Muse / Drones

Drones je album, od kterého jsme radši nic nečekal, po Resistance a 2nd Law to ani moc nemělo cenu. Muse sice hlásili návrat ke kořenům, ale ten se stejně tak úplně nekoná - pořád zde máme hromadu přeprodukovaných nahrávek, což prostě nemá s jejich kořeny nic společného.

Taky nechápu, proč Bellamy skoro upustil od klavíru a pojal to album až na malé výjimky zcela kytarově. Jasně, už dlouho se ten člověk dá prohlásit za kytarového hrdinu, ale jeho největší síla tkví v hře na klavír, o tom se nebudeme přít. A opět - jejich kořeny jsou klavíru plné, tak proč tohle rozhodnutí?

Pustím se do krátkého rozboru písniček.

Dead Inside - skvělý kousek. Navzdory tomu, že je to asi jediná skladba, která návrat ke kořenům zcela popírá a staví na elektronice, tak je to jedna z nejlepších skladeb alba. A na konci Bellamy předvádí svůj nejlepší pěvecký výkon. Akorát škoda, že naživo to neuzpívá (nebo si šetří hlas).

Psycho - skvělý nasraný song s politickým zaměřením. Jediná škoda je ten drillující seržant, opravdu nemám rád, když se v písničce nějak kecá, ruší mě to. Ale to už je o vkusu.

Mercy - další povedená skladba s hitovým potenciálem a klávesami, asi každý zavzpomíná na Starlight. Tohle se mi líbí.

Reapers - našláplá skladba, jejíž riff vás smete. Bellamy zde dává prostor svojí virtuozitě a ani ostatní členové tria nezůstávají pozadu. Opravdu těžko někde jinde hledat kapelu, která se skládá ze samých výrazných hráčských osobností.

The Handler - další tvrďárna. Skvělá basa (to je u Muse pomalu samozřejmost, kromě Flea z RHCP dnes lepšího basáka nenajdete) a skvělý Bellamyho falzet. Tohle vás opět dokáže smést. Při živém provedení běhá mráz po zádech.

Defector - tohle je skladba, která mě zcela minula. Syrový riff jako od Nirvany, ale nevím, jako kdybych to už stokrát slyšel. Refrén jak od Queen. Eeeee. Takhle se ke kořenům nevrací :-(

Revolt - další věc, co mě minula. Kde jsem něco podobného slyšel? Že by u Green Day? Hm, moc mi to k Muse nesedí.

Aftermath - a do třetice. Tohle má fungovat? Vždyť je to akorát nezajímavá kopírka Pink Floyd a nevím, čeho ještě. Každopádně je to nezajímavé. Nemůžu si pomoct.

The Globalist - to samé, co Aftermath. Připadá mi to jako další kýč, co mě nemá čím dostat. Sorry, ale pro mě hudba není něco jako film od Spielberga nebo Nolana. Prostě ne. Hudba funguje jinak, není postavená na efektech a explozích.

Skladba Drones se snad ani nedá hodnotit, to je prostě úlet.

Celkově to album hodnotím spíš jako podařené, akorát místy Muse zapomněli, o co jim vlastně jde a utrhli se ze řetězu a sklouzli k tomu, od čeho jsme čekal, že se na tomhle albu chtějí distancovat. A ještě mě štve to pojetí alba, které hraje do karet konspiračním teoretikům - to Bellamy na Ilumináty fakt věří, nebo je to jen marketingový tah? Těžko říct.

Tak jako tak Muse jsou stále ve formě a v době, kdy rocková hudba už skoro nic neznamená a velké kapely jsou skoro pryč, jsou něco jako zjevení. Jen se trošičku víc držet při zemi...

» ostatní recenze alba Muse - Drones
» popis a diskografie skupiny Muse

---

Led Zeppelin / IV

Abych pravdu řekl, moc mi nepřipadá, že by Led Zeppelin zapadali mezi ostatní skupiny, co jsou tady na progboardu oblíbené. O to úžasnější mi připadá, jaký úspěch tu sklidili.

Pro mě osobně jsou Led Zeppelin nad všemi progrockovými kapelami typu Genesis a Yes.
Zbožňuju celou jejich tvorbu, zvlášť Led Zeppelin 1 až Physical Graffiti stojí opravdu za to. Lepší muziku neznám. Následující dvě alba a Codu mám taky rád, jen už prostě nebyli na svém vrcholu. Vždycky se tak zamyslím, co by asi Led Zeppelin ještě přinesli, kdyby se nerozpadli. Taky přemýšlím o tom, jestli by nenahráli víc úžasných alb, kdyby nefetovali, nechlastali a nemuseli do daňového exilu. No, ty spekulace jsou marné. Docela mě hřeje myšlenka, že největších úspěchů člověk dosáhne do třiceti, tak jsme stejně o nic nepřišli. Ale fakt těžko říct.

Každopádně k albu samotnému. Pro mě je to škola dynamiky, studie světla a stínu. Tímto Led Zeppelin ukázali světu, kdo je kapela číslo jedna. Jo, tou dobou bylo plno dobrých kapel. Třeba takoví Stouni nahráli taky plno dobrých věcí (když měli Micka Taylora), ale kam se cokoliv od Stounů hrabe na toto vskutku mistrovské dílo..
Led Zeppelin jsou vůbec unikát a naprostý fenomén. Spousta lidí by je nejradši srovnávala s Deep Purple, Black Sabbath a AC/DC, ale ti lidi jsou mimo. Led Zeppelin jsou v úplně jiné lize, měli by být srovnáváni s Beatles, Stouny, Pink Floyd a The Who (jejichž kytarista je mimochodem vůbec nemá rád).

