horyna - @ 29.03.2018 | #

Kapelu Anglagard můžeme s čistým svědomím označit za pionýry severského progresivního rocku, kteří na začátku devadesátých let odstartovali renesanci tohoto hudebního směru. Svým mellotronovým pojetím a syrovým, přitom na výsost melodickým soundem se snažili obrátit určitou část posluchačské obce zpátky do hloubi sedmdesátých let až k raným dílům karmínového krále.

Jejich hudba je kromě klasické rockové stravy namixována také s pomocí mellotronů, hammondů, klavíru a příčné flétny. Charakteristické jsou dlouhé, tempově často obměňované instrumentální plochy plné melancholických nálad. Malebnost určitých částí si s divákem dojemně pohupuje a nechává doslova nasávat sladký anglagardovský mok tryskající za zvuku španělek, klavíru a flétny vzhůru, ale jen do té doby, než na scénu vtrhnou rázné a přesné údery bicích, mellotronový tajfun a výrazný kytarový riff. Každému musí být po několika minutách jasné, jací skvělí to jsou muzikanti a přesto, že čerpají z odkazu svých vzorů, o žádný plagiát se rozhodně nejedná. To spíš naopak, jeden motiv na začátku úvodu alba si celkem okatě vypůjčili do své písně Stoltovi květinoví králové.

Mít tahle dnes už určitě kultovní kapela početnější albovou diskografii a pravidelnou koncertní činnost, byli by z nich hvězdy první velikosti. Ale to by nejspíš přišli o onu kultovní auru. A zato, že kdysi právě oni pozvedli praporec progresivního rocku který byl v předchozí desetiletce tak často ušpiněn a pošlapán, jim určitě patří velký dík.

oř @ 27.04.2018 07:17:05 | #
Taky se řadím do sekce sběratelů, ale s rozumem. Vyhazovat desetitisíce, nebo dokonce sta za nahrávky které doma už mám a i tak je nestíhám poslouchat je totální blbost. Než protočím deset alb od Beatles zabere to třeba rok, někdy i víc. S vědomím, že bych měl absolvovat stejné kolo ještě dvakrát, třikrát s tou stejnou nahrávkou jen proto že má jiný obal a jiný zvuk by mě zabilo. Už tak to není kam dávat, to bych potřeboval snad speciální barák jenom na muziku. A kdy bych jedl, spal........... s vědomím tisiců a tisíců nahávek asi nikdy. Ztrácí to smysl, přehled a zábavu.
Neslyšel Zeppeliny, nebo Yes pět let, jenom proto, že před nima je miliarda jiných věcí které jsem netočil stejnou dobu je na smrt.