john l - @ 10.04.2017 | #

Neznám podobně naléhavé a krásné zvolání, jaké je na začátku písně Looking For Someone. Takové nádheře, která se na nás s Gabrielovou hlasovou exhibicí a nástupem ostatních hudebníků nahrne, jde jen těžko odolat. Když naplno vnímám Petrův nádherný vokál, postesknu si, jaká to škoda, že nezůstal ještě na pár let u této kapely a taky, že jeho moderní tvář na sólových deskách postrádá bližší atmosféru, podobnou z nahrávek Genesis. Petr sice stvořil dobrá moderní progrocková díla, ale kam se hrabou při srovnání s tímto obeliskem.

Banks je další obr alba, ukrajuje si tu pořádný kus pro své vize, ale krásné vize. Je úplně jedno a nejde vůbec poznat že u pádla nestojí Steve, ale ještě Anthony Phillips - jeho vybrnkávání na začátku White Mountain je geniální. A ty bicí - ano, možná by Collins kapelu nakopl daleko víc, ale je to vůbec potřeba? Člověk stejně Mayhewovu hru vnímá jen jako doplněk překrásné hudební pouti, kterou s kapelou podstupuje.

Banks klavírem otvírá třetí Visions Of Angels a té krásy není zkrátka nikdy dost, hlavně ten stařičký archaický zvuk je geniální. K čemu nějaký remaster? Do pekel s moderními pazvuky, tohle je čistá hudební panna, bože ty vokály, sbory a vůbec stavba písně. Stagnation je spíš instrumentálka a pak přijde nádherná Dusk. Skladba patří opět Anthonymu a překrásným sborům okolo. Dravější věc v závěru The Knife je rovněž skvělá.

Je potřeba pořád dokola o takových albech psát a připomínat je - jen skrze ně pozná člověk skutečnou hudební krásu. Navíc my, co podobnou muziku žereme, ji k životu stejně potřebujeme! Něco jako hudební kyslík.

Voytus @ 10.04.2017 14:39:41 | #
Myslím, že se tu snažíte porovnávat neporovnatelné, Revelation a Trespass mají možná styčné body v sestavě (bubeníky bych tu neřešil, nejsou pro zvuk skupiny nijak klíčoví) a Gabrielově hlasu, ale to je asi tak vše. Subjektivně vzato, mám ty naivně znějící songy z debutu taky docela v oblibě.

Člověk se nesmí nechat ovlivnit obecným názorem, o tom albu se totiž snad nikde nepsalo moc dobře, za což můžou v mnohém i členové Genesis, kteří se tváří, že to album neexistuje. I já byl vcelku překvapen, že jde o velmi slušný materiál, který jen potřeboval kompozičně a produkčně vypilovat. Doporučuji sáhnout po čtvrtém disku Archive 1967-1975, tam se dá nejlíp vysledovat cesta, kterou mezi prvními dvěma alby urazili.

Trespass je jedno z mých nejoblíbenějších alb, ta atmosféra je nepopsatelná. Vyjmenoval bych sice x dalších desek z podobného ranku s třeba lepšími hráčskými výkony, ale na tomto albu je skutečně něco velmi silného.

Mimochodem, pořadatelé koncertů byli z této podoby Genesis docela zmateni a moc netušili, kam s nimi, takže byli tenkrát často nálepkováni jako folk rock. Viz jedna z biografií Nicka Drakea, který s nimi odehrál zkraje 70. roku několik koncertů. Jsou tam přefocené staré plakáty a Genesis byli označeni za další naději britského folkrocku společně s Fairport Convention a podobnými.