vidíte ja Sísyfos valí na horu kámen, který mu před vrcholem vypadna z rukou a řítí se dolů a on za ním. Další dvě skladby patří Rogeru Watersovi, Grantchester Meadows je naprosto pohodová písnička plná konkrétních zvuků, ovšem vytvořených elektronicky. Na závěr písně hlavní hrdina pronásleduje mouchu s pleskačkou, moucha létá v prostoru a na závěr je připlesknuta na zeď. Druhá Watersova píseň má název Several Species of Small Furry Animals Gathered Together in a Cave and Grooving With A Pict (několik druhů malých zvířat zavřených v jeskyni a dovádějící s Piktem), tady se Watersovi podařilo vytvořit pomocí elektroniky dojem, že opravdu zavřel do jeskyně zvířata a k nim člověka z kmene Piktů, který je dráždí a on ty zvuky nahrál. Mám hodně rád tyhle dvě Watersovi skladby. Druhou stranu desky zahajuje třídílná skladba Davida Gilmoura Narrow Way, v této skladbě vystřídá David Gilmou různé polohy a zvuky kytar. Tahle skladba se mi líbí méně, ale vše zakončuje Nick Mason Velkovezírovou zahradní slavností. Studiová deska představuje pro mě vrchol progrese té doby, něco podobného se podařilo o pár let později německé skupině Faust první deskou, kde dokonale využili studio jako další nástroj. Mně se hodně líbí i rozkládací obal desky, na titulu je fotografie členů kapely, která v perspektivě přechází do nekonečna a v jednotlivých snímcích se střídají členové na daných pozicích. Na zadní stranu umístila kapela fotografii části zařízení na ranveji, pomocí kterého nahrála toto album.

Pro mě tohle album představuje jednu z nejlepších desek skupiny a tak hodnocení je pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Ummagumma
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Pink Floyd - A Saucerful of Secrets cover

Pink Floyd / A Saucerful of Secrets

northman | 5 stars | 2020-02-09 | #

Tohle byla první deska Pink Floyd, kterou jsem měl půjčenou k nahrání, když jsem si jí pustil, tak to bylo něco, co se nezapomíná. Nebudu psát, že jsem si jí okamžitě oblíbil. Zůstala na pásku, ale tuhle desku jsem moc neposlouchal, asi za rok jsem u kamaráda slyšel fantastickou skladbu, která mi bylo povědomá, ale nebyl jsem schopen ji zařadit. Byla to Set The Controls For The Heart Of The Sun, doma jsem si okamžitě pustil celou desku a litoval, že jsem jí tak opomíjel.

Desku A Saucerful Of Secrets začala skupina nahrávat ještě se Sydem Barrettem, ale jeho stav byl špatný, proto přivedl na nahrávání své kamaráda Davida Gilmoura. Na desce hrají oba, ale není nikde uvedeno, kdo na jaké písni. Dalo by se říct, že tady zvítězila koncepce Rogera Waterse kosmických suit před písničkami Syda Barretta. Prokazatelně Syd zpívá závěrečnou skladbu Jugband Blues, jak napsal Josef Vlček „dechovka v undergroundovém fraku“, to na tuhle skladbu sedí dokonale, i text je plný hříček a svým způsobem odráži Sydovu chorou mysl. Deska začíná na floydovské poměry poměrně rychlou skladbou Let There Be More Light (dejte tam víc světla), následuje Remember A Day, skladbu napsal Rick Wright a byla jako jediná z tohoto alba zařazena na kompilaci s názvem Relics. Set The Controls For The Heart Of The Sun je skladba plná kosmických zvuků a zpěv přechází až do tajemného šepotu. Tuhle skladbu mám od nich snad nejradši, na závěr první strany je poměrně tvrdá skladba Corporal Clegg.

Druhá strana alba začíná titulní a nejdelší skladbou, od začátku vás skupina udržuje v napětí, které ústí do táhlých varhanních tónů. Skladba je plná kosmických zvuků a je krásné při poslechu zavřít oči a snít. See Saw je barrettovská písnička v psychedelickém tónu, mám ji rád, ale závěrečné Jugband Blues se mi líbí více, Syd Barrett tady zpívá „jestli si myslíte, že tady jsem, tak já vás přesvědčím o tom, že tady nejsem“, naprosto dokonalé.

