dimitrij - @ 30.08.2017 | #

Album Weasels Ripped My Flesh je kompilací skladeb z živých vystoupení a z několika starších studiových nahrávek. A není tedy divu, že kompilát zní nesourodě. Zaznívá tu totiž kdeco: free-jazzové improvizace, avantgardní improvizace, hendrixovské improvizace, tradiční blues s improvizujícími houslemi i jedna nebo dvě rockové písničky s relativně tradiční strukturou. Co mě při poslechu rmoutí je fakt, že tyto složky nejsou moc kombinovány v rámci jednotlivých skladeb.

Úvodní Didja Get Any Onya je free-jazzová jízda (ve stylu kupř. Ornetta Colemana či Deweye Redmana) okořeněná o několik potřeštěných vokálních vsuvek, má to drajv, dynamiku a je to bezva poslouchání, po čtyřech minutách je bohužel konec. Z pohledu free-jazzového žánru se tedy jedná spíš o jednohubku.

Následuje Directly From My Heart To You, což je dobrá bluesová skladba s houslemi a androgynním zpěvem Dona Harrise (barva jeho hlasu mi připomíná Ninu Simone). Nic výjimečného se ale nekoná. Slušné blues.

Trojka je avantgardní improvizace a naživo to mohla bejt bžunda. Čtverka začíná melodicky a čistě, po minutě je idylka přerušena a je nahrazena další free-jazzovou pasáží. Tento přechod mi připadá až moc násilný a beze smyslu.

A tak to jde dál a dál. Album se mi líbí a rád ho poslouchám, bohužel to je opravdu jenom sbírka různých nahrávek (přičemž hodnota některých pasáží je spíš dokumentární, řekl bych), nikde se nepovedlo (a asi ani nezkusilo) skloubit žánry, které jsou na albu přítomny, do jednolitějšího celku (jako se to dařilo třebas Kapitánu Beefheartovi).

A i přes moje námitky je to silná placka obsahující krásná (špinavá) sóla, pár hezkých melodií, intenzivní zvukové plochy, mezihry a vsuvky (a co na tom, že mezihry a vsuvky jsou vsouvány mezi jiné mezihry a vsuvky a že středobodem není písnička, ale splašená improvizace). Album také obsahuje množství hudebních i obecných kulturních narážek a vtípků a tak, ale to já neumím docenit.

dimitrij @ 31.08.2017 06:17:05 | #
Neumím říct, zda byl Zappa génius, ale mezi nejvýraznější a nejosobitější hudební figury patří Zappa docela určitě. Nemám ho zatím příliš naposlouchaného a řadu alb nedokážu strávit vůbec.

Na řadě nahrávek mě něco dráždí (písklavé šmoulí vokály, hnusná disonantní sóla, nečekané změny, kolážovitá struktura skladeb). Nemůžu říct, že bych chápal, proč jsou v Zappově rušivé prvky přítomny, ale znám několik možných vysvětlení: Zappa se snažil více zapojit posluchače, donutit ho přemýšlet (rušivé prvky nedovolují pasivní poslech, mozek je nucen zpracovávat neobvyklé vjemy). Anebo byl Zappa ovlivněn řvavými reklamními klipy a podobně (o tomto psal Petr Dorůžka ve své knize, pokud si dobře pamatuju). Anebo byl Zappa prostě šašek. Anebo prostě proto. Anebo ode všeho trochu. Anebo já nevim.