Ivo, Chrudim - @ 01.04.2006 | #

Poslouchám toto album a ptám se sám sebe - musel tento geniální muzikant zemřít v pouhých 52 letech ! Kde je bůh, spravedlnost, lékaři, vše je marnost ač k pláči ! Celé to dopsal v krutých bolestech během ozařování rakoviny prostaty, klasická hudba tady předkládá jeden ze svých moderních vrcholů. Orchestr je vynikající - Ensemble Modern, německá preciznost v plné kráse. Název alba inspiroval jeden dárek od fanouška, paradoxně ne žralok, ale tarpon. Na albu, které má velmi hezký a kvalitně zpracovaný booklet (knížečku) je několik perel: Uncle Meat, Outrage at Valdes, The Girl in magnesium Dress, Ruth is sleeping, Pentagon Afternoon, Welkome to the United States, Get Whitey a fenomenální G - Spot Tornado. Původně vyšlo r. 1993, ještě za mistrova života. Jedno z alb, která určují hodnoty lidské, umělecké. Kdo je hrán 50 let po smrti je prý nesmrtelný - já myslím, že Frank Zappa bude hrán jako klasik i za 100 let.

Filozof @ 11.02.2011 07:34:14 | #
Ondra ad CD
Rozesmál jsi mne. :-))) Jarda Merhaut má tuším okolo 10.000 CD - podle toho, co jsi napsal by Tě to asi ohromilo. :-)
Argumentovat cenou sbírky je dnes passé. V době stahování jsou CD téměř neprodejné a nastrkané peníze do nich utopené (ve smyslu investičním).
Mimochodem je to dobrý test na lidi. Lidé co přišli (ke mně), začali prohlížet co mezi CD mám a hodnotili to jako sbírku hudby, mi byli většinou později blízcí.
Naopak zedník, co přišel, uviděl ty plné police na stěně, chvíli v duchu počítal a pak řekl “Tobě tady na stěně visí nová Felicie” mi k srdci nepřirostl ani později.