A Saucerful Of Secrets je pro mě dokonalá deska spolu s The Piper At The Gates Of Dawn, skupina vydala na počátku sedmdesátých let obě desky jako dvojalbum s názvem A Nice Pair na Sydovu podporu, krásný projev sounáležitosti. Když mám tuhle desku hodnotit tak jednoznačně maximum, pro mě jedna z nejlepších desek Pink Floyd.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - A Saucerful of Secrets
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Pink Floyd - Atom Heart Mother cover

Pink Floyd / Atom Heart Mother

northman | 5 stars | 2020-02-07 | #

Pink Floyd jsem poznal díky hudebnímu tisku a kamarádům, na počátku sedmdesátých let jsem je hodně obdivoval. Obdiv postupně slábl s deskami Wish You Were Here, Animals a The Wall to byl hřebík do rakve mého obdivu k této kapele, desky vydané po The Wall neznám a nikdy jsem je neslyšel. Ve své sbírce končím albem Dark Side Of The Moon. Atom Heart Mother byla mezi hudbymilovnou mládeží velmi obdivovanou deskou. Na téhle desce se snad nejvíce projevuje rozpor mezi rockovými suitami a písničkami, který skupinu provázel na počátečních deskách.

Úvodní suita symfonie, podle toho, jak tomu chceme říkat začíná nastartováním motoru, po vydání nebylo desky, kde by nevrčely motorky, štěkali psi a podobně. Atom Heart Mother je prolnutí nádherné melodie, smyčcového orchestru, rockové skupiny a konkrétních zvuků. Zajímavě působí hodně zkreslená věta „silence in the studio“ v nejvypjatější části skladby. Druhá strana desky je jako druhý pól, tři melodické písně v čele s If, tuhle píseň dodnes miluji. Závěr desky je snídaně jakéhosi Alana pospojovaná melodickými motivy. Na téhle desce mám rád i to, že je to skupinová práce, a ne sólové album, nikdo tady nevyčnívá a všichni pracují pro celek. Od The Wall zní všechny desky jako sólová alba hlavních protagonistů Rogera Waterse a potom Davida Gilmoura. Na desce se mi líbí i obal s fotografií pasoucích se krav na loukách kolem Cambridge.

Když se řekne Pink Floyd, tak mně se vybaví první čtyři desky, a když mám tuhle desku hodnotit tak pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Atom Heart Mother
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd


Art Zoyd - Symphonie Pour Le Jour Où Brûleront Les Cités  cover

Art Zoyd / Symphonie Pour Le Jour Où Brûleront Les Cités

northman | 5 stars | 2018-12-23 | #

Desku s názvem Symphonie Pour Le Jour Où Brûleront Les Cités nahrála a vydala v roce 1976 skupina s názvem Art Zoyd 3 bez Patricie Dallio. Sestava s Patricií Dallio nahrála a vydala ty samé skladby na desce se stejným názvem o pět let později. Ty desky se liší provedením ta původní z roku 1976 je syrovější, jemnější zvuk desky z roku 1981 způsobuje právě klavír Patricie Dallio.

Dvě symfonie jsou rozděleny do pěti vět a jsou hrány striktně na akustické nástroje, výborné, alespoň mně se líbí dialogy trubky a kontrabasu doplněné houslemi. Obě skladby by mohly být prezentovány na koncertech moderní vážné hudby. Začátky skupiny jsou datovány do roku 1968, a proto jsou na CD provedení zařazeny věci, které skupina v tomto období hrála, Sangria, stejně jako Something In Love jsou parádní nářezy, za které by se nemusela stydět žádná metalová kapela. Obě pocházejí z roku 1969, závěrečná skladba Live Golf Drouot Paris je záznam ze živého vystoupení v roce 1972. Hudba na desce je dost těžko zařaditelná a vůbec se nedivím, že po nahrávce i skupině sáhl Chris Cutler a získal ji pro své vydavatelství Recommended Records, aby z ní učinil jednu z největších hvězd scény, které se říká Rock In Opposition.

