horyna - @ 16.06.2016 | #

Mimořádné album, mimořádné kapely. Takto stručně lze charakterizovat desku, jež čítá jednu jedinou píseň trvající přes 50-minut, rozdělenou na 12 partů snadno splňující i ta nejnáročnější kritéria, týkající se progresivního uchopení daného tématu. Dalo by se napsat, skrytá lahůdka inteligentní rock-metalové větve jedinečných rozměrů a hlavně jedinečné atmosféry. Kapela, která si vydobyla svůj status nesmrtelnosti především artově laděnou lahůdkou z 91, nazvanou Parallels, na níž zůročila všechny svoje představy a nabité zkušenosti v plném měřítku a obecenstvu tak předložila, zcela svojské pojetí progresivního žánrů jako takového. Že už není vývoje vpřed v tomto daném stylu potvrdila deska následující Inside Out, aby s překopanou sestavou a velkou změnou identity, za tři roky přišla na trh s totuto ojedinělou kolekcí. Velká změna je cítit hned z prvních tónu alba, charakterizuje ho zcela svojský a novátorský, strojově chladný až technokraticky zmanipulovaný zvukový part a kompoziční industriální proces vůbec, velké odosobnění přesto nepůsobí nijak rušivě či odtažitě. Tři hlavní persony a poznávací to znamení souboru zůstali, hlavní lídr, kapelník a kytarista, skladatel Jim Matheos, nezaměnitelná pěvecká persona Ray Alder i motor kapely, zcela ojedinělý a technicky mimořádně vybavený bicman Mark Zonder, se svou krásně nazvučenou plejádou přechodů a hlavně skvostnou technikou hry na činely.

Tato předlouhá a mistrně dělená, členitá kompozice, nepředstavuje zhola žádný problém týkající se pojmutí materiálu na jeden zátah, čí případné nesoustředěnosti. Je skvostně proaranžovaná a obsahuje nezpočet zajímavých motivů. Uvozuje ji šerý svit akustických kytar na pomezí vpádu do temného města světů. Neustále přítomná pojící nit alba, se jím rafinovaně proplétá a my si vychutnáváme bohatost zkomponovaných momentů, různé krkolomné přechody a silové modernistické uchopení. Občas zkreselný, jindy zase křišťálově čistý Adlerův vokální projev, jasně čitelná baskytara, kombinačně zajímavá Matheosova hra brázdící temnotu svými technoriffy, bicí se potulně pohybují kolem a svojí neutuchající nádaditostí dodávají skladbám na patřičné síle i entuziasmu, nechybí ani ezoterické vložky dotvářející onu vycizelovanou atmosféru. Písně nepostrádají artovou stavbu, progresivní hody bude posluchač zažívat celou dobu trvání hudebního toku, dokonce se do takto obsahově nahuštěného celku propasíruje i bolestně elegická až romanticky vyznívající balada.

Když k tomu všemu přidáme špičkový zvukový zábal od Terryho Browna, o skutečný zázrak je postaráno.

Snake @ 17.06.2016 13:31:46 | #
Jediné cd Fates Warning v mé sbírce. V době vydání mělo vynikající recenze a tak jsem otravoval tak dlouho, až mi ho přinesl Jéžišek. Dneska už ho moc neposlouchám, ale ve své době jsem ho dřel prakticky denně a proto ho chovám ve veliké úctě. U téhle kapely jsem měl vždycky hrozně rád takové ty rytmické šílenosti, kdy je skutečným zážitkem sledovat hru bubeníka Marka Zondera.

Nejsou to takové ty instrumentální orgie typu Dream Theater, přístup Fates Warning je trochu jiný a onu progresivitu vidím spíš v jejich pojetí kompozice. Nahrát jedinou takřka hodinovou skladbu tak, aby nenudila, taky neumí každý :) Za zmínku stojí i spoluůčast klávesisty Kevina Moorea...

Výborný kousek do každé rockové sbírky, tedy za čtyři.