Voytus - @ 17.03.2010 | #

Pod názvem Ruben and the Jets se skrývá parodie na doo-wop 50. let, styl, pro který měl Frank Zappa buď slabost, nebo mu až příliš ležel v žaludku, takže došlo k tomu, že touto jednoduchou, plytkou, vlezlou a lacinou hudbou zahltil celé jedno album.
Parodie je to dokonalá - tohle album je tak nudné, až je zábavné. Melodie i postupy jsou ve všech skladbách vpodstatě stejné, respektive podle jednoho modelu. Texty pojednávají o lásce, nedojde ani na žádné oplzlosti (až na vyjímky), opět zpívá Ray Collins, který při natáčení We are only in it for money odešel, aby se ale po roce vrátil a propůjčil svůj hlas tomuto úletu. A on by to nikdo jiný z Mothers nenazpíval lépe, Collins umí ten odporně vlezlý hlas zpěváků tohoto žánru, navíc jej dokáže i skvěle obohatit nechutným vibrátem, které zaručeně podlomí nohy všem teen-age girls. Zbytek kapely vytváří vlezlý chór, dominují hlavně baskytarista Roy Estrada (odpudivé pištění tenkým sopránkem) a Frank Zappa (zahuhlaný bas).
Album snad splnilo ve své době, co Zappa zamýšlel, ale dnes už z něj posluchač nic moc mít nebude, stejně tak jsem jej ani já nikdy pořádně nenaposlouchal.

Voytus @ 18.03.2010 06:54:46 | #
Filozof, Óin: Něco o tom vím a tu hudbu znám - ne nijak do detailu, ale alespoň s těmi nejznámějšími představiteli jsem obeznámen. Ale bohužel, asi v tom neslyším všechno, co bych zřejmě měl. Asi mi přišly směšné texty, nebo témata, ale já tenhle styl nemůžu brát vážně. Chápu, že pro něj má někdo slabost, stejně jako někdo může mít slabost třeba pro disco (pokud jde o styly vzniklé v Americe, tak mám slabost pro blues, jenže to je základ rockové hudby, takže se s tím dá i počítat).