nowhere_man - @ 07.04.2011 | #

Geniálna séria stále pokračuje. A Selling England by the pound je z doterajších albumov môj najobľúbenejší (prekonal ho už iba Lamb lies down...). Úvodná Dancing with the moonlit knight je jedna z top skladieb Genesis, strieda krásne melancholické pasáže s vypätými dramatickými (plus nádherné sólo od Hacketta). Singlovka I know what I like mi vôbec nepríde ako nejaká komerčná vec s hitovými ambíciami, má krásnu melódiu a bodaj by sa také single vydávali aj dnes. Firth of fifth - nepotrebuje komentár, krása sama o sebe vyšperkovaná ďalším Hackettovým krásnym sólom. Zvyšok albumu je na tej istej vlne, opäť nepočujem nikde slabé miesto, ale prvé tri skladby som spomenul, lebo sú jednoducho úžasné (mimochodom More fool me s Philovým vokálom sa mi veľmi páči, viac ako For absent friend z Nursery cryme). Takže opäť plný počet, neskutočné, čo táto kapela v rokoch 1970-1975 vyprodukovala... (a v podstate to pokračovalo až do 1977)

vmagistr @ 29.09.2013 15:57:34 | #
Aselzesarp: My Tě taky nikdo nemáme v úmyslu urážet. Jen musíš počítat s tím, že na nepříliš běžný (nepíšu dobrý/špatný) názor tu budou lidé reagovat a všechny reakce nebudou souhlasné.

Když se tu porozhlédneš po jednotlivých přispěvatelích, možná s překvapením zjistíš, kolik sem přispívá lidí Tvého věku. A zdaleka to nejsou lidé, co by "poslouchali sračky". Tak to hned nevzdávej, piš recenze a debatuj o hudbě, která Tě baví, a třeba časem zjistíš, že to tu až tak zaprděné není. Tu Tvoji recenzi o Crises od Oldfielda jsem si přečetl rád a i když jeho tvorbu vůbec neznám (vlastně akorát ten Moonlight Shadow), dostal jsem chuť začít ji objevovat.