Profil uživatele stargazer


Recenze:

White, Lenny - Attitude  cover

White, Lenny / Attitude

stargazer | 3 stars | 2025-02-08 | #

V roce 1983 se tento výborný americký bubeník a člen skupiny Return to Forever rozhodl vydat studiovku opět pod svým jménem. Předtím vyplodil tři komerčně laděná alba se svou skupinou Twennynine, kterou pak po třetím počinu Just Like a Dreamin' /1981/ rozpustil. Album Attitude je svou dramaturgií hodně podobné právě hudbě 29. 
Attitude je hudebně o funky a r'n'b. Veselé rychlejší sklabdy se prolínají s těmi pomalejšími dojáky. Takový kousek je na druhém postu alba. Album je celé nazpívané, rytmika je přesná jako autobubeník, ale je vyšperkována perkusemi, takže nepůsobí sterilně. Lenny si dal záležet /jako na všech jeho deskách/ na propraconavosti. Tento popově laděný počin rozhodně není jen snůžka líbivých melodií. Pod povrchem se skrývají dokonalé aranže a zajímavé hudební sestavy. Markus Miller /basa/ se mi zpočátku zdál nevýrazný pro tohle album, ale postupně si uvědomuji to, jaký je jeho přínos nahrávce v tom, že se nepustil do nějakých výraznějších basových výletů. S grácií mistra to vše drží pohromadě. 

Attitude si v hodnocení ode mne odnáší tři poctivé hvězdy. Je to průměr. Dvě jsou málo, protože si myslím, že tohle není jen pro kompletisty a sběratele. 
***z*****. 

» ostatní recenze alba White, Lenny - Attitude
» popis a diskografie skupiny White, Lenny


Stern, Mike - Echoes and Other Songs cover

Stern, Mike / Echoes and Other Songs

stargazer | 4 stars | 2025-01-11 | #

Tato studiovka byla vydána v době, kdy Sternův přítel, klávesák a producent jeho mnoha nahrávek Jim Beard byl již v hudebním nebi. Přesto se stihlo ještě udělat toto album, kde Jim zazářil v roli producenta a klávesového hráče. Echoes and Other Songs nahrály dvě party hudebníků. Ve výsledném mixu to není nijak znát. Za kratší konec zatahali : Dennis Chambers - bicí, kamerunský baskytarista Richard Bona obohatil nahrávku svým vokálem a Bob Franceschini to válí na saxofon. Tato trojka, spolu s Mikem a Jimem narála tracky 4, 5, 9.
Ten delší čas je věnovaný partě : 
Chris Potter - sax.
Antonio Sanchez - drums
Christian McBride - bass
Samozřejmě i zde je nutno připočíst do této sestavy dvě hlavní hvězdy Stern - Beard. Dále se skoro celým albem prolínají perkuse od Arta Tuncboyaciana a Sternova žena Leni si vzala do rukou africký strunný hudební nástroj zvaný n'goni a převedla jeho kouzlo v tracích 1, 5, 8. Vrátím se k Christianu McBrideovi. Majitel několika gramofonků z oblasti jazzu /Grammy/, tady na tomto albu dostal docela slušný prostor, aby se předvel v plné své hráčské kráse. Hraje jak elekrickou basu, tak i kontrabas. V songu Climate se blýskl sólem na kontrabas, což mě trochu udivilo, protože na deskách Mike Sterna se basovým výletům moc nefandí. Pro závěrečnou Could Be platí to samé.
Závěrem : MS vydal další výbornou studiovku. Není nijak novátorská, přesto však je kvalita zaručena. Ve Sternově dgf je Echoes and Other Songs za ****z***** Navazuje tímto albem na ty předešlé. Je to koktejl namíchaný z jazzu, rocku, blues, bopu, trochu etna a gospelu. Velký pohár hudby o obsahu jedenácti ingrediencí a objemu 77 minut. Cheers !

» ostatní recenze alba Stern, Mike - Echoes and Other Songs
» popis a diskografie skupiny Stern, Mike


Cobham, Billy - Flight Time cover

Cobham, Billy / Flight Time

stargazer | 4 stars | 2025-01-05 | #

Flight Time je oficiální čtvrté koncertní album v Billyho katalogu. Je složeno ze sedmi písní o délce kolem 48 minut. Autorství si zapsal BC čtyřmi kousky. O zbylé tři se šábli dva členové Cobhamova koncertního kvarteta, ke kterým se ještě vrátím. Z dosavadní Billyho tvorby tu máme pouze jedno zastoupení v podobě skladby Antares /album Magic /1977//. Tento song se objevil i na koncertním albu Alivemutherforya /1978/. Na této desce skladba zní více jazzrockověji a Bilyho bicí jsou dravé jako ptáci. Nově přidal skladby Flight Time, velmi svižný úvod, kde se prezentují krátkými sólovými vstupy Don Grolnick na el. piáno, Barry Finnerty jako kytarista a mladíčký Tim Landers - el. baskytara. Dalšími novinkami z pera mistra Cobhama jsou písně Day Grace Prinsess. První jmenovaná má lehkou nostalgickou náladu, druhá je vyloženě smutná a ponurá skladba, co nechá vyniknout závěrečný Jackhammer. Autorem je kytarista Barry Finnerty a já za sebe dodávám, že větší kytarový nářez jsem ještě neslyšel /na Billyho deskách/. Finnerty je sice jazzový kytarista, ale tady to smíchal s gruntovním rockem. Dal by se vzdáleně přirovnat k Bolinovi ze Spectra /1973/. O parádní sólo se postaral i Grolnick a Cobhamovy bicí mají neskutečnou št'ávu. Vinikající grandfinále. Don Grolnick se autorsky zapsal ve dvou skladbách : 6 Persimmons je pomalé klavírové rozjímání, přecházející do rychlejšího podání. The Whisperer je jazz s nádechem funky. I kydýž je jako autor uveden klávesák Don Grolnick, je to vyloženě kytarová skladba.
Tento koncertní záznam byl pořízen ze Západního Německa v roce 1980, konkrétně ze Stuttgartu a Kölnu. Tahle kapela měla taktéž krátké trvání. Pouze turné a konec. Jediný, kdo pokračoval dál s Billym, byl basák Tim Landers. Stal se členem Billy Cobham's Glassmenagerie a tam se už ukázal i jako skladatel. 
Hodnocení : Mírně horší zvuk cd, originalita skladeb, kytarista, který mě svým způsobem šokoval a Cobhamovy bicí v rychlejších pasážích boří skály. Plný počet asi ne, ale velmi dobré ****z*****

