Ivo Ambrož - @ 01.10.2007 | #

Tato deska je vyjímečná i dnes po těch letech a to z několika důvodů. Tedy jde o avntgardní spojení vynikajícího symfoňáku ( London Symphonic Orchestra) a jazzové party, nečekané hudební zlomy podkreslené operním zpěvem, vše v báječné atmosféře tvůrčího kvasu Johne McLaughina. Krása i po letech, energie a vyjímečná performance.

Petr Gratias @ 13.06.2012 20:24:27 | #
Čtvrté album Mahavishnu Orchestra Apocalypse vyšlo v r. 1974 a když jsem se vrátil v r. 1976 z vojny, zrovna v dané době to byla novinka, kterou v české verze vydal Supraphon.
Nebylo snadné tenhle grandiózní projekt na první polsech akceptovat. Měl jsem tehdy pocit, že poslouchám operní dílo, articifiální hudbu pod I. F. Stravinského nebo O. Messiaena, kombinovanou s fusion music a indickou hudbou.
John McLaughlin byl pohádaný s Hammerem, Cobhamem a Goodmanem kvůli autorským právům a tak se jeho kapela rozešla. Na bicí přizval tehdy mladého Naradu Michaela Waldena, houslového virtuosa Jeana-Luc Pontyho, který se rozešel se Zappou a připojil k nim zpěvačku, který studovala operní zpěv, ale hrála i na hammondky, el. piano a klavír. S dirigentem Michaelem Gibbsem a producentem Beatles George Martinem stvořili opravdu montrózní dílo....
Napoprvé jsem byl v rozpacích a říkal jsem si, že přijde čas, kdy se spolu sblížíme.... nakonec asi za půl roku jsem album akceptoval.
Pro rockery to není ten správný šálek čaje a myslím si, že ani milovníci vážné hudby se budou při poslechu ošívat.....
McLaughlin ale realizoval svůj sen vytvořit velkolepý projekt, kde fúzuje hodně hudebních směrů
a myslím, že odborná veřejnost mu za to tleská....
Mám-li být ale upřímný, pro mě jsou
The Inner Mounting Flame, Birds Of Fire, Between Nothingness And Eternity, Visions Of Emerald Beyond a Inner Worlds přece jenom přitažlivější......