Reakce na recenzi:

mct - @ 12.12.2005

Po úspěchu Poeových Povídek se Projekt nechal inspirovat jiným spisovatelem, tentokrát I. Asimovem. Toto album je trochu přístupnější než debut, přesto tady pánové udrželi laťku hodně vysoko. Myslím, že je album dost podceňované a jsou mnohem víc vyzdvihována alba, která nic nového v tvorbě Projektu nepřinesla.
Hned úvodní instrumentálka I Robot se sólem cimbálisty Johna Leache patří k tomu nejlepšímu, co Projekt nahrál. Pravdou je, že oni instrumentálky uměli, skoro vždy patřily k vrcholům alba, nikdy nešlo jen o zaplácnutí místa, když se skladba pro žádného zpěváka nehodila. V I wouldn´t want to be like you se nám představuje Lenny Zakatek, který byl podle mě nejvýraznějším zpěvákem Projektu. Tuto skladbu si lze poslechnout i na www.progarchives.com. Some other time – ta se mi líbila hned na první poslech a dodnes se mi neoposlouchala. Naléhavý hlas Petera Strakera, v mezihře cimbál… V Breakdown se setkáváme s Allanem Clarkem – pokud znáte skupinu Hollies, tak právě jeho hlas je jejich poznávacím znamením. Spolehlivým. Baladická Don´t let it show s Davem Townsendem se pomalu rozvíjí z velmi tichého úvodu do mohutného finále. Tam se navíc hudba změní, připravuje se místo pro druhou polovinu alba, která je nahrána bez pauz. Začíná asi nejvíce „robotickou“ písní The Voice, s poněkud hororovou atmosférou: „…vrháš se po stínech, které se objevují zezadu/ vyděšený tmou, která je ve tvé mysli/ jsi vyděšený pohybem, kvůli tomu, co bys mohl najít/ že někdo tě pozoruje // dřív než utečeš a skryješ se/ chystá se, že tě dostane/ nemáš žádnou volbu/ protože před hlasem nemůžeš uniknout…“ V instrumentálce Nucleus se ozývají na začátku zvuky, o nichž jsem slyšela, že by to měly být psací stroje. No, nevím, mohly by to být klidně zvuky z „pravěkého“ výpočetního střediska… U Parsonse jeden nikdy neví. Day after day má trochu fádnější melodii, ale doprovod se povedl, tak se poslouchá dobře. Total eclipse trochu připomíná The fall of the house of Usher, je nemelodická, hlasy a několik málo nástrojů se vrství přes sebe v organizovaném chaosu, postupně přechází v závěrečnou Genesis Ch.1V.32, s velmi výraznou nosnou melodií - povedené finále. Rozhodně je to na 5 bodů.

Poznámka k obalu: Na LP je název alba i jméno skupiny napsaný velmi nečitelným písmem a dá se přečíst jen zblízka.