Tuhle desku mám rád a pro mě má hodnotu pěti hvězd.

» ostatní recenze alba Art Zoyd - Symphonie Pour Le Jour Où Brûleront Les Cités
» popis a diskografie skupiny Art Zoyd


Creedence Clearwater Revival - Pendulum cover

Creedence Clearwater Revival / Pendulum

northman | 4 stars | 2018-12-13 | #

Rangers vzpomínali na černochy na polích s bavlnou, Karel Gott si házel korunou a Pavel Novák si asi najal pár koní a k tomu kočár fajnovej. Originály těchto písniček nahrála v průběhu osmnácti měsíců americká skupina Creedence Clearwater Revival na šesti deskách, jejichž délka byla kolem třiceti minut. Písničky Creedence Clearwater Revival dokonce zněly z reproduktorů radií naladěných na vlny Československého rozhlasu. Tohle platilo ještě v roce 1970 o rok později už bylo všechno jinak.

Pendulum je deska, kde hraje skupina ještě v původní sestavě, po vydání desky odešel Tom Fogerty a skupina v trojici vydala v roce 1972 album Mardi Grass a ukončila činnost. Album patří ještě k těm dobrým, skupina se snaží experimentovat s používáním dechových nástrojů, a hlavně objevují se klávesy. První strana alba pokračuje v tradicích předchozích desek, skladba Pagan Baby přináší typický tvrdý rock, který se ně moc líbí, na následující skladbě Sailor's Lament mi trochu vadí rozplizlý zvuk basové kytary, ale jinak se jedná o výbornou písničku. Have You Ever Seen the Rain? je asi největší hit této desky, skladby (Wish I Could) Hideaway a Born to Move s bluesovým základem mám taky hodně rád, ale to už nemůžu říct o Hey Tonight a Molina, John Fogherty zpívá sice jako o život, ale jedná se o celkem běžnou produkci. Závěrečný Rude Awakening #2 se inspiroval v beatlovské Revolution Nr. 9 a mně se moc nelíbí.

Z úvodní šestice desek mi připadá tahle jako nejslabší.

» ostatní recenze alba Creedence Clearwater Revival - Pendulum
» popis a diskografie skupiny Creedence Clearwater Revival


Omega - 10 000 lépés cover

Omega / 10 000 lépés

northman | 5 stars | 2018-11-25 | #

Píseň Györgyhajú lány jsem poznal díky Aleši Brichtovi a jeho verzi dívky s perlami ve vlasech. Tehdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let všichni v mém okolí poslouchali Omegu a obecně vše, co tehdy přicházelo z Maďarska. Tehdy mi to kamarád pouštěl a mně se to vůbec nelíbilo, měl jsem tehdy plnou hlavu Led Zeppelin, Jethro Tull a King Crimson. Ani poslech Dívky s perlami ve vlasech mě nedonutil k tomu abych si poslechl celou desku skupiny Omega. Před několika dny mi kamarád přinesl tuhle desku a já jsem si řekl, že na tom něco musí být, když to všichni tak vychvalují a od té doby jsem to slyšel už alespoň dvacetkrát.

Deska začíná v beatlovském duchu písní Petroleum lampa, po ní následuje jejich superhit Dívka s perleťovými vlasy, kterou můžu poslouchat pořád dokola, fantastická věc k milování. Túzvihar je náznak tehdy módního hard rocku a po něm pomalejší skladba s názvem Udvari bolond kenyere, ve které mi kytary připomínají Shadows a fanfáry jako by vypadly z beatlovské Penny Lane. Kérgeskezú favágök je pro Omegu trochu úlet, který by díky příčné flétně mohl být na kterékoliv desce Jethro Tull.

Titulní skladba je zajímavá svým chorálovým zpěvem. Hodně mě zaujala píseň Spanyol gitár legenda s akustickými kytarami. Závěrečná skladba s názvem Félbeszakadt koncert je postavená na zajímavém kytarovém riffu a taky se mi hodně líbí. Před skoro padesáti lety byla pro mě maďarština nepřijatelná, nyní si tyhle písně nedovedu představit v jiném jazyce. Neznám jejich jiné desky, ale tahle byla vytvořena pod silným vlivem posledních desek Beatles, je to cítit z každé skladby.