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Flight Time
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


White, Lenny - The Adventures of Astral Pirates cover

White, Lenny / The Adventures of Astral Pirates

stargazer | 5 stars | 2024-12-29 | #

Lenny White album otevírá více než působivě. Zvuky z kosmu se prolínají s basovým klavírním akordem, do toho vybrnkává akustická kytara jednoduchý hudební motiv a celé to podtrhne orchestr, dodávající tomuto intro až pompézní náladu.
Ono to má své opodstatnění. Lenny vydává v roce 1978 koncepční fusion nahrávku, která je zajímavá tím, že obsahuje pouze jedinou nazpívanou skladbu, nacházející se na pátém postu trcklistu /Universal Love/. Celou koncepci a příběh odehrávající se v jeho hudbě je popsán na odalu desky, která je graficky ztvárněna jako komiksový sešit. Každá skladba má své kreslené okénko a k tomu je napsaný i text, co tím vlastně Lenny chtěl vyjádřit. Bez těchto indícií by byl celý koncept v háji. Někde jsem se dočetl, že Lenny White byl velmi ovlivněn filmem Star Wars, který v těch letech měl promítání v amerických kinech, takže něco podobného se snažil zachytit i hudebně.
Tato v pořadí třetí studiová deska se obešla bez dlouhého seznamu hostů, které byly typické pro první dvě alba. Piráti jsou dílem pěti hudebníků. Nahrávka obsahuje tři songy, které si jsou hodně podobné. První Prelude : Theme for Astral Pirates album otvírá, druhý se nachází uprostřed Revelation /Astral Pirates/ a koncepci uzavírá grandiózní finále Climax : Theme for Astral Pirates. Všechny tyto skladby mají společnou melodickou kostru, ale každá je vystavěna na různých aranžích. Mezi touto trojosnovou se nachází hudba na poli jazzu a rocku. Dvě, docela tvrdě znějící kytary, jako příklad uvedu píseň Heavy Metal Monster, jsou zvukem blízko metalu. Klávesy jsou mistrovsky proaranžované do kytarových partů a tvoří dokonalé spojení. Album pěkně odsejpá, moc klidných skladeb tu nezazní. 
Lenny je mistr aranží, má to neuvěřitelně zmáknuté a obvzlášt' na Astrálních Pirátech je to slyšet. Ta hudba je barevná, plná nápadů a vychytávek. Připomíná přesně ten komiks na přebalu alba. Pořád se tu něco děje a není čas to odzívat.

The Adventures for Astral Pirates je mistrovské dílo ve Whiteově diskografii. Tohle poslouchám z velkým zaujetím a kvůli bohaté dramaturgii pouze přes sluchátka. Nenašel jsem za sebe slabší místo, takže jednoznačně *****z*****

» ostatní recenze alba White, Lenny - The Adventures of Astral Pirates
» popis a diskografie skupiny White, Lenny


Cobham, Billy - George Duke Band :

Cobham, Billy / George Duke Band : "Live" - On Tour in Europe

stargazer | 3 stars | 2024-12-27 | #

Billy Cobham pojí síly s klávesovým mágem Georgem Dukem a zakládají společně krátkodobý band. Na postu baskytary angažovali v té době již poměrně známého Alfonse Johnsona a kytaristu Johna Scofielda, který má svou hvězdnou kariéru teprve před sebou. Band o čtyřech členech se nikdy nedostal do studia, ale zanechal po sobě aspoň Live on Tour in Europe. Celá nahrávka pochází ze švýcarského Montreux, takže název trochu zavádí. Ale to není až tak podstatné, podstatná je hudba. Koncert nabízí osm skladeb, autorsky jsou zastopeni všichni členové, takže si můžu poslechnout, jak komponoval John Scofield na začátku své kariéry /Ivory Tattoo/. Všechny písně jsou originály, které se už v Cobhamově diskografii nikdy neobjeví. O to je tato nahrávka zajímavější. Rozpitvávat jednotlivé songy nebudu. Hudbu shrnu do jedné věty : Na živo skvěle zahraná a ve dvou případech nazpívaná směsice jazzrocku, funky, r'n'b a skladba Do What Cha Wanna se otřela lehce o disco, které bylo v té době na vzestupu. Jako velký zápor uvedu dvě písně : prvni, pod názvem Space Lady vlastně ani píseň není. George Duke vypráví příběh o mimozenšt'anovi a podbarvuje svůj text klávesovýni vsuvkami. Je nad slunce jasné, že tyto manýry si přinesl od Franka Zappy, když byl členem jeho skupiny. Jako další omyl vidím song Frankenstein goes to the Disco od BC. Sedmiminutové bubnování za zvuku nějakého syntezátoru mi na náladě taky nepřidalo. Jinak album je z větší půle velmi dobré, zvuk se taky povedl. Live on tour in Europe je naprosto někde jinde, než předcházející koncert Shabazz /1975/, proto je nelze mezi sebou srovnávat. Kdyby nebylo těch dvou výtek, dal bych velmi silné ****z*****. Takhle to je o jednu méně. ***z*****

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - George Duke Band : "Live" - On Tour in Europe
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


