nowhere_man - @ 07.04.2011 | #

Geniálna séria stále pokračuje. A Selling England by the pound je z doterajších albumov môj najobľúbenejší (prekonal ho už iba Lamb lies down...). Úvodná Dancing with the moonlit knight je jedna z top skladieb Genesis, strieda krásne melancholické pasáže s vypätými dramatickými (plus nádherné sólo od Hacketta). Singlovka I know what I like mi vôbec nepríde ako nejaká komerčná vec s hitovými ambíciami, má krásnu melódiu a bodaj by sa také single vydávali aj dnes. Firth of fifth - nepotrebuje komentár, krása sama o sebe vyšperkovaná ďalším Hackettovým krásnym sólom. Zvyšok albumu je na tej istej vlne, opäť nepočujem nikde slabé miesto, ale prvé tri skladby som spomenul, lebo sú jednoducho úžasné (mimochodom More fool me s Philovým vokálom sa mi veľmi páči, viac ako For absent friend z Nursery cryme). Takže opäť plný počet, neskutočné, čo táto kapela v rokoch 1970-1975 vyprodukovala... (a v podstate to pokračovalo až do 1977)

Petr Gratias @ 29.09.2013 19:47:07 | #
Díky za Vaše reakce....
Zdeněk je stejně jako já bývalý člen Jazzové sekce a ctí Jazz Bulletin (jako já), který nás v sedmdesátých letech dovzdělával v oblasti progresivní hudby (záměrně nepíšu progressive rocku), je to širší pojem a ve většině případů se shodneme.
S kapelami které oba uvádítě se v řadě případů moho ztotožnit, třebaže nemám jejich albové projekty zastopeny masově ve své sbírce, ale můj respekt mají.
Čekal jsem U2, Cure, Big Country, Smith, Cocteau Twins, Giannu Nannini, Ultravox, Simple Minds, Gary Numana, Echo And The Bunnymen, Iana Duryho a Blockheads, Elvise Costella, Depeche Mode, Annie Lennox. .......
Prostě mi chyběla genialita MAHAVISNU ORCHESTRA, KING CRIMSON první generace (!)......
Zdůrazňuji, že nejsem orientován na metalovou scénu a tak se této oblasti víceméně vyhýbám, i když mě doslova opařili Dream Theater... jako art metal, ale
já bych především akcentoval výsostnou kapelu, kterou stavím i před King Crimson osmdesátých let a to jsou
DEAD CAN DANCE.
Tohle mi přijde jako velmi nadčasové a umělecky výsostné sdružení s velkým přesahem.
Osmdesátá léta ale bohužel hodně válvcoval ten stokrát připomínaný synthipop a ta studená chemie. Najednou kdejaký blbec stál za nějakým casiem s kohoutem na hlavě a tvářil se chladně a odtažitě a pak to expandovalo sem k nám v podobných derivátech jako by Shalom a Oceán, brrrr.
Proto jsem uvítal návrat dravé rockové fronty počátku devadesátých let.... ale sixtees a seventies beru staromilsky za svoje!
Zdravím Vás!