Pete - @ 11.08.2009 | #

Hergest Ridge je mé nejoblíbenější album. Bývá dost často ve stínu předchozích Tubular Bells, není mi známo proč. Je tedy pravda že Oldfield se sám jeví, že toto album příliš v lásce nemá. Nejspíš mu připomíná období plné psychických problémů atd. H.R. na mě působí mnohem komplexněji než předchozí T.B. Má mnohem větší tah daný delšími pasážemi, které se pozvolna vyvíjí a vyžadují pozornějšího posluchače.
Mezi mé nejoblíbenější pasáže patří z 1. části sekce od 5. minuty k začátku hobojového sóla, a z druhé části začátek, tvořený smyčkou harmonické sekvence, která se po zopakování stále posouvá o půl tónu výš a vrcholí brilantní, zpívající elektrickou kytarou a končí v půli třetí minuty. A samozřejmě kytarovou bouři se svou valící se masou zvuku.
Stále mě velmi mrzí, že Oldfield nepovolil vydání The Orchestral Hergest Ridge v úpravě od Davida Bedforda, protože je to vynikající dílo, a při poslechu live nahrávky z Royal Albert Hall, si vždycky kladu otázku, co se mu na tom nelíbilo. Doufám, že se jeho fanoušci, stejně jako já, této studiové nahrávky jednou dočkají.

aselzesarp @ 25.09.2013 19:35:04 | #
Pro Oldfielda to nebylo takové jako TB, ty ze sebe jen tak vychrlil, s tímto bojoval mnohem víc.
Takhle o tom mluví ve svojí knížce:

"Hergest Ridge byl ze začátku opravdový boj, ale když jsem se přinutil začít, bylo to jako přidávat klestí do ohně. Začalo si žít vlastním životem, inspirace přicházela sama a hudba se začala vytvářet jakoby sama od sebe. Po hudební stránce nebylo vůbec jako Tubular Bells. Byly tam trubky a nejrůznější druhy vlivů, které nějakým způsobem odrážely místo, kde jsem bydlel. Domnívám se, že byste to v dnešní době nazvali new age. Když jsem ho dával dohromady, jel jsem téměř na prázdnou nádrž. Ale podařilo se mi slepit dohromady jakés takés album."
...
"Jakmile jsem dokončil demo nahrávky, nadešel čas to vše nahrát pořádně. V Rezidenci bylo všechno obsazené, takže abych mohl začít, dali mě do studií na Basing Street, což bylo staré kino. Nesnášel jsem to tam, vůbec jsem tam nechtěl pracovat. Odrazovalo mě to od natáčení nového alba, ale cítil jsem ten tlak, abych to dokončil. Pak nám zarezervovali místo ve studiu někde v Chipping Nortonu. Tam jsem to nesnášel ještě víc, a nakonec jsme všechen ten studiový čas ani nevyužili. Nechtěl jsem se s prací tam ani obtěžovat, tak jsme místo toho s Tomem chodili pouštět letadýlka.
Jednoduše v tom nebylo mé srdce. Musel jsem to ze sebe doslova ždímat, bylo to, jako když se snažíte vymačkat z tuby poslední trošku zubní pasty. Ať už jsem v sobě potlačoval jakoukoli hudební energii, všechnu jsem ji vydal na Tubular Bells, a zbylo jí jen už maličko. Nějak se mi podařilo to album dokončit, což pro mě byl spíš pocit úlevy než cokoli jiného."

Možná to někoho, kdo tu knížku nečetl, bude zajímat.