McLaughlin, John - Live @ Belgrade /and The 4th Dimension/ cover

McLaughlin, John / Live @ Belgrade /and The 4th Dimension/

stargazer | 4 stars | 2024-12-25 | #

Tomuto koncertu předchází výborné studiové album Floating Point /2008/ a McLaughlin zařadil do playlistu koncertní šňůry tři skladby z této desky : Raju, Maharina a Five Peace Band. Zbytek skladeb je průřez z různých období a sáha až do druhé půle sedmdesátých let, když kapela zařadila song The Unknovn Dissident z desky Electic Dreams /1978/ do playlistu.
Když se nahrávalo album Floating Point, tak John asi ještě neuvažoval o skupině pod názvem 4th Dimension. Toto kombo vzniklo o něco později jako doprovodná skupina k Johnovému turné. Co se týče obsazení, tak jediným a původní členem 4th Dimension je klávesák a bubeník Gary Husband. V první sestavě hráli společně s Garym bubeník Mark Mondesir a francouzský baskytarista Hadrien Feraud. Ten si během turné zlomil malíček, tak do rozjetého vlaku 4th D. naskočil za jízdy italský záskok Dominique Di Piazza, který zpočátku musel hrát podle notového zápisu, jelikož vůbec nepočítal s touto situací. V současné době Čtvrtá dimenze hraje v sestavě :
Gary Husband - klávesy a bicí
Etinne M'Bappe - basa
Ranjit Barot - bicí
Rozdíl oproti původní skvadře by tu byl a to na postu bicích, protože Ranjit Barot je bubeník, který miluje polyrytmy a dává to na svém stylu hry znát. 
Ale zpět do roku 2008. Koncert 16. 5. v Bělehradě je fantastický. John McLaughlin představuje svojí novou hudební vizi, která bude fungovat až do dnešních dní. Jedná se progresivní hudební fůzi, kde se mísí rychlost a technika s klidnými relaxačnimi plochami a všemu tomo vévodí všudypřítomná elektrická kytara s nádherným zvukem a pro zpestření produkce to občas John přepne do kytarového syntezátoru. Gary Husband /hrál taky v mých oblíbených Level 42/ je šoumen jak má být, Na závěr koncertu si odskočí od kláves ke svojí bicí soupravě a rozjede bubenický duel s Markem Mondesierem. Navíc vytváří zvláštní rytmiku tím, že se fackuje do tváří a má otevřené ústa u mikrofonu. Výsledný zvuk si dokážete představit. 
Tohle dvd jsem viděl pouze jednou. Mám ho přepálené na cd-r, protože se mi to lépe poslouchá bez obrazu. Výborný koncert, který se nevyhnul ani Praze. Tento kvartet zahrál 21. 5. 2008 ve Velkém sále Lucerny a já byl přítomen. Taky jsem se dostal do zázemí, kde mi po kocertě podepsali všichni muzikanti album Industrial Zen. Ještě, že mě napadlo si ho vzít sebou.
Dát tomuto počinu plný počet hvězd, tak to asi ne, protože se nejedná o nic vyjímečného, jako třeba koncert John McLaughlin & The 4th Dimension, Jimmy Herring & The Invisible Whip - Live in San Francisco /8/12/2017/. Každopádně je to za ****z***** a půl na vrch a doporučení k poslechu Všem milovníkům instrumentální kytarové /a nejen kytarové/ jízdy.

» ostatní recenze alba McLaughlin, John - Live @ Belgrade /and The 4th Dimension/
» popis a diskografie skupiny McLaughlin, John


Stern, Mike - Neesh cover

Stern, Mike / Neesh

stargazer | 4 stars | 2024-12-22 | #

Úplně první nahrávka amerického kytaristy, hrajícího tehdy fůzi jazzu a rocku byla nahrána v roce 1983. A byla vydána na vinylu pouze v Japonsku, takže tato sólovka se do podvědomí posluchačů MS dostala až po letech. Proto se mnohde uvádí, že následný počin Upside Downside /1986/ vydaný u Atlantic je Sternovým debutem. A já to vidím zrovna tak.
Mike Stern hrál v roce 1983 u Milese Davise, kde byl nahrazen Johnem Scofieldem, protože v tomto období hodně pil a užíval opiáty. A z této doby vznikla zajímavá nahrávka Neesh.
Neesh produkoval Hiram Bullock a nahrál taky doprovodnou kytaru. Bullock taky produkoval vinikající Upside Downside. I když tohle album patří kytaristovi, zdá se, že kytara nebude nejostřejší tužka v penále. To je saxofon a hra Davida Sanborna, i když v první skladbě Mike předvádí parádní dlouhé sólo, které si u mě vysloužilo palec nahoru. Klávesy jsou na albu vynechány, jsou nahrazeny jednoduchými kytarovými podklady, kde Sternovi patří levý chanel a Bullock je slyšet zprava. Melodie všech songů řídí saxofon a Stern se přidá sólovými vstupy. Tento model prakticky funguje po celou stopáž alba, která je na nějakých 40ti minutách. Skladba UP-Ology je moje nejoblíbenější na albu. Má pohodovou a pozitivní náladu. Poslední Neesh Zone - kytarový masakr bez účasti saxofonu a Mike se chce uhrát k smrti.
Závěrem : Sternova první nahrávka si u mě nevede špatně. Kdysi jsem dal čtyři hvězdy, dnes bych to snížil o půlku dolů. 

» ostatní recenze alba Stern, Mike - Neesh
» popis a diskografie skupiny Stern, Mike


Cobham, Billy - Shabazz cover

Cobham, Billy / Shabazz

stargazer | 5 stars | 2024-12-15 | #

Shabazz je v pořadí čtvrté album v diskografii BC a zároveň první živák. Jsou na něm pouze čtyři songy, ale to opravdu stačí na to, aby přesvědčily milovníky jazzrocku a fusion o tom, že se jedná o hudební klenot, kde se mísí ruku v ruce neuvěřitelná souhra a technika hry všech šesti zůčastněných. Pro Shabazz byly použity záznamy dvou stage : Z Montreux se použil track Taurian Matador, zbylé tři byly pořízeny z londýnského Rainbow Theatre a všechny jsou z jednoho turné roku 1974.

