steve - @ 19.03.2017 | #

Sotva Peter na své soukromé první akci otevře ústa, už cítím, že mi vedle něj chybí zbytek velkých Genesis. Především kytara Steva Hacketta - ale určitě je dobře, že tu není přítomen, Steve si natartoval výbornou kariéru a na prvních několika albech z odkazu "svých" Genesis vycházel. Navíc rezonoval nový rozměr své hudby, pořád ještě hodně progresivní, ale než na kytaře je toto umění postaveno na zvucích a nových prostředcích, které ze samplů a keyboardů dokázal vyloudit. Obklopil se rockovou smetánkou a do zkomírající artové škatulky vnesl velmi čerstvý závan nového.

Moribund The Burgermeister je na svém začátku prazvláštní, jasně ukáze nový směr, vývoj a i když se pohádková atmosféra vytratila, skladba zajímavá rozhodně je. Pořádný hit, to je Solsbury Hill - ta začarovanou krásu rozhodně obsahuje. Správně dixielandovsky ujetá Excuse Me a pak Humdrum, to už je naprostá emoční špička. Při Slowburn mi kolem hlavy letí opět Genesis. Muzikální Down The Dolce Vita dokáže tělo pěkně rozvlnit, ale to nejlepší je až v samém závěru, skladba Here Comes The Flood kličkuje mezi různými formami pocitového velikášství a vyznívá opravdu velkolepě.

Mayak @ 24.06.2019 17:03:31 | #
Trochu som sa zase hrabal v "starých veciach" a spomenul som to aj v jednej svojej recenzii na album kultových Happy The Man. Peter Gabriel kedysi koketoval po odchode z Genesis aj z možnosťou byť súčasťou tejto US kapely.
... a kompozície "Slowburn" a "Down The Dolce Vita" sú v skutočnosti spoločný produkt jednorázového niekoľko-hodinového session (bola tam chémia "jako prase") P.G. a kompletných HTM 26.júna 1976.
Ak si tieto dve sklady veľmi pozorne pustíte a poznáte rukopis HTM, sami zistíte, ktoré pasáže sú ešte úplne autentické z pôvodnej verzie nahrávky ...