adam - @ 21.05.2018 | #

Pokial prvy album bol hladanim smeru, tu je jasne ze nekompromisny nazor vyhral. Kapela je hutna a zomknuta. KOmpozicie sa postupne skladaju a graduju k velkolepemu finale, ktorym je v tomto pripade koncertny kus Vertical invader/T.H./Dr.H.Causa. Brutalny jazzovy nasup s prvkami rocku s neskutocnymi vyhravkami na saxofone s kamennou hradbou perkusii. Vyslahana vec. Dr. Honoris Causa je skladba pochadzajuca este z Joeovho soloveho eponymneho albumu, ale tu je zahrata inac. Temne, surovo a neodbytne. Temny a tvrdy a tazky je napokon cely tento album specialne jeho druha strana. Na albume zneju i nastroje pre kapelu netypicke napriklad dvanaststrunka v skladbe The Moors. Skladba Directions je reminiscencia na obdobie s Milesom, nakolko vznikla a aj bola nahrata prvykrat v 1968 pocas nahravania In a Silent way. Tu je samozrejme v inom sate a aj inom nastrojovom obsadeni.

Toto nie je najsilnejsi a najlepsi album skupiny, ale svojim zvukom je vynimocny a preto ho mam rad. Odporucam pre kazdeho aspon na jeden posluch. Neolutujete.

stargazer @ 28.02.2024 04:28:42 | #
Jediný titul WR, co jsem vlastnil na cd. Dostal jsem ho jako dárek. Kdysi dávno jsem si I Sing The Body... pustil a pak jsem ho prodal, protože jsem spíš poslouchal kytarový jazzrock a fusion. S odstupem času a včerejším poslechem jsem si to užil. Velmi zajímavá hudba, která potřebuje víc naposlouchat.