Shabazz - otvírák začíná kanonádou bicích, Billy provětrá svoji soupravu a předvádí zvuk své baterie. Skladba přechází do režimu všech tří dechařů, kteří na začátku hrají jako big band a prakticky jim tento song patří. Kytarista John Abercrombie hraje v pozadí a patří mu levá strana. Klávesák Milcho Leviev hraje zprava a taky spíš jako podklad pro dechy. Za půlkou skladdby dostane krátký prostor. Dechaři hrají víceméně free jazzové figury. Skladba mění tempa, všichni se podřizují Cobhamovi, který to žene nakvalt a pak přibrzdí. Co na tom obdivuji je to, že se nikdo neztratí a nástupy jsou přesné. To je ta souhra, kterou jsem zmiňoval v úvodu.
Taurian Matador /Spectrum 1974/ Tahle skladba má rychlý nástup, přechází do saxofonového sóla Michaela Breckera, celé je to pekelně rozjeté - pak to Billy utne a sólují pouze klávesy. Kapela se přidá po krátké době a všichni si to sfiští do finále.
Red Baron /Spectrum 1974/ Funky skladba s jazzovou příchutí, kde sóluje na trumpetu Randy Brecker a tady si střihne své sólo i John Abercrombie. On dostal prostoru i na předchozím Taurianu, ale to byly spíš takové "štěky".
Tenth Pinn je hlavně o Billyho bubenickém umění. Melodicky je skladba neuchopitelná, ale pro náročného posluchače, žádná překážka. Glen Ferrs sóluje na trombón, svou hru kroutí a ohýbá pomocí nějaké krabičky /asi Wah Wah/, vytváří zajímavou paletu zvláštních zvuků. No a nakonec se předvede i sám kapelník se svým umem a zakončuje bubenickým sólem. Pracuje s dynamikou i citem, napětím a relaxem. 

Shabazz je pro mě jeden z nejlepších koncertů, které má Cobham ve svém portfoliu. Je to naprostá špička své doby. Dvě nové skladby přidávají na ještě větší zajímavosti nahrávky. Myslím, že zaslouženě *****z*****

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Shabazz
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


Chickenfoot - LV cover

Chickenfoot / LV

stargazer | 3 stars | 2024-12-02 | #

Superskupina, která má ve znaku jednoduché ztvárnění kuřecího pařátu /mimochodem, kdyby logo bylo pootočeno směrem nahoru a bylo by v kruhu, přípomínalo by mi postoj za jaderné odzbrojení za studené války/ se po dvou studiovkách vydala vydat i žívý záznam. Koncertní cd pod názvem LV si překládám jako zkratku ke slovu LiVe nebo to může znamenat římsky číslo 55, což je asi nesmysl, protože tu nevidím nijakou souvislost mezi skupinou a čímkoliv spjatým k tomuto numeru.
Koncertní záznam se dělí na dvě části :
I když se jedná o cédéčko, tak ta první část placky je pojmenována SIDE A. Ačko je o čtyřech písních, které jsou zapsány na albu Chickenfoot III. Je to kratičký sestřih k tuné pod názvem Different Devil Tour 2012 a zajímavou změnou v sestavě je na postu bicích, kdy Chada Smithe střídá stejně zdatný a výkoný Kenny Aronoff. 
Druhá část disku je pod názvem SIDE B. Tahle stopáž obsahuje pět songů z debutního alba, na bicí tu válí RHCP bubeník Chad Smith a tento záznam je v bookletu uveden pod názvem - Live rarities and B-sides, recorded 2009.
Rozdíly mezi A a B sides tu jsou : Ačko je zvukově čistější, ale jako koncert je to zahrané skoro jako na desce. Béčko je sice trochu zvuková koule, ale skupina předvádí koncertní show, která je za hranicí jejich první studoivky. 
Každopádně je fajn, že Chickenfoot se předvedli světu i živě. Dobrý tah spatřuji v tom, že se na nahrávku použil záznam z dvou různočasových turné a každý s jiným bubeníkem. Nemyslím si, že by se tento koncert zapsal do dějin live nahrávek, ale je to dobrý /průměrný/ koncert. ***z***** 


» ostatní recenze alba Chickenfoot - LV
» popis a diskografie skupiny Chickenfoot


White, Lenny - Renderors of Spirit cover

White, Lenny / Renderors of Spirit

stargazer | 4 stars | 2024-11-29 | #

Nevím, jestli měl tento americký fusion bubeník v druhé půli devadesátých let výrazné tvůrčí období...ale vše tomu nasvědčuje. Po více jak dvanácti letech od alba Attitude/1983/, přichází v devadesátém pátém se svojí šestou sólovou deskou Present Tense a hned o rok později na ní navazuje albem Renderors of Spirit. A devadesátky zakončil fošnou Edge/1998/, která se mi jeví z těch tří jmenovaných jako nejmíň dokonalá - i když jsem po posledním poslechu /listopad 2024/ malinko otočil a Edge mi paslo přesně do mého gusta.
 
Renderors of Spirit je dramaturgií jinde, než předchozí Present Tense. RoS je zaměřený svým zvukem hlavně do rytmické sekce, kterou se obklopuje snad vším ze světa jazzu, funky, r&b a něco rapu. Lenny se tady vydal mírně jinou cestou, než u počinu Presente Tense, přesto si zachovává svůj vlastní ksichtík. Ten face spočívá v jeho dokonalém citu pro aranžmá a produkci. 
Takže Lenny vyrazil vstříc světu v roce 1996 jinak - krom výrazné rytmiky, a silnými vokálními songy /Walk on By , Sailing , Beggin'/ a rapem /2000 Countdown/. Pracuje hlavně s piánem, saxofonem, trubkou, klarinetem a syntezátory. Kytara hraje v detailu. A v detailu se nesou celou nahrávkou různé hudební vychytávky, které při soustředěném poslechu ji obohacují. 
Renderors of Spirit je album, které si bude užívat hlavně posluchač z fanouškovské základny Lennyho Whitea. A to jsem já. Pro mě měla deska skrytý náboj, objevený až později. Rozhoduji se mezi dobrou a výbornou deskou : Lenny White má málo sólových alb. Když pominu jeho skupinu Twennynine /roky 1979-81/, tak je jich od roku 1975 do RoS šest. V této konkurenci si Lenny "odemně" vysloužil ****z*****

» ostatní recenze alba White, Lenny - Renderors of Spirit
» popis a diskografie skupiny White, Lenny