Pro mě jsou Led Zeppelin největší kapelou všech dob. Ano, dlouhou dobu jsem toto tvrdil o Beatles. Ale poté, co jsem jak o Beatles, tak o Zeppelinech přečetl pár knih, to vidím jinak.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - IV
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin

---

Oldfield, Mike / Ommadawn

Než se pustím do recenze, tak bych rád podotkl, že jsem velký Oldfieldův fanoušek a že ho považuju za nejnadanějšího muzikanta druhé poloviny dvacátého století (první ne proto, že ji nemám prozkoumanou a ještě dřívějších dob ne proto, že se to dost těžko porovnává). Takže podle toho to i bude vypadat.

Slyšel jsem už plno různých "progrockových" alb, dlouhých kompozic apod. A musím říct, že nic z toho se v mých očích nevyrovná prvním třem albům Mika Oldfielda. Ať už se bavíme o Genesis či o Yes, vážně mě nikdy nic nedostalo tak jako Oldfield. To, jak pracuje s motivy, jak dokáže každou notou v člověku vzbudit emoce.. Podle mě v tomto nemá konkurenci. A právě i toto album je toho jasným důkazem. Taky je na něm vidět, jak výjimečný je Oldfield coby aranžér a kolik různých nástrojů dokáže využít (o tom, kolik jich sám ovládá, netřeba se rozepisovat).
Jako člověk Oldfieldovi přeju, že se někdy po nahrání tohoto alba vyléčil ze svojí psychické poruchy a začal být spokojený, jako posluchače mě to ale nesmírně mrzí, protože v tu chvíli ztratil cit pro hudbu, co do té doby měl, a jen málokdy jej znovu objevil.

Toto je pro mě spolu s Tubular Bells a Hergest Ridge esence geniálního muzikantství.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Ommadawn
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike

---

Yes / Close to the Edge

No, jak začít.. Spíš než o recenzi se jedná o vypsání mých divných pocitů... Všiml jsem si, že jak tady, tak na Prog Archives patří toto album k naprosté špičce, na Prog Archives je dokonce úplně na vrcholu. Proto jsem si ho chtěl poslechnout. Nakonec jsem to zkoušel víckrát a ani jednou jsem to nedokončil. Já nějak nevím, jak je to možné, ale na mě toto album nijak nepůsobí.
Naopak se mi nelíbí barva té hudby, nelíbí se mi barva zpěvákova hlasu.. Prostě mě to nechává naprosto chladným, na rozdíl například od několika alb od Genesis, která jsou hodnocena tak zhruba stejně. Dávám tomu tři hvězdičky, abych tomu nekazil průměr, protože se vážně bojím, že mi jenom něco uniklo. Přitom už jsem přežil setkání s kapelami tak komplikovanými a divnými, že by před nimi nejeden hudební fanoušek s brekem utekl :-(

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes

---

Tool / 10,000 Days

Tool jsou velmi zvláštní kapela. Poprvé jsem od nich slyšel právě toto album. A hned na první poslech mi to připadalo jiné než cokoliv jiného, co jsem dosud slyšel.
Tohle opravdu strčí jakoukoliv metalovou kapelu do kapsy. Ta propracovanost skladeb, ta úžasná složitost, která přitom působí tak sevřeně a komplexně.. To se jen tak nevidí (neslyší).
Je znát, že všichni členové ovládají své nástroje na nejvyšší úrovni. Řekl bych, že v současnosti nemají konkurenci. A zpěvák je taky výborný.
Líbí se mi i další Maynardovy projekty - A perfect circle a Puscifer. Ale Tool přece jenom vedou.
Ta energie, ta tvrdost, to, jak jsou zvláštní, jako z jiného světa.. Už se nemůžu dočkat, až vydají další album, ale nijak nestrádám, protože při opakovaných posleších už vydaných alb stále objevuju něco nového. To opravdu není hudba na jeden poslech.
Vím, že tohle je spíš recenze na Tool jako takové než na toto album, ale nějak to nedokážu oddělit. Vnímám jejich tvorbu jako celek.

Mimochodem, zajímalo by mě, kdo si dal tu práci tu rozdat snad všem albům Tool nula hvězdiček. Řekl bych, že ten člověk má s touto kapelou nějaký problém, což jenom dokazuje její výjimečnost.

» ostatní recenze alba Tool - 10,000 Days
» popis a diskografie skupiny Tool

---

Oldfield, Mike / Crises

Když z toho vystřihnu dvě pro mě nezajímavé písničky, kterými je In High Places a Forreign Affair, tak to je album za pět hvězdiček. Ale ty písničky tam jaksi jsou, tak si nemůžu pomoct..
Crises je skvělá kompozice, i když na dřívější počiny samozřejmě nemá. Ale to má jasný důvod - z Oldfielda se na nějakou dobu stal psychicky vyrovnaný člověk, tak netvořil tak zajímavou hudbu jako dřív. Nejlepší umělecká díla vznikají pod vlivem psychických a jiných problémů.
Taurus 3 je příjemná kytarová skladba, i když opět nijak geniální. To samé Shadow on the Wall.
No a Moonlight Shadow.. Kdybych měl jmenovat první hit, co mě napadne, překvapivě by to nebylo nic od Beatles, ale právě tato Oldfieldova skladba. Jistě nemá takový potenciál pro psaní písniček jako Beatles, ale tohle se mu povedlo.
Celkově je to sice povedené, ale nikterak geniální album, jako ostatně všechno, co Oldfield vydal od toho slavného semináře po Amarok.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Crises
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike

---