Deska se mi hodně líbí a s největší pravděpodobností si jí koupím, chtěl bych vinyl, ale budu se muset spokojit s CD variantou.

» ostatní recenze alba Omega - 10 000 lépés
» popis a diskografie skupiny Omega


Gattch - Gattch cover

Gattch / Gattch

northman | 4 stars | 2018-11-22 | #

Na konci šedesátých let jsem ukončil základní školní docházku a zároveň tu nastoupila tuhá normalizace poměrů vedená doktorem Gustavem Husákem a hlavním ideologem krejčím Vasilem Bilakem. V rámci této doktríny nám byly zakazovány dlouhé vlasy a jakékoliv vlivy západní kultury, hlavně poslech rockové hudby (jazz byl tolerován). V té době jsem částečně na protest neuznával jakoukoliv hudbu, která vzešla z produkce lidově demokratických států včetně tuzemské.

Z našich umělců jsem toleroval Flamengo, Blue Effect a hlavně Plastic People Of The Universe, to že vyšla na Slovensku v novém nakladatelství Opus deska skupině Gattch jsem vůbec nezaregistroval, ani jsem netušil, že skupina tohoto názvu existuje. O existenci skupiny jsem se dozvěděl nedávno a koupil jsem si společné 2CD s albem Svitanie od M. Efektu.

Docela mě mrzí, že skupina neměla tehdy žádnou propagaci ve sdělovacích prostředcích, protože se jedná o celkem originální hudbu, které bychom asi říkali první jazz rockové album, i když o něco podobného se pokoušel Radim Hladík o rok dříve s Jazz Q Praha na desce Coniunctio. Tahle deska je pojatá jako instrumentální dílo, výjimkou je deklamace popěvků bez textu v Piesni beze slov. V některých písních slyším témata z klasické hudby, čímž se kapela zařazuje do škatulky tak zvané progresivní hudby. Instrumentální výkony jsou famózní a s každým poslechem ta deska roste. Instrumentální pojetí bylo tehdy určitě zvoleno s ohledem na možnost textů, které by mohly vadit režimu. V tomto provedení vyšla třeba deska M. E. & Radim Hladík, Mahagon a určitě by se našlo více desek (nejmenuji, protože tuzemská produkce je mi až na výjimky cizí i nyní po skoro padesáti letech).

K téhle desce není co dodat, zapomenutý klenot slovenské produkce. Pro mě je tahle deska za čtyři hvězdy, některé desky hlavně z české produkce se mi líbí více.

» ostatní recenze alba Gattch - Gattch
» popis a diskografie skupiny Gattch


Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu cover

Crosby, Stills, Nash & Young / Déjà Vu

northman | 5 stars | 2018-11-01 | #

V roce 1969 vytvořili skupinu David Crosby, Stephen Stills a Graham Nash, takto hlavní hvězdy skupin Byrds, Buffalo Springfield a Hollies. Desku, kterou bezprostředně nahráli, nazvali jednoduše svými příjmeními, tedy Crosby, Stills & Nash. Na albu jsou použity pouze akustické nástroje, a proto se mu taky říká "dřevěné". Najdeme na něm písně jako Suite: Judy Blue Eyes, Marrakesh Express a Wooden Ships. Písně z tohoto alba zazněly na legendárním festivalu ve Woodstocku, kde skupina hrála ještě s kolegou Stephena Stillse z Buffalo Springfield Neilem Youngem. Hraní ve čtveřici se jim osvědčilo, a ve složení Crosby, Stills, Nash & Young nahráli toto album.

Deska, která tehdy vznikla, obsahuje shrnutí toho, co přinesl rok 1967 a léto lásky, a představuje vrchol populární hudby. Už úvodní píseň s krátkým názvem Carry On je pro mě nádhernou ukázkou práce čtyř invenčních hráčů. Střídají se u hlavního vokálu i na pozici sólových kytaristů. Pro nahrávání alba si přizvali basáka Gregory Reevese a bubeníka Dallase Taylora, jako hosté jsou uvedeni také Jerry Garcia a John Sebastian.