Cobham, Billy - Tales From The Skeleton Coast cover

Cobham, Billy / Tales From The Skeleton Coast

stargazer | 5 stars | 2024-11-24 | #

Tato deska z roku 2014 je zatím poslední studiovkou, na které se Billy Cobham zapsal coby autor všech skladeb a ještě desku produkoval. A dopadlo to vinikajícně. Album je to velmi bohaté po aranžerské stránce. Ke klasické produkci / g., b., keys. a piano, dr./ si Billy pozval mnoho dalších hostů a skladby vyšperkoval dechy, smyčci, flétnou, afrika a latino perkusemi, také opět použil Steel Pany, které se předvedly na jeho nahrávkách již dříve, např. projekt Culturemix. Premiérovým prvkem v jeho hudbě a na tomto albu je vokál jménem konakol. Je to vlastně perkusní zpěvný jazyk, pocházející z Indie. Jako jednoho z mnoha hostů si Cobham pozval kytaristu Carla Orra, který si zahraje akustické sólo. Carl hrál s B.C. na desce Focused /1998/ a live 2cd Compass Point /2013/.
Příběhy s pobřeží koster /to místo existuje. Je to část afrického západního pobřeží, kde ztroskotalo mnoho lodí/ jsou multikulturním dílem. Trocha Afriky, trocha Karibiku, něco z latinské Ameriky a Indie plus moderní jazzové struktury skladeb s čitelnou melodií, místy šlehnuté big bandovým zvukem, dělají s tohoto alba mistrovské dílo. Za absolutní bombu považuji poslední desetiminutovou skladbu Na Pasashok. 

Tales from the Skeleton Coast je velmi dynamická propracovaná deska. Je příbuzná s alby Pallindrome /2010/, Fruit from the Loom /2007/. Má navíc jednu zásadní věc, kterou já zohledňuji ve zkáceném hodnocení. A to je to, že materiál je originální, bez žádných coververzí. Billymu se na konci kariéry povedl neskutečný kousek, který hodnotím *****z*****

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Tales From The Skeleton Coast
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


Clapton, Eric - E. C. Was Here cover

Clapton, Eric / E. C. Was Here

stargazer | 3 stars | 2024-11-21 | #

Jeden z mých oblíbených hudebníků, který mě ve větší míře oslovil někdy po mojí třicítce. Samozdřejmě, jako teenagerovi se mi líbily skladby jako Coaine a Wonderfull Tonight a taky něco málo od Cream, ale ve větší míře jsem ho začal vnímat později a ještě víc později jsem mu začal přicházet na chuť. Kdysi jsem měl jen tři cd : Money and Cigaretes, Reptile a Ride with the King. Dnes, díky streamu můžu poslouchat celou jeho diskografii a poznat ho blíže. 

Živák E.C. Was Here je složen ze šesti písní, nahraných v Londýně, New Yorku a Kalifornii. Sám Clapton vydáním této desky nadšen nebyl, ale nakonec to byl on, kdo vybral songy na album. 
Koncert začíná nádhernou pomalou Have You Ever Loved a Woman. Procítěný zpěv, kytara a Hammond organ - perfektní úvod. Kytarová komunikace mezi Ericem a jeho druhým kytaristou Georgem Terrym je příkladem procítěnosti. Presence of the Lord /2/ Can't Find my Way Home /4/ je vzpomínání na staré, ale krátké časy u Blind Faith. Obě jmenované jsou odzpívány v duetu s Yvonne Ellimanovou. Clapton do zpěvu vložil něhu a lásku, hlavně v druhé jmenované. Vybrnkává na akustiku krátké sólo - moc hezké. Driftin' Blues / Rambling on my Mind /3/ opět akustická kytara a klasické blues, Clapton poté přesedlá na el. kytaru, ale předtím nechá zahrát sólo Gerorge Terryho a naprostou ladností se skladba přesune do její druhé části. Je slyšet publikum, jak si to užívá. Rambling on my Mind /5/ je tu ještě jednou a samostatně. Ta první verze je z koncertu v Kalifornii a tato druhá je z Londýna. Melodie stejná, ale žádný strach, každá je podaná jiným způsobem a obě jsou klasa. Celé album se nese v poměrně pomalém blues tempu /občas se někde přidá/ proto je na závěr zařazena rychlovka Further on up the Road. 

Vydavatelská společnost RCO vydala tento žívák údajně i proto, aby se připoměly Ericovy vynikající výkony. On sám se na svých studiovkách /před/ prý nesnažil hrát jako superhvězda. Nevím jestli to je nebo není tak, ale to je celkem fuk. E. C. Was Here nemůže chybět v kolekci Claptonovy základny fans. Novým posluchačům bych spíš doporučil koncert Just One Night. Kdysi jsem dal ***z***** Dnes bych to povýšil o jednu navíc. Koncert je ukázkou své doby.


» ostatní recenze alba Clapton, Eric - E. C. Was Here
» popis a diskografie skupiny Clapton, Eric


Eleventh House, The featuring Larry Coryell - Level one cover

Eleventh House, The featuring Larry Coryell / Level one

stargazer | 5 stars | 2024-11-19 | #

I když nejsem zrovna největší příznivec této skupiny, po několika posleších jsem se rozhodl napsat pár řádků k tomuto zapomenutému klenotu fusion. Skupina Eleventh House mě úspěšně míjela celý život, což je škoda, protože kdybych tuto hudbu slyšel před dvaceti lety, určitě bych po ní skočil a zkompletoval. 

