lover-of-music - @ 01.08.2018 | #

Genesis znám už docela dlouho. Jejich diskografii znám výborně do alba The Lamb Lies Down On Broadway. Dál už jsem nešel z dobře známého důvodu. Stále platí, že se mi od nich nejvíce líbí jejich nádherný debut From Genesis To Revelvation z roku 1969. Ale i následující alba mají něco do sebe a jsou svým způsobem velkolepá. To platí zejména pro Nursery Cryme. Do té doby jsem ctil Foxtrot jako nejlepší z progrockové éry Genesis - ale dovolte, abych pozměnil svůj názor.

Podle mého soudu se jedná o velmi složitou hudbu, kterou dokáže plně vnímat jen člověk s vysokou hudební inteligencí, protože některé jejich skladby jsou opravdu těžký level. Mě to trvalo více než tři roky, než jsem se do toho nějak ponořil. Já neznám snad žádnou jinou progrockovou kapelu, která by měla v písničkách tak složité postupy. Skladby jako The Return Of The Giant Hogweed, Seven Stones, nebo závěrečná The Fountain Of Salmacis jsou toho důkazem. Melodie těchto skladeb jsou velmi originální, ale strašně sofistikované, takže po jednom nebo dvou posleších se to rozhodně nevstřebá. Člověk musí pozorně naslouchat a naslouchat, a teprve potom začne odhalovat ony geniální detaily. Jak říkám, trvalo mi to strašně dlouho, ale podařilo se mi to. Taky některým může vadit Gabrielův teatrální zpěv, ale na ten jsem si už zvykl.

Co je opravdová bomba, tak je to úvodní The Musical Box. A ten závěr je přímo neskutečný. „Why Don’t You Touch Me, Touch Me, Now! Now! Now! Now!“ To, přiznám se, jsem ještě nezažil. Gabriel už ze sebe nemohl vydat víc. Taky se mi strašně líbí roztomilá Harlequin, která je takovou úlevou mezi progrockovými děly. A moje nejoblíbenější písnička na albu je, sice krátká, ale nádherná For Absent Friends. Pouštím si ji vždycky několikrát za sebou. Ten text a ta melodie mě pokaždé dostanou. Když si vzpomenu na čas, kdy jsem musel nedobrovolně opustit své nejlepší kamarády a kamarádky, tak ukápne i slza. Dávám plný počet.

Ještě bych chtěl říct, že jsem nedávno poslouchal album The Lamb Lies Down On Broadway v kuse, na jeden zátah. A to byl teprve "záhul". Na další poslech už si asi netroufám. Normálně mě to fyzicky vyčerpalo, protože je to ještě asi tak tisíckrát složitější než Trespass, Nursery Cryme, Foxtrot a Selling England By The Pound dohromady.

Voytus @ 03.08.2018 07:32:14 | #
Tak ona to samozřejmě je složitá a zvláštní hudba, ale zároveň přístupná. King Crimson jsou občas moc odtažití, Van der Graaf místy zešílí, Gentle Giant jsou úplně z jiného světa, Pink Floyd - díky častým pomalým tempům - můžou třeba i nudit (ne mě, ale znám takové - a svým způsobem i chápu).

To ještě snad takoví Yes jsou víc rock'n'roll a posluchači blíž (myslím především raná alba - navíc vycházím z jistého takového "prozření", když jsme se s kapelou vraceli z jednoho hraní dost daleko a cestu nám oživovali Yes s Yes Albem, Opeth s Damnation a Genesis s Foxtrotem. Nutno uznat, že The Watcher je přeci jen víc "vážná hudba", než I've Seen all good people - když to posloucháte takhle po sobě).

U Genesis to přichází zejména s Foxtrotem (mellotronové intro Watchera mě dostává při každém poslechu stejně už přes patnáct let) a jeho druhou stranou - Apocalypse in 9/8 je skladbou, kterou mám ve zvláštní kategorii, pojmenované "nechápu". Ona ta pasáž není jen v 9/8 taktu, ale plynule ho střídá s 9/4 (trocha teorie nikoho nezabije, fígl je v tom, že jednou je to devět rychle a pak je to devět o půlku pomaleji, hodně zjednodušeně řečeno). A co v tom všem vyvádí Collins a Banks je prostě neskutečný.

Nursery Cryme bylo jednu dobu mé nejoblíbenější album od Genesis, zejména díky The Musical Box a Return of the Giant Hogweed. Čeho je ale škoda, tak je zvuk, zejména kytaře by slušelo něco hutnějšího, co nejde tolik do středů (namísto fuzzu klasický overdrive) - ale to berte s rezervou, je jen to "nemoc" jednoho amatérského kytaristy s posedlostí zvukem :-).