Mně se líbí všechny písně a nemůžu říct, která nejvíc. Nádherné je blues Almost Cut My Hair zpívané Davidem Crosbym, výborné je vyjádření bezmoci v Helpless zpívané Neilem Yougem. Tato a další píseň byla použita ve filmu Jahodová proklamace, který byl promítán tehdy i u nás. Pohodu vyjadřuje písnička Our House zpívaná Grahamem Nashem. Na desce zazní i mini symfonie s názvem Country Girl zpívaná Neilem Youngem. Vzpomínku na festival ve Woodstocku oživí píseň od Joni Mitchell s prozaickým názvem Woodstock. Text téhle písně jako jediný nebyl uveden v příloze supraphonského vydání. Možná by bylo dobré uvést, že tahle deska se líbila Jimmy Pageovi tak, že prosadil na následující album Led Zeppelin akustické kytary a výsledek si můžete poslechnout na albu Led Zeppelin III.

Pro mě je tahle deska jednou z nejlepších desek, co mám ve sbírce a nedá se jí dát méně než pět hvězd.

» ostatní recenze alba Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu
» popis a diskografie skupiny Crosby, Stills, Nash & Young


All Them Witches - ATW cover

All Them Witches / ATW

northman | 4 stars | 2018-10-15 | #

All Them Witches jsou skupina, která mě uchvátila hned první deskou, kterou jsem slyšel, a tou bylo album Our Mother Electricity. Tuhle desku jsem si poslechl po přečtení recenze tady na stránkách. Věděl jsem, že musím mít vše, co tahle kapela vydala - nejlépe na vinylech. Netrpělivě jsem vyčkával, až dorazí balíček z Anglie, kde jsem si tohle album objednal, když deska dorazila, tak neposlouchám nic jiného.

Úvodní skladba s názvem Fishbelly 86 Onions je monotónně se opakující rytmický útvar se zpěvem, který mi nejvíce připomíná MC5. Následující Workhorse a zvláště 1st vs. 2nd jsou písně hodně ovlivněné blues. Blues jsou ovlivněny všechny písně na tomto albu. U nejdelší skladby s názvem Harvest Feast si vždy, když ji slyším, vzpomenu na How Many More Times od Led Zeppelin, akorát ty skluzy na kytaru se více povedly Jimmy Pageovi. V předposlední skladbě HJTC jsou určité názvuky country, které dokazují, že All Them Witches jsou americká skupina. I když to není jejich vrcholné dílo, mně se tahle deska hodně líbí. V poslední době je to pro mě kapela, která hraje pořádný bigboš, kterému se v jejich případě říká "stoner rock". Abych nezapomněl, písně na téhle desce mají v sobě velkou porci psychedelie.

Maximum jim nedám, ale čtyři hvězdy si zaslouží.

» ostatní recenze alba All Them Witches - ATW
» popis a diskografie skupiny All Them Witches


Mu - Mu cover

Mu / Mu

northman | 5 stars | 2018-10-13 | #

Skupinu MU, která si dala název podle bájného kontinentu, který jako Atlantida byl kdysi uprostřed Pacifiku jsem objevil nedávno při brouzdání po internetu. Do téhle skupiny, kterou založil Merrell Fankhauser, odešel po nahrání slavné Trout Mask Replica Jeff Cotton alias Antenae Jimmy Semens. Měl toho peskování od hlavního protagonisty Magic Bandu dost a chtěl si odpočinout ve skupině, která hrála tehdy populární psychedelický rock.

Skupina na svém debutovém albu hraje psychedelický rock podobný tomu, co tehdy hrály skupiny jako Grateful Dead, Jefferson Airplane a Moby Grape - tedy hudbu, která vychází z blues, má takovou pro psychedelii typickou zasněnou atmosféru s táhlými melodiemi a dominuje jí vícehlasý vokál. V některých písních jsou parádní klarinetová sóla podobná těm na Trout Mask Replica. Ve skladbě Interlude způsob kytarové hry Jeffa Cottona upomene na výše zmiňované album. V nejdelší skladbě Eternal Thirst nechybí tehdy populární bubenické sólo. Mě hodně zaujala už úvodní dvojice blues s názvy Ain't No Blues a Blue Form.