Struktura nahrávky se skládá z pěti nástrojů. Jako tu největší dominanci považuji bicí Alphonse Mouzona. Ten tu předvádí breaky, jaké jsem neslyšel ani od mého oblíbeného Billyho Cobhama. Rytmika je podpořena basovou linkou, která přesně vi, kdy se držet zpátky, aby se náročné vyhrávky nerozpadly a držely pěkně pohromadě. Podobnou basu /teď nemám na mysli techniku, ale spíše tu ideu/ hrál i Rick Laird v Mahavishnu Orchestra, aby mohli ostatní vynikat. Hlavní tahák této hudby bude pro mnohé jistojistě kytara a styl hry Larryho Coryella. Pronikavý a ostrý zvuk jako sklapel jeho Gibsona se mi na dlouhou dobu zahryzl do paměti. Coryella skoro vůbec neposlouchám, jen na pár vyjímek jako album Spaces nebo Back Together Again, ale tady smekám a klaním se jeho přednesu. Jazzrock jako bejk.
Podstatnou součástí produkce jsou i dechy Michaela Lawrence. Jazujíí, funkujíí a bůh ví, co ještě dělají. Prostě hrají nápaditě. Trochu zpátky se drží klávesy. U jiných kapel téhož kalibru se klávesy staly velmi výraznými a charakteristickými znaky jejich hudby /MO, RtF, WR/. U Eleventh House netvrdím, že nejsou slyšet, ale působí téméř doprovodně.
Na desce se nachází celkem devět písní a stopáž je celkem krátká : 35 minut. Většina skladeb je zahrána ve vysokém tempu, proto jsou songy maximálně na čtyřech minutách, delší stopáž by už poslech unavovala. Takhle je to vymyšlené akorát. 
Tohle je vysoce oktanová turbulentní hudba, doporučuji každému milovníkovi fusion. Pro mě zážitek ze kterého se mi točí hlava ještě pár minut po poslechu.
*****z*****

» ostatní recenze alba Eleventh House, The featuring Larry Coryell - Level one
» popis a diskografie skupiny Eleventh House, The featuring Larry Coryell


Stern, Mike - Big Neighborhood cover

Stern, Mike / Big Neighborhood

stargazer | 4 stars | 2024-11-16 | #

Čtrnácté studiové album amerického jazzově laděného kytaristy Mike Sterna nabízí fusion, kterou rozhodně překvapí každého milovníka tohoto hudebního směru. Díky řadě zajímavých hostů, hudba působí velmi rozmanitě. Hned v úvodní skladbě si to na kytaru rozdají /v dobrém/ Stern se Stevem Vaiem a předvedou celkem agresivní rockovku. Se Stevem si Mike zahraje ještě jednou v tracku Moroccan Roll, který díky Vaiově hře na sitar navine orientálni atmosféru. Dalším hostem je texaský kytarista Eric Johnson jehož bluesové pojetí hry přimíchává do alba další ingredienci. Reach /3/ je první zpívaná a opět Sternovým souputníkem - kamerunským baskytaristou Richardem Bonou. Tady máme trochu Afriky. Dalším hostem na tomto hudebně pestrém albu je zpěvačka a hráčka na kontrabas Esperanza Spalding. Její velmi krásný a jemný vokál a hru si užívám ve skladbách /4/5/6/. Mikeho kytara zní fantasticky. MMW - to je avangardní jazzové trio, které spolupracovalo na několika albech mimo jiné i s Johnem Scofieldem. Trio Medeski Martin Wood se na Big Neighborhood mihne ve dvou tracích /9/10/, aby si to s nimi užil i mistr Stern. V devátém songu Mike sóluje jako starý rocker. Hope You Don't Mind toto skvělé album uzavírá. Velmi vzdušná a pohodová píseň, kde si na trubku zahrál Randy Brecker a na bicí hraje Cindy Blackman, budoucí manželka Carlose Santany. 
Verdikt : Výborné album. Je dobře, že se díky známým a zajímavým hostům odlišilo od jiných MS prací a desce se dostalo trochu jiného zvuku. Jako kdysi ****z***** a doporučení k poslechu milovníkům fusion a nejen jim. 

» ostatní recenze alba Stern, Mike - Big Neighborhood
» popis a diskografie skupiny Stern, Mike


Cobham, Billy - Drum 'n' Voice Vol.5 cover

Cobham, Billy / Drum 'n' Voice Vol.5

stargazer | 3 stars | 2024-11-09 | #

Jestli mě něco z hudebního světa - který sleduji - překvapilo, tak je to právě páté pokračování spolupráce Billyho Cobhama a skupiny Novecento. Po čtyřce jsem už nevěřil v další jejich reunion, ale ona se tak stalo. Jejich šesté setkání by bylo na pomezí sci-fi, ale kdo ví? 

I když hudba na albech Drum 'n' Voice je tak trochu mimo toho, čím se Billy ve své kariéře zabýval, je to pořád ve svém ranku skvělá záležitost. Moderní hudební přednes a hostování slavných hudebníků z jazzového /a nejen/ světa. A na D&V Vol.5 je tomu zrovna tak. Z těch slavných jmen jsou zde zastoupeni Narada Michael Walden - bubeník, producent a vtomto případě i zpěvák /track 3/. Dále tu máme kytaristu Mike Sterna. Ten nabídl albu nápadité sólo v tracku 2. V tomto případě, kdybych neměl booklet, tak bych Sternovo sólo nepoznal. Přijde mi značně jiné, než které hraje na jeho albech. Nemůže chybět starý známý Brian Auger na Hammondky, který tyto projekty obohacuje na všech nahrávkách, krom prvního vydání Drum & Voice - Vol.1 All That Groove. Svou hrou přispěl v tracku 6. Další zajímavou personou je americký dechař Walter White. Ten se rozvášnil v tracích 3,4,5,8,9. Na albu se podílí více hostů které už neznám, proto se o nich nebudu zmiňovat. 
Rytmicky se Billy předvedl skoro jako automatický bubeník - až na pár vyjímek hraje strojově přesně a jednoduše. Tady tohle vidím jako rozdíl mezi tímto počinem a alby před ním, kdy vkládal do bicích více kreativity. Taky mi přijde, že na nahrávce bylo využito zatím nejvíce samplů ze všech předchozích D&V titulů. Ale v tom já nemám žádný problém. Samploval kde kdo a navíc i dobře. Např. Satriani, Vai, Jeff Beck, Gary Moore, Scofield, Kate Bush atd. 
Album Drum 'n' Voice Vol. 5 je celkově velmi dynamická moderně pojatá hudba. Celkově nijak nevyniká nad ostatní zpřízněné tituly, jen bylo využito modernějších techologií, které dodaly nahrávce mírně jiný level. 
Nepochybuji o tom, že fans BC a jiní jazzmani budou nad touto deskou skřípat zubama, ani se tomu nebudu divit, ale mě tato hudba lahodí. Líbí se mi i bez toho, že Billy v ní nezanechal nějaký svůj větší rukopis - krom jeho hry, která už je tady trochu mimo jméno Billy Cobham. 
Předzávěrečná předělávka Heather /original Billy Cobham - Crosswinds /1974/ je TOP alba. Tuto skladbu považuji za jednu z nejkrásnějších, co Billy stvořil. Závěr alba Solo - desetiminutový song v rytmickém oparu Afriky a spousty jiných hudebních detailů je důstojné rozloučení s albem. Hodnocení ***z***** Pouze pro alba od Billyho Cobhama. 
A půl k tomu.

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Drum 'n' Voice Vol.5
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


White, Lenny - Just Like Dreamin' /with Twennynine/ cover

White, Lenny / Just Like Dreamin' /with Twennynine/

stargazer | 3 stars | 2024-11-03 | #

Třetí a poslední album skupiny Twennynine, kterou vedl americký bubeník Lenny White je důstojným ukončením za jejich krátkou tříletou hudební kariérou. Album obsahuje devět zpívaných songů na poli funky a R&B. Na zpěvu se podílela skoro celá skupina. Zajímavou skladbou je Twennynine /The Rap/ kde se všichni postupně předvedou na své nástroje. Dvojice zpěvaček rapuje a dělá si legraci z jednotlivých členů, které představuje. 
Album podle mě nemá slabší místo, celá produkce je vyvážená. Sice o nějakých sólových vyhrávkách a jamování, které se mi tak líbí nemůže být ani řeč. Na druhou stranu, ony by se tyto vyhrávky na album do celkové dramaturgie ani nehodily. Závěrečná skladba All I Want má dvě úrovně. Začíná jako pomalé R&B, které přechází postupně do vyšší rychlosti. V této skladbě, jako jediné na albu je výrazná kytarová linka.

Všechy tři alba Twennynine jsou si svou kvalitou hodně blízké. Nedá se říct o žádném, že by bylo horší nebo výrazně lepší, proto Just Like a Dreamin' ohodnotím stejně jako zbylé dva počiny ***z*****. Ten kdo měl rád Lennyho sólová fusion alba nejspíš tuto funky a R&B trilogii nepřijme, ale já jsem přesvědčen, že Lenny White odvedl dobrou práci i v tomto mainstremovém hudebním světě.

» ostatní recenze alba White, Lenny - Just Like Dreamin' /with Twennynine/
» popis a diskografie skupiny White, Lenny


Cobham, Billy - Focused cover

Cobham, Billy / Focused

stargazer | 3 stars | 2024-10-27 | #

Album Focused mě zaujalo od prvních poslechů dechovými nástroji v podání Randyho Breckera. Jestli se na nahrávce něco vyvyšuje nad ostatní produkci, tak je to trubka a flügelhorn tohoto hudebníka, který kdysi dávno v ranných sedmdesátkách spolupracoval s Billym ve skupině Dreams. I když zpočátku bylo toto album trochu poslechově komplikované, přesto jsem si k němu našel cestu. 
Jako první a celkem melodicky schůdná píseň je úvodní Mirage /autor Billy Cobham/. Otvírá ji celkem zajímavá basová linka Stefana Radermachera, do hry posléze vstupují Breckerovy dechy, a postupně se všichni předvedou svými sólovými přednesy. Jako otvírák alba je Mirage zvolen na jedničku. 
Další zajímavou skladbou, kterou doporučuji na poslech je Walking in 5 /autor opět B.C./. Skladba vznikla již dříve a je zachycena na projektu Paradox /1996/, kde má až rockový feeling, a také později byla předělána do španělštiny pod názvem Hoya, Otono y Flor a nachází se na albu Billy Cobham and Asere - De Cuba y de Panama /2008/. Na Focused se mi jeví jako nejpodmanivější ze všech verzí. Oficiální live záznam Walking in Five zatím není. Wi5 je pomalá jazzová balada s nápaditou melodiíí a je to tzv. hit alba. Carl Orr vybrnkává na španělku pomaloučké libozvučné tóny, Breckerova křídlovka je ostrá jako břitva a piáno Gary Husbenda - to je pohlazení na duši. Ten song se vznáší jako mlha nad podzimní krajinou. Prostě nádhera.
Ještě vypíchnu závěrečný Avatar /autor Gary Husband/ Jedná se o svížnou disharmonickou skldbu, kde se všichni odvážou a předvádí sóla ve vysokých otáčkách. 
Album obsahuje osm skladeb. Těch zbylých pět se nese v pohodovém jazzovém duchu, který si ale říká o pozornější a opakovaný poslech. Zbylé věci nejsou vůbec k zahození, jen cesta k nim je poslechově složitější. Každý hráč přispěl autursky svým vkladem a to se projevuje i na dramaturgii skladby. V jednom jsem si jist, a to, že se album Focused jen tak neoposlouchá. V discografii Cobhama bude patřt F. mezi tvrdé hudební oříšky, které si užívám v klidu a svátečně.

Hodnocení : Kdysi to bylo za tři, dnes bych to zvedl, ale na čtyři to furt nevidím. Dobrá jazzová práce, nemající v Cobhamově portfóliu obdoby, ale v konkurenci jiných jeho desek to je za velmi silné ***z*****

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Focused
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


Stern, Mike - All Over The Place cover

Stern, Mike / All Over The Place

stargazer | 4 stars | 2024-10-20 | #

Jeden z mých nejoblíbenějších kytaristů ve fusion je Mike Stern. Patří mu místo mezi jmény jako John McLaughlin, Al Di Meola, John Scofield a George Benson u kterých jsem zkompletoval celou diskografii. U JMcL jsem zašel ještě dál a mám i jeho rarity a četná hostování s jinými umělci.
Mike Stern je ovšem jediný z výše jmenovaných, co má vyrovnanou tvorbu, takže při hodnocení jeho alb jsem mu nikdy nedal míň jak tři hvězdy. A díky tomu, že se jeho práce od sebe moc neliší, najednou zjišťuji, že psaní recenzí k jeho deskám /které se chýlí do finále/ mi dává zabrat. Je to právě tento případ.
Nemůžu tvrdit, že album All Over the Place je stejné jako jeho debut Upside Downside /1986/, to rozhodně není, protože je dělí od sebe skoro čtyřicet let, ale je hodně podobné deskám okolo něj. 