Tahle deska mě hodně zaujala a chci si poslechnout i další album s názvem The Last Album, které má být ještě lepší než debut, který je podle mě dokonalý a já mu dávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Mu - Mu
» popis a diskografie skupiny Mu


Univers Zero - Univers Zero (1313) cover

Univers Zero / Univers Zero (1313)

northman | 5 stars | 2018-09-29 | #

Kdo poslouchá klasiku, tak musí vědět, které provedení od kterého interpreta se mu líbí. Ono je sice pěkné si koupit 9. symfonii od Beethovena, ale toto v provedení symfonického orchestru z Horní Dolní jaksi nebude ono. Já klasiku neposlouchám, protože nevím, jakou verzi a co si koupit a poslechnout. Proto jsem uvítal vznik hnutí s názvem Rock in Opposition. Hnutí produkovalo a provádělo distribuci desek skupin z celého světa, které hrály netradiční formy populární hudby. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Belgii a říká si Univers Zero.

Tahle skupina podobně jako spříznění Art Zoyd či Etron Fou Leloublanc hraje na svých deskách i koncertech hudbu velice podobnou klasickým tématům, ale hraje jí s použitím běžných akustických i elektrických nástrojů. Debutové album skupiny, které se prodávalo i pod názvem 1313, vyšlo v roce 1977. Už úvodní patnáctiminutovou skladbu s názvem Ronde mohl napsat třeba Antonín Dvořák, ale tady jsou použity nástroje jako elektrická kytara a klasická bicí souprava. Na bicí hraje jeden z nejlepších bubeníků Daniel Denis, který hrával i na deskách spřízněných Art Zoyd. Kytarista Roger Trigaux po vydání druhé desky s názvem Heresie odešel a založil si vlastní skupinu s názvem Present. Neodešel ve zlém, protože se pravidelně vracel ke skupině a hrál na jejich deskách.

Hudba Univers Zero na téhle desce posluchači nejen "supluje" poslech klasických témat, ale je to také hudba hraná špičkovými hráči. Všechny jejich desky jsou výborné (a jak jsem si tady v reakci přečetl) nebo ještě lepší.

Tahle deska je určitě výborná, a i když ještě lepší jsou následující Heresie a Ceux du Dehors, stejně je za pět hvězd.

» ostatní recenze alba Univers Zero - Univers Zero (1313)
» popis a diskografie skupiny Univers Zero


Angels of Light - New Mother cover

Angels of Light / New Mother

northman | 4 stars | 2018-09-28 | #

V roce 1997 odchodem Jarboe ukončila tehdejší podoba americké alternativní legendy Swans svou činnost. Jarboe se věnovala svým sólovým projektům a druhá polovina Swans Michael Gira začal pracovat na svém projektu s názvem Angels Of Light. V roce 1999 vydal na svém labelu Young God první album této formace s názvem New Mother.

Když vložíte CD do přehrávače a zmáčknete play, tak se nestačíte divit. Ten, kdo znal skupinu podle desek z osmdesátých let, si může myslet, že to je deska od nějaké folkové skupiny. Jsou to vlastně písničky Swans v provedení unplugged, i když takové repetitivní záseky, jak je známe z desek Greed a Holy Money, tu jsou taky, ale zní to tak přístupně a poslouchatelně. Dokonce jsou v některých písních slyšet názvuky country, protože ani Michael Gira nezapře svůj původ. Michael Gira tohle naznačil už na své předchozí sólové desce Drainlad. V některých písních si můžeme vychutnat i industriální zvuky typické pro desky mateřské skupiny. Líbí se mi celá deska, ale tehdy, před skoro dvaceti lety mě zaujala skladba s názvem Real Person.

Rozhodně se jedná o zajímavý projekt, mně se ale líbí více to, co dělala mateřská skupina, a proto téhle desce dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Angels of Light - New Mother
» popis a diskografie skupiny Angels of Light


Can - Tago Mago cover

Can / Tago Mago

northman | 5 stars | 2018-09-27 | #

Na konci šedesátých let vznikala spousta vynikajících hudebních skupin, stejně tomu bylo i v Německu. Dají se jmenovat skupiny Faust, Guru Guru, Amon Duul II a další, ukázky jejich tvorby vyšly na celkem třiceti CD pod názvem Krautrock Music For Your Brain Volume 1 až 5. Jedna z nejzajímavějších skupin vznikla v Kolíně nad Rýnem pod názvem Can. Baskytarista Holger Czukay a klávesák Irmin Schmidt byli žáky skladatele moderní vážné hudby Karlheinze Stockhausena, na první desce zpíval Američan Malcolm Mooney, na druhém albu jej v některých písních vystřídal japonský mladík Damo Suzuki a třetí desku nazpíval celou Suzuki.

Že se nejedná o standartní desku naznačuje už název Tago Mago, ten název vzbuzuje v posluchači touhu poznat to Mago, čili něco kouzelného. Úvodní krátká píseň s názvem Paperhouse je velice pěkná a melodická, hudebníci se nepředvádějí hrají účelně, takže tu nejsou kytarové onanie a podobné zhovadilosti. První strana 2LP obsahuje ještě dvě kratší písně s názvy Mushroom a OhYeah, jedná se opět o poslouchatelné melodické věci, změna přichází stranou B desky, píseň Halleluhwah je z mého pohledu úžasná, monotónní rytmus, do toho pilovité zvuky syntezátorů, kvílivá kytara a vypravěčský vokál Dama Suzukiho.

Ještě větší šok si pro posluchače připravila skupina Can na druhou desku, zde se nacházejí tři delší písně, přičemž hned Aumgn nemá ani ten základní rytmus, jedná se prolínání syntezátorových zvuků s kytarou. Tahle píseň se hodí jako hudba k filmu, oni vlastně i předchozí desky byly koncipovány jako hudba k filmu.

Can jsou jednou z prvních skupin, jejichž tvorbě se začalo říkat posměšně krautrock, myslím si, že byli velkou inspirací třeba pro takové Faust. Co se týká hodnocení tak pět hvězd.

» ostatní recenze alba Can - Tago Mago
» popis a diskografie skupiny Can


Swans - Public Castration Is A Good Idea   cover

Swans / Public Castration Is A Good Idea

northman | 5 stars | 2018-09-24 | #

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.

» ostatní recenze alba Swans - Public Castration Is A Good Idea
» popis a diskografie skupiny Swans


Swans - Love Will Tear Us Apart cover

Swans / Love Will Tear Us Apart

northman | 5 stars | 2018-09-23 | #

V roce 1987 vyšla skupině Swans deska s názvem Children Of God ve které vyjádřili svůj vztah ke křesťanství. Snad tady působil vliv Jarboe a skupina již bez bubeníka Theodora Parsonse vydala maxi singl s názvem Love Will Tear Us Apart s titulní písní od britské legendy gotického rocku Joy Division. Tento singl určil další pokračování tvorby skupiny Swans.

Na desce se mimo dvou verzí titulní skladby, která tu zazní v elektrické i akustické podobě, nacházejí ještě dvě skladby z alba Children Of God, a to Trust Me a Our Love Lies v poloakustickém provedení. Nikdo tehdy nečekal, že toto provede skupina, která byla známá díky svým hodně hlučným koncertům, na kterých hrála své zvláštní písně připomínající doprovod k šamanským obřadům v ocelových chrámech. Křehkou podobu svých písní ukázal Michael Gira a Jarboe na bočním projektu s názvem Skin, který přinesl písně, které by mohla vydat společnost 4AD.

Mám tuhle krátkou desku hodně rád, už kvůli tomu, že tyto písně nevyšly na žádné další desce a deska je velkou raritou a nedá se koupit. Hodnocení pět hvězd.

» ostatní recenze alba Swans - Love Will Tear Us Apart
» popis a diskografie skupiny Swans


Allman Brothers Band, The - At Fillmore East cover

Allman Brothers Band, The / At Fillmore East

northman | 5 stars | 2018-09-19 | #

Allman Brothers Band byli a jsou jedinou skupinou hrající tak zvaný jižanský rock, kterou poslouchám již nejméně čtyřicet pět let. Jako první jsem slyšel a měl nahranou právě tuhle desku, zkoušel jsem i jiné skupiny hrající jižanský rock, ale všechny tam mají na můj vkus příliš country, to je nešvar všech amerických skupin, esenci country postrádají americké kapely typu Swans a Sonic Youth, a možná ani tohle nebude pravda. První fáze Allman Brothers Band by se dala charakterizovat jako čistý blues rock, po smrti Duana Allmana se začala ta esence country zvětšovat a pak už to nebylo to co se mi na téhle skupině líbilo.