Ve zkratce :
- album je nabité špičkovými hosty ze světa jazzu
- pět bubeníků 
- osm baskytaristů
- pět dechařů
- opět klávesák a producent v jedné osobě Jim Beard
- tři nazpívané skladby zpěvem bez textu
- dva songy hrané na akustickou kytaru
- a toto je první album na kterém se objevila Sternova žena Leni. Hraje ve dvou tracích na kytaru a n'goni /strunný hudební nástroj, oblíbený v západní Africe. Primitivní předchůdce banja/.

All Over the Place je skvělé fusion, kdy Sternovu kytaru obklopují spousty hostů s různorodou technikou hry. Autorem všech skladeb je Mike Stern. Nemohu udělit plný počet v krátkém hvězdném hodnoceni. Ten si u mě vydobyly Mikeho první alba, protože je tam jistá syrovost, která mi imponuje víc, než tyto - řekněme propracovanější alba s jeho nedávné minulosti. AOtP je výborná deska za čisté ****z*****

» ostatní recenze alba Stern, Mike - All Over The Place
» popis a diskografie skupiny Stern, Mike


Cobham, Billy - The Traveller cover

Cobham, Billy / The Traveller

stargazer | 3 stars | 2024-10-13 | #

Bubeník světového formátu Billy Cobham neúnavně vydává i v devadesátých letech jedno album za druhým. Jeho nejlepší časy sice skončily - mám na mysli sedmdesátá léta, ale nutno uznat, že tohoto muzikanta a skladatele invence rozhodně neopouští. 
The Traveller není nijak zvlášť super nahrávka. Není to ale ani žádný propadák, co se nedá poslouchat. Milovníci jazzových fůzí by si zde mohli najít to své. Jako první věc se předvádí velmi nápaditá skladba Alfa Waves. Skladba má zajímavou melodii a o hudební výkony není nouze. Skladba na druhém postu je zpívaná od Carole Rowley. Zpěvačka spolupracovala taky např. s Peterem Gabrielem nebo s Mickem Jaggerem. Zde na The Traveller zanechala vokální stopu ve třech skladbách. TT je první album od roku 1979 /album B.C./, kde Billy použil opět zpěvu. 
Ve vší všeobecnosti popíšu pouze náladu a zvuk nahrávky. Jednotlivé tracky rozebírat nebudu. The Traveller oproti svým pěti předchůdcům vsadil na komornější náladu hlavně v první půli alba. Ve druhé části, od skladby Fragolino se deska probouzí k životu a je dravější a poslední dva tracky si to smaží rychlostí formule 1. Syntezátory na albu, které ještě nedávno dominovaly deskám před, tady ustoupily do pozadí a předvádí spíše podpůrnou roli pro dokreslení. S klávesových nástrojů hraje prim především piáno. Co se týče kytarových partů, kytarista Peter Wölpl kombinuje elektriky s akustikama. Basová linka není v popředí jako třeba na již zmíněném albu B.C., ale rovněž se nedá říct, že by se ztatila v nějaké skrumáži not. Billyho Cobhama a jeho baterii bicích podporuje perkusionista Nippy Noya. Ten se už předvedl na Billyho desce Incoming /1989/. 
Je moc dobře, že se The Traveller vydal trochu jiným směrem. Cobham opět dokazuje svůj široký skladatelský záběr a i jako producent se předvedl hodně vysoko. TT nepatří mezi moje srdcovky, ale rád si ho poslechnu. Těch necelých 68 minut je vždy fajn čas, strávený s tímto dílem. Na čtyři hvězdy to nevidím, ale na hodně silné ***z***** to určitě je.

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - The Traveller
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy


White, Lenny - Streamline cover

White, Lenny / Streamline

stargazer | 3 stars | 2024-10-05 | #

A je to tady. Rokem 1978 dochází u tohoto amerického bubeníka, skladatele a producenta v jazzové a funky hudební říši ke stylotvornému odklonu. Z prvních tří alb, kterým Lenny vtiskl neuvěřitelně zajímavou atmosféru, mistr dospěl do fáze, kdy je na čase se posunout o kousek dále a být v hudební branži trendy. Přichází s modrým albem Streamline.
Stylově je to hudba na poli fusion jazzu, funky a rythm and blues a trochou disca. To disco je cítit ze skladby Lady Madonna /autor : Lennon, McCartney/ kterou Lenny převzal a předělal. Skvěle ji podala slavná zpěvačka Chaka Khan v refrénu. Další vokalistka jménem Diane Reevez se postarala o backgrund vokály. 
Song 12 bars from Mars mi příjde jako kdyby přeskočil na tohle album z díla předešlého - The Adventures of Astral Pirates. Musím vypíchnout basovou hru Marcuse Millera. Při pozorném poslechu basové linky se posluchač rozhodně nudit nebude. Dále tu máme dvě kytary. Jedna je spíše do funky a druhá hraje pěkně ostré jazzrockové běhy. Klávesovým nástrojům patří druhá půle desky, kde jsou více vpředu. Ovšem nijak zvlášť nevynikají nad kytarami, jak basovou tak sólovou elektrikou. Lennyho bicí na Streamline se podřizují trendu jako : Lenny uber toho jazzu, dej tam víc funky a popu. Vyjímku tvoří dvě skladby. Night Games a 12 Bars from Mars. Tady je slyšet ta správná dravost a technika z let předešlých. 

Závěrem : Streamline je napůl nazpívané album, které se ještě drží částečně toho starého, ale už vykročilo zlehka novým směrem a následná alba to jen potvrzují.
***z*****

» ostatní recenze alba White, Lenny - Streamline
» popis a diskografie skupiny White, Lenny


starší »

Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0753 s.