Koncertů skupiny v newyorkském sále s názvem Fillmore East proběhlo tehdy v červnu roku 1971 více. Z těchto koncertů byla sestříhaná tahle deska, Po smrti Duana Allmana vyšla část koncertů zvláště Mountain Jam na desce Eat The Peach. První desku a možná i úvod koncertu tvoří převážně převzaté bluesové standardy hrané jejich stylem s výbornou kytarou Duana Allmana a dvojicí bicích. Na druhé desce zazní jako zástupce druhé studiové desky Idlewild South skladba In Memory Of Elizabeth Reed, trochu natažená, ale to není na škodu. Tuhle skladbu miluji, jedná se o instrumentálku na rozdíl od ostatních zpívaných. Desku ukončuje slavná píseň z prvního studiového alba, na dvacet tři minut natažený Whipping Post, který hrával i Frank Zappa.

Neznám lepší koncert, snad mimo živáků Franka Zappy, hodnocení, tahle deska by si zasloužila mnohem více hvězd, než pět.

» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - At Fillmore East
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The


Allman Brothers Band, The - Beginnings cover

Allman Brothers Band, The / Beginnings

northman | 5 stars | 2018-09-15 | #

Kombinaci rocku, blues a country hrály skupiny z jihu USA, a proto se tomuto stylu začalo říkat jižanský rock (southern rock). Jednou z prvních skupin, která tento styl hrála, byla skupina založená v roce 1969 bratry Duannem a Gregem Allmanovými v Georgii. Skupinu Allman Brothers Band jsem poznal v roce 1973 prostřednictvím živého alba At The Fillmore East z roku 1971 - to už byli hlavní skladatel a kytarista Duan Allman i basista Berry Oakley po smrti, oba se zabili tragicky na motocyklu.

Na hudbě produkované skupinou mi zpočátku vadila ta příměs country, ale časem jsem si zvykl a jejich počáteční desky jsem si oblíbil. Na zmíněné desce se živým záznamem koncertů v hale Fillmore East jsou všechny jejich největší hity. Ta vystoupení musela být něco úžasného, dokonce zaujala Franka Zappu, který určitě navštívil jejich koncert a od té dobý hrával na svých koncertech jejich píseň Whipping Post.

Album Beginnings vyšlo v roce 1973 a obsahuje první dvě studiová alba skupiny - eponymně pojmenované debutové album a Idlewild South. Když posloucháte tuhle kompilaci, tak zjistíte, že Duanne Allman byl jako skladatel a kytarista nenahraditelný. Pro nic za nic by si jej nevybral Eric Clapton, aby s ním nahrál nesmrtelné album Layla and Other Assorted Love Songs pod hlavičkou Derek and The Dominos. První desky obsahují hity, které byly obsaženy rovněž na albu At Fillmore East: skladby Whipping Post, Black Hearted Woman, In Memory Of Elizabeth Reed a mohl bych vyjmenovat klidně všechny - jsou to základní pilíře stylu zvaného southern rock. Na první album umístila kapela cover Trouble No More od Muddy Waterse a na druhé (I'm Your) Hoochie Coochie Man od Willie Dixona, od kterého si rád půjčoval Jimmy Page. O hudbě na prvních deskách Allman Brothers Band nemá cenu psát ani číst, ty se musí poslouchat.

Koupil jsem si tuhle kompilaci, abych si později koupil jednotlivá alba. Ostatní skupiny, které hrají southern rock, neposlouchám, protože jejich hudba vychází z prvních desek této skupiny. I když debutové album je mírně lepší a druhé trochu slabší, tak jako celek si zaslouží deset hvězd, tady to dát nemůžu, tak dávám zdejší maximum.

» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - Beginnings
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The


starší »

